Srbský prezident Aleksandar Vučić je politik, který občas dokáže říct nepříjemnou pravdu – přinejmenším tehdy, když se mu to politicky hodí. Na konferenci kandidátských zemí EU v Bělehradě minulý týden pronesl větu, která by mohla shrnout celý proces rozšiřování Evropské unie na západní Balkán: „Neměli bychom v nejbližších letech očekávat zázraky ani velké rozšíření EU.“ Upřímné. Možná až příliš.
Dvanáct let čekání
Srbsko získalo status kandidátské země v roce 2012 a přístupová jednání zahájilo o dva roky později. Po více než deseti letech je ale celý proces výrazně zpomalený. Formálně pokračuje, skutečný pokrok je však omezený.
Z celkem 35 přístupových kapitol má Srbsko otevřeno 22, prozatímně uzavřeny jsou pouze dvě. Návrh zprávy Evropského parlamentu z počátku července hodnotí pokrok země jako minimální. Důvody se opakují už několik let: pomalé reformy justice, nevyřešené vztahy s Kosovem, obavy o stav médií i fungování právního státu. Každoroční hodnocení Bruselu tak přináší velmi podobné závěry.
Vedle toho stojí geopolitika. Srbsko sice v OSN podpořilo rezoluce odsuzující ruskou agresi proti Ukrajině, zároveň ale udržuje s Moskvou úzké politické i ekonomické vztahy. Bělehrad se dlouhodobě snaží balancovat mezi Evropskou unií a Ruskem, což jeho přístupový proces dále komplikuje.
Italská podpora má své limity
Na stejné konferenci vystoupil italský vicepremiér Matteo Salvini, který prohlásil, že Itálie pomůže Srbsku překonat překážky na cestě do Evropské unie a nedovolí, aby Bělehrad skončil „na vedlejší koleji“.
Itálie patří mezi tradiční podporovatele evropské integrace západního Balkánu a se Srbskem ji spojují dlouhodobé hospodářské i politické vztahy. Samotná podpora jednoho členského státu ale nestačí. O rozšíření rozhodují všechny členské země EU jednomyslně.
Bez pokračování reforem a pokroku v normalizaci vztahů s Kosovem proto nebude ani silná podpora Říma sama o sobě stačit.
Geopolitika otevírá dveře, reformy rozhodují
Ruská invaze na Ukrajinu znovu otevřela debatu o rozšíření Evropské unie jako o strategické investici do bezpečnosti evropského kontinentu. Čím déle budou státy západního Balkánu čekat na členství, tím větší prostor získávají další mocnosti, především Rusko a Čína.
Ani geopolitické argumenty však samy o sobě nenahradí reformy. Evropská komise i členské státy opakovaně zdůrazňují, že kandidátské země musí splnit stanovené podmínky bez ohledu na aktuální bezpečnostní situaci.
Srbská vláda v posledních letech přijala řadu zákonů zaměřených na sbližování s evropským právem, včetně opatření v oblasti právního státu. Evropské instituce však upozorňují, že samotná legislativa nestačí, pokud ji nedoprovází odpovídající praxe.
Černá Hora, která je nejpokročilejším kandidátem regionu, stále usiluje o vstup do Evropské unie kolem roku 2028. Albánie svůj přístupový proces v posledních letech výrazně urychlila. Srbsko, Bosna a Hercegovina i Severní Makedonie zatím postupují pomaleji, každá z odlišných politických a institucionálních důvodů.
Vučić svým vystoupením připomněl jednu podstatnou věc: evropská perspektiva západního Balkánu zůstává otevřená, cesta k ní ale bude pravděpodobně delší, než si mnozí ještě před několika lety představovali. Otázkou zůstává, zda budou mít kandidátské země i Evropská unie dostatek politické vůle, aby ji společně dokončily.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
