Čtyři tisíce kilometrů potrubí přes Saharu. Projekt, který generace afrických i evropských politiků odkládaly na neurčito, se konečně začal proměňovat ve staveniště. Transsaharský plynovod má Evropě nabídnout alternativu k ruskému plynu — a Africe šanci vydělat na zásobách, které dosud z velké části leží nevyužité pod pískem.
Trasa, která mění mapu
Plynovod povede z nigerijského Warri přes Niger do alžírského plynárenského uzlu Hassi R’Mel. Celková délka trasy dosahuje 4 128 kilometrů, přepravní kapacita se odhaduje až na 30 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně — pro srovnání, celý český roční import plynu se pohybuje kolem 8 miliard metrů krychlových.
Alžírsko zahájilo výstavbu svého úseku tento měsíc. Měří přibližně 1 210 kilometrů a napojí se na tamní infrastrukturu. Niger by měl začít budovat svůj přibližně 720 kilometrů dlouhý segment počátkem roku 2027. Nigérie jako zdrojová země projekt aktivně podporuje — a má k tomu dobrý důvod: její zásoby zemního plynu patří k největším na africkém kontinentu.
Proč právě teď
Odpověď je vlastně jednoduchá. Evropská komise navrhla ukončit dovoz ruského plynu do roku 2027 a členské státy hledají náhradu. Alžírsko přitom není pro Evropu žádným neznámým dodavatelem — dnes pokrývá přibližně 12 % unijního dovozu plynu. Transsaharský plynovod by tuto roli výrazně posílil tím, že k alžírské produkci přidá nigerijské zásoby.
Po roce 2022 Evropa diverzifikovala dodávky rychleji, než mnozí čekali — LNG terminály, norský plyn, obnovitelné zdroje. Přesto mezera po ruském plynu zůstává a dlouhodobé kontrakty s novými dodavateli jsou žádaným zbožím.
Sahara není jen písek
Bylo by naivní překážky přehlédnout. Trasa prochází oblastmi, kde bezpečnostní situace není zrovna idylická. Niger v roce 2023 zažil vojenský převrat, který zemi na měsíce paralyzoval a vyvolal diplomatické napětí se západními partnery. Region Sahelu obecně čelí nestabilitě, která jen tak neodezní. K tomu přistupují otázky financování a logistiky výstavby v extrémních podmínkách — průměrné letní teploty v centrální Sahaře přesahují 45 stupňů Celsia.
Vedle tohoto projektu se rozvíjí i konkurenční Nigeria-Morocco Gas Pipeline, která by vedla podél atlantského pobřeží. Oba záměry usilují o podobné evropské zákazníky. Afrika tak paradoxně nabízí Evropě dvě velké plynárenské alternativy najednou — otázka je, zda obě dotáhne do konce, nebo zda jedna pohltí druhou.
Transsaharský plynovod je přinejmenším důkazem, že energetická mapa světa se skutečně překresluje. Jestli bude hotový včas, aby zaplnil díru po ruském plynu, závisí na penězích, bezpečnosti a politické vůli tří zemí, které mají k jednoduchým řešením tradičně daleko. A to je, upřímně řečeno, docela velká sázka.
Zdroj info: united24media
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
