Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové čelí rostoucí kritice ze strany členských států. Důvodem je způsob, jakým nakládá s rozpočtovými rezervami, které byly původně určeny na rozvojovou pomoc. Stovky milionů eur z těchto fondů totiž skončily v iniciativách, které měly primárně podpořit uzavření obchodních dohod se sdružením Mercosur a s Indií.
Národní vlády nyní požadují přísnější kontrolu nad tím, jak Brusel s těmito penězi nakládá.
Nouzový polštář jako geopolitická rezerva
V centru sporu stojí takzvaný „cushion“ – nealokovaná (dosud nepřidělená) rezerva ve výši 9,54 miliardy eur v rámci rozpočtu EU na období 2021–2027. Tento fond byl původně zamýšlen jako nástroj pro rychlou reakci na nepředvídané události: přírodní katastrofy, konflikty nebo migrační krize. Komise však má podle pravidel volnou ruku využít tyto prostředky i pro „nové iniciativy nebo priority vedené Unií“.
A právě tuto možnost Brusel v posledních letech využívá stále častěji. Jak ukazují interní dokumenty, které získal server Euractiv, Komise nasměrovala značné částky do zemí, se kterými vyjednávala o klíčových obchodních dohodách. Pro Mercosur to bylo 350 milionů eur, pro Indii dokonce 500 milionů. Dalších 150 milionů pak putovalo do Grónska – v souvislosti se strategickými surovinami a energetikou.
Peníze na uhlazení cesty k dohodám
Případ Mercosuru je obzvlášť ilustrativní. Komise v lednu 2025 informovala europoslance, že finanční podpora má pomoci „zmírnit dopady“ přísných environmentálních a sociálních požadavků, které EU v rámci dohody prosadila. Brusel tedy nejprve vyjednal tvrdé podmínky týkající se udržitelnosti a ochrany práv pracovníků, a pak poslal stovky milionů eur na to, aby jejich implementace byla pro jihoamerické země snesitelnější.
U Indie byl postup podobný. Komise schválila půlmiliardový balík na snižování emisí skleníkových plynů a podporu „udržitelné“ průmyslové transformace země. Europoslanci byli o této částce informováni 26. ledna – tedy pouhý den před summitem EU–Indie, kde byla obchodní dohoda slavnostně uzavřena.
Hlavní města chtějí větší kontrolu
Diplomaté a úředníci z členských států nyní otevřeně vyjadřují nespokojenost. Během jednání v Bruselu minulý týden zazněla kritika, že Komise překračuje původní záměr nouzové rezervy. Alexei Jones z think-tanku European Centre for Development Policy Management to shrnul jasně: „Krizový polštář stále více funguje jako geopolitická rezerva pro Evropskou komisi.“
Podle navrhovaného rozpočtu na období 2028–2034 by měla Rada EU a Evropský parlament získat právo schvalovat 90 procent výdajů z podobné rezervy. Komise by si ponechala plnou kontrolu pouze nad zbývajícími deseti procenty. Řada zemí však požaduje ještě přísnější mechanismy dohledu.
Geopolitika versus transparentnost
Spor o využití rozvojových fondů odráží hlubší proměnu evropské zahraniční politiky. Rozvojová spolupráce se stále více podřizuje geopolitickým a obchodním zájmům. To není nutně špatně – pokud je to transparentní a demokraticky kontrolované.
Problém nastává, když se peníze určené na pomoc chudým zemím stanou nástrojem pro umetání cestičky k obchodním dohodám, aniž by nad tím měly členské státy plnou kontrolu. Ursula von der Leyenová sice tvrdí, že je vše v souladu s pravidly, ale právě ta pravidla teď chtějí národní metropole změnit.
Otázka zní: Má mít Brusel i nadále volnou ruku v tom, jak definuje „nové priority“? Nebo je čas vrátit národním vládám větší slovo v rozhodování o tom, kam evropské peníze skutečně putují?
Zdroj info: Euractiv
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
