Poměrně netradiční zadání dostali architekti od majitelky bytu v Ovenecké ulici v Praze 7. Přála si, aby k němu při rekonstrukci přistupovali jako k divadelní scéně. „Měli jsme vymyslet živou scénografii proměnlivých a stálých kulis. Vytvořili jsme proto základ, který si bude majitelka postupně doplňovat, aktualizovat, zkrátka používat tak, jak potřebuje,“ říká Jakub Červenka ze studia Objektor.
Prostor se sice nachází ve starém domě, z pohledu historie v něm ale zbyly jen obvodové stěny. Novodobá rekonstrukce činžák zpevnila betonovým skeletem, bez nějž by se interiér zřítil. „Zmizelá historie domu a jasná horizontalita otevřeného prostoru nám umožnila rozšířit svoji představivost. Statickým betonovým skeletem rytmizujeme dispozici propojenou kolem dokola vstupy a překvapivými průhledy,“ vysvětluje architekt.
Byt o velikosti 200 metrů čtverečních je dnes zázemím pro tvorbu rezidenčních umělců. Slouží jako prostor pro výstavy, společenské akce, ale také jako útočiště pro majitelku, sběratelku Terezu Porybnou. „Věděla jsem hned, že chci vytvořit prostor, který je sdílený, otevřený a prostupný, a zároveň se v něm dají objevit skrytá zákoutí a tajemství. Prostor, který je svébytný, ale přesto pořád proměnlivý, jako galerie nebo divadelní scéna nebo jako já,“ vysvětluje bývalá ředitelka Českého centra v Londýně.
Na realizaci bytu spolupracovala i řada českých umělců a značek, jmenovitě například DECHEM, Jiří Krejčiřík, Aleksandra Vajd či WNOOZOW. „Měla jsem možnost do našeho eklektického hraní zapojit různé spolutvůrce, designéry, umělce a přátele a podílet se na jejich intervencích. Do minimalistického základu jsme s pomocí architektů zasadili různé divnosti a zhmotněné dětské sny. Třeba domácí trůn, kuchyň, co vypadá jako jeskyně, nebo tajný vchod v knihovně,“ dodává.
Podívejte se na byt, který boří hranice mezi soukromým a společenským prostorem.
