Rock for People je největším a nejstarším hudebním festivalem v Česku. Jeho ředitel Michal Thomes už přilákal řadu hvězd rockové muziky i dalších žánrů. Přestože své akci, která se letos koná 12. až 15. června, predikuje rekordní návštěvnost, ostatní prý mají před sebou obtížnou sezonu.
„Dochází k jisté selekci. Těžší období čeká některé festivaly, které se zaměřují zejména na české kapely,“ říká Thomes, který zároveň předsedá festivalové asociaci Festas. Důvodem je relativně velký počet akcí i konkurence ze strany koncertů placených z veřejných rozpočtů.
Thomes v rozhovoru pro týdeník Ekonom popisuje, co všechno obnáší dostat do Česka největší rockové hvězdy či jak se změnily nároky festivalových návštěvníků.
Mezi hlavní taháky letošního ročníku festivalu Rock for People patří američtí punkrockeři The Offspring či britští The Prodigy, kteří hrají elektronickou hudbu. Je těžké je přesvědčit, aby přijeli na váš festival?
Je to vztahový byznys. První podmínkou je neposkvrněná historie a tradice vztahů s agenty, kteří většinou zastupují desítky různých interpretů. Jsme nejstarší český festival, zahraničním interpretům se věnujeme přes dvacet let a za tu dobu jsme si s agenty vybudovali vztahy. Je důležité, aby agenti dostávali od svých kapel, které k nám pošlou, dobré reference. Pokud vědí, že je to bezproblémová akce, mohou domluvit i velkého interpreta.
Nejvíc se bojí toho, že jim jejich interpret otluče o hlavu, že na festivalu nebyly dobré záchody, že nedostal pořádné jídlo nebo že hrál na podřadnou aparaturu. Nicméně myslím, že jak v ozvučovací technice, tak ve službách pro interprety hrajeme se zahraničními festivaly rovnocennou hru. Projevuje se to i v tom, že kapely se střední popularitou se nám už samy hlásí. Dřív jsme je museli poptávat my a vysvětlovat, proč k nám mají přijet.
Kolik vystoupení takových hvězd, jako jsou The Offspring či The Prodigy, stojí?
Smlouvy, které s kapelami máme, nám zapovídají říkat konkrétní částky. Obě kapely u nás už hrály – The Offspring v roce 2016 a The Prodigy v roce 2018 – a jejich cena od těchto jejich předchozích vystoupení vzrostla dvakrát až třikrát. Stojí řádově statisíce eur, tedy miliony korun. Nejvíc peněz vždy stojí kapely, které jsou na plakátě nejvíc nahoře a nejtučnějším písmem.
Dokážete těmito částkami konkurovat největším festivalům v západní Evropě či ve Spojených státech?
Musíme být na stejné úrovni, jinak by to ani nešlo. Porevoluční sentiment, kdy do Česka jezdili interpreti za prezidentem Václavem Havlem a kdy nás brali coby postkomunistickou zemi trochu jako exotiku, už dávno zmizel.
Kapely mají na svou koncertní šňůru omezenou dobu. Jejich agenti vybírají mezi nejlepšími nabídkami, aby to pro ně bylo ekonomicky co nejzajímavější. Jedné kapele může na jeden víkendový den přijít klidně i desítka různých nabídek na vystoupení. Vybírají si i podle toho, aby jim to logisticky navazovalo za sebou a plynule se přesouvali. Soutěžíme s akcemi, které jsou v okruhu nějakých 500 kilometrů kolem – a ve stejném čase jako Rock for People se koná několik velkých festivalů v Rakousku, v Německu či ve Švýcarsku.
Jde i o prestiž – velkou konkurencí je pro nás Download Festival, který se koná ve stejném termínu v anglickém hrabství Leicestershire. Pro mnoho kapel představuje právě tento festival mezi nabídkami určitou metu, chtějí na něm vystoupit. My usilujeme, abychom pro ně během daného víkendu byli druhou volbou.
Michal Thomes je ředitelem festivalu Rock for People, který roku 1995 spoluzaložil. Stal se předsedou festivalové asociace Festas, sdružující 29 českých festivalů. Založil první mezinárodní hudební konferenci a showcase festival v České republice – Nouvelle Prague (nyní Prague Music Week) a stál u zrodu bejbypankového festivalu Kefír. Jeho agentura Ameba Production pořádá desítky klubových i halových koncertů ročně.
Setkali jste se i s nezvyklými požadavky ze strany kapel?
To sice bývá u některých kapel peprné téma, ale přímo to nesouvisí s tím, jestli kapela přijede. Bývá to druhý krok. Nejprve domluvíme termín a ekonomické podmínky s agentem, a když si plácneme, ozvou se manažeři kapely a další lidé, kteří mají na starosti samotnou tour. Pošlou nám několikastránkový dokument, říká se mu rider, kde jsou vyjmenované detaily, co musíme jako pořadatelé zajistit.
Někdy se s nimi dohadujeme, jestli je úplně všechno potřeba, ale většinou se tomu musíme přizpůsobit. Třeba Green Day poslali hodně náročný rider. Samotná kapela nepatří k nejpočetnějším, jádro tvoří tři členové, ale jede s nimi 90 lidí, přijedou dvaceti kamiony, patnácti autobusy, mají vlastní kuchaře, vlastní posilovny, ochranku. A to už zaberou nějakou část areálu. Americký raper Machine Gun Kelly třeba zase chtěl mít všechno v růžové barvě. Ale třeba bazén v šatně po nás zatím ještě nikdo nechtěl.
Už víte, jaká hlavní hvězda u vás příští rok vystoupí?
Víme, ale oznámit to ještě nemůžeme. Jednání s kapelami je několikaměsíční proces, který se postupně vyvíjí. Probíhají hluboká jednání s několika interprety, ale ještě od nich nemáme konečné potvrzení. Je to jako v byznysu: už se nám mnohokrát stalo, že i půlroční nadějná vyjednávání nakonec zkrachovala. Třeba nás přeplatil někdo jiný nebo si to interpret rozmyslel.
Krůček k dosažení kapacity areálu
Letos čekáte rekordní návštěvnost. Z čeho usuzujete?
Srovnáváme prodeje k některým datům a u nich vidíme meziroční nárůst. Pokud se to nezastaví, mohli bychom se přiblížit k 40 tisícům návštěvníků, což se přibližuje kapacitě areálu. Loni jsme měli 37 tisíc unikátních návštěvníků, mezi nimi jsou i ti, kdo si koupí vstupenku jen na jeden den. Tradičně jsme byli zaměřeni na české publikum, ale postupně přibývají zahraniční návštěvníci. Letos by se jejich podíl mohl pohybovat kolem 15 procent.
Plánujete areál v Hradci Králové do budoucna rozšiřovat a umožnit další navýšení počtu návštěvníků?
Od loňska jsme už jsme areál podstatně rozšířili, dlouhodobě jsme si pronajali navíc zhruba 25 hektarů. Tyto plochy jsme zatravňovali, budou sloužit ke kempování a parkování. Je výhoda, že nebude třeba odstavovat auta na vzdálených parkovištích, vše je na jednom místě.
Areál, kde působíme, má určité limity. Můžeme tam mít festival s návštěvností 45 tisíc, možná 50 tisíc lidí. Počítáme s využitím areálu i pro pořádání jednorázových koncertů, u kterých by mohla návštěvnost dosáhnout až 80 tisíc lidí. Poprvé si to otestujeme 27. a 28. července, kdy u nás vystoupí britský popový zpěvák Ed Sheeran. Na zmiňovanou kapacitu zatím ambici nemáme. Chceme si letos otestovat především, jak bude fungovat logistika, abychom bez problémů zvládli odbavit všechny návštěvníky.
Kolik takových akcí byste tam chtěli výhledově mít?
Ani to není bez limitu. Náš Park 360 budujeme pro pořádání kulturních akcí ve stotisícovém Hradci Králové a dohodli jsme se, že tam během roku nebudou více než čtyři velké akce včetně festivalu.
Je krajské město pro velké akce ideálním místem, ve srovnání třeba s Prahou nebo Ostravou?
Pro konání festivalu je to jednoznačně výhoda. Lidé to berou jako malou dovolenou nebo výlet, nechtějí tam dojít „v bačkorách“. U „polních“ festivalů správnou atmosféru vytváří i to, že někde kempujete, seznámíte se s novými lidmi, intenzivně si vyčistíte hlavu. S nadsázkou řeknu, že se tam vytváří magické místo, kde se dějí věci mimo čas a prostor.
U jednorázových akcí je rozdíl v logistice. Hradec je hodinu cesty od Prahy, není to nic dramatického, ale nemá metro, hotelové kapacity jsou omezené. Podle zájmu o koncert Eda Sheerana však zjišťujeme, že zásadní vliv to nemá. Naopak lidé oceňují, že se to uskuteční v novém a neotřelém prostředí. První koncert je již zcela vyprodaný a na ten druhý zbývají poslední vstupenky.
Vyplatí se údržba celého areálu, když chystáte maximálně čtyři akce za rok?
Pouze na nich by to stát nemohlo. Děláme tam ještě desítky menších akcí, které nevybočují z vyhlášky, ať už hlukem či náporem návštěvníků. Je možné tam dělat teambuildingy, oslavy narozenin, malé koncerty, divadelní, společenské či sportovní akce. Tedy akce, které jsou zcela odlišné od festivalu či obřích koncertů. Například loni v květnu tam proběhlo Národní skautské jamboree.
Návštěvníci očekávají komfortnější zázemí
Jak velký je rozpočet na celý festival a bude letos v zisku?
Celkový rozpočet akce se pohybuje kolem 200 milionů korun. Se ziskem se do chvíle, než akce proběhne, vůbec kalkulovat nedá. V novodobé, postcovidové historii, kdy jsme postoupili do vyšší festivalové ligy, jsme rádi, když se dopracujeme k vyrovnanému rozpočtu a zbudou nám peníze na provoz agentury.
Zdaleka nejsme jako známé festivaly typu Coachella či Glastonbury, kde už generují stabilní profit. Jsme stále ve stadiu potvrzování pozice. Dvě stě milionů nás festival stojí a k nim musíme najít dostatečné příjmy. Nezvládli bychom to bez příjmů ze vstupného a dostatečně vysoké návštěvnosti, bez partnerů a sponzorů, tedy od značek, které jsou na plakátech nebo které mají aktivity v místě konání, ani bez spotřeby na místě. Kdyby něco z toho vypadlo, máme problém. Spotřebu na místě přitom může ovlivnit špatné počasí. Bouřka nebo zima znamená pokles tržeb o miliony korun.
Jaký je podíl mezi jednotlivými složkami?
Největším zdrojem příjmů je pro nás prodej vstupného, je to zhruba polovina rozpočtu. Nebylo to tak vždy. Je to takový kruh. Když investujeme do větších umělců, přijde víc lidí a jsou ochotni zaplatit víc peněz.
Začínali jste v roce 1995 v Českém Brodě. Jaký byl rozpočet tehdy?
Bylo to 70 tisíc korun a to tehdy bylo hodně peněz. Vystupovaly tam lokální kapely, pódium jsme stavěli svépomocí. Z dnešního pohledu to byl čirý amatérismus. Například jsme výtěžek odevzdávali ústavu pro mentálně postižené děti. Byli jsme tak nedočkaví, že jsme jim ho předali jen pár dní po skončení akce.
Jenže postupně nám začaly přicházet faktury. Zjistili jsme, že musíme zaplatit daně z příjmů. Byť nám přišlo víc lidí, než jsme čekali, přinesl nám zisk, který jsme dali na dobročinné účely, nakonec jsme skončili v minusu. Blbě jsme to spočítali. Od té doby se nám občas stane, že skončíme v minusu, ale máme to dobře spočítané.
Jak se od poloviny 90. let proměnili návštěvníci, kteří na tento typ festivalu chodí?
Poměrně zásadně. Vychází to i z toho, že festivaly nemají ve srovnání se západní Evropou delší historii. Dlouho jsme se to učili a postupně se přibližujeme k modelu, jak to funguje na Západě. Návštěvníci mají nyní vyšší očekávání ohledně festivalového prostředí. V 90. letech chtěli hlavně slyšet svou oblíbenou kapelu a už jim nevadilo, že stojí v bahně a čůrají u plotu.
Kdybychom k tomu i teď přistupovali tímto způsobem a nepostarali se o kulturní prostředí, už nikdo napřesrok nepřijede. Návštěvníci se pochopitelně stále rozhodují hlavně podle toho, které kapely na jejich festivalu vystupují, ale vedle toho chtějí také slušné a komfortní zázemí. Potvrzují to naše průzkumy i to, že lístky s prémiovými službami jsou vyprodané nejrychleji.
Z velkých festivalů se stávají společenské události. U karlovarského filmového festivalu se skoro dá říci, že společenský rozměr převládá. Bude to podobné i pro Rock for People?
Bylo by to pěkné. U karlovarského festivalu hraje velkou roli tradice, vždyť jeho první ročník se konal v roce 1946. Ve srovnání s hudbou či hudebními festivaly má filmový průmysl lépe vybudovaný tok zdrojů z nenávštěvnického sektoru. Jde například o různé pobídky pro filmaře.
Měly by se tedy i soukromé festivaly nějak dotovat?
Dotace kultuře pomohly během covidu, ale jinak je to kontroverzní téma. S dotacemi není prostředí pro všechny stejně rovné. Rozpor je v tom, zda se má dotovat kultura, která si na sebe není schopná vydělat. Ti, kdo jsou slabí a bez státních peněz, by nepřežili. Nebo zda mají být naopak podporované akce, které se snaží z větší části stát na vlastních nohou a jejichž konání má pozitivní efekt i na další ekonomické sektory. Vysoká návštěvnost pomáhá i restauracím, hotelům či taxislužbám. V minulosti jsme dostali nějaké dotace, ale nikdy netvořily více než procento rozpočtu. Nicméně se snažíme být co nejvíc soběstační.
