„Vzhledem k tomu, že se jedná o mimořádně odborně a časově náročnou činnost, je to vynikající výsledek,“ míní mluvčí. Nicméně na takzvaném seznamu nedostatečně identifikovaných vlastníků stále zůstává 116 tisíc lidí, kteří vlastní skoro 140 tisíc pozemků, zejména orné půdy, lesů a luk, a 2322 staveb.
Čas navíc ubývá. Na začátku ledna uplyne desetiletá lhůta, během které se mohli vlastníci ke svým nemovitostem přihlásit. Ty, které do té doby nebudou mít správně zapsaného vlastníka, přejdou pod stát.
K nejkomplikovanějším případům patří nemovitosti, u nichž chybí v katastru nemovitostí jakékoliv údaje o jejich vlastníkovi. Takové případy tvoří necelá tři procenta z celkového počtu položek. Aktuálně.cz se rozhodlo podívat na některé z těchto domů. Stav většiny z nich odpovídá předpokladu – jde o značně zanedbané budovy.
Zmínit lze třeba domy s čísly popisnými 5, 7, 15 a 27 na ulici Krasov v obci Vidnava, která leží v okrese Jeseník na hranicích s Polskem. Skrývají se pod nimi působivá venkovská stavení, svým stavem ostře kontrastující se sousedními opravenými domy. Mezi zapomenutými nemovitostmi vyčnívá také rodinné sídlo v Lučanech nad Nisou.
Zanedbaný je i dům v těsném sousedství renesančního zámečku ve středočeském Křivsoudouvě. Zde jméno původního majitele úřad zná, měl by jím být jakýsi František Kostka. Jeho adresa nebo jakékoli další údaje jsou ale neznámé.
Největším překvapením na seznamu je ale chrám svatého Vladimíra v Mariánských Lázních. O tuto 120 let starou památku se sice stará pravoslavná církev, a je tedy v dobrém stavu, oficiálně ale nemá vlastníka. Tím posledním byl hrabě Illarion Johanowitsch Woronzow-Daschkov.
„V letošním roce bylo zahájeno dědické řízení po hraběti Daschkovovi,“ objasnila Tesařová. Z toho důvodu, stejně jako v obdobných případech, stavba na stát po 1. lednu 2024 převedena nebude.
Naprostou většinu položek seznamu ale tvoří nezastavěné pozemky. Jde zejména o pole, lesy a další zarůstající plochy, na právoplatného majitele ale čekají tisíce chmelnic a vinic. Ta největší u jihomoravské obce Krumvíř, kterou po sobě zanechal jakýsi Alvín Sax s bydlištěm v Moravské Ostravě, má bezmála dva hektary.
Místo pozemku jen voda
Nevyjasněné vlastnictví může také působit problémy při rozvoji měst a obcí. Třeboň třeba úřad požádala, aby dohledal majitele pozemků pod chodníky blízko historického centra, které chtělo město opravit.
Přišlo se na to, že vlastníkem byla jakási česká operní pěvkyně. Ve 20. letech vystupovala v Berlíně, po nástupu nacistů ale utekla se svým židovským manželem zpět do Československa. V 50. letech byla hlasatelkou německé sekce Československého rozhlasu, v roce 1960 pak emigrovala do Rakouska.
„V roce 2018 byla rozsudkem soudu prohlášena za mrtvou a žádné zákonné dědice se dohledat nepodařilo. Pozemek tedy připadl státu jako odúmrť a byl bezúplatně převeden Třeboni ve veřejném zájmu a s omezujícími podmínkami na dobu 10 let,“ uvedla mluvčí Tesařová.
Ještě absurdnějším je ale nedávný případ, kdy se úřadu podařilo na základě dopátraných informací z archivu podat podnět k zahájení dědického řízení pozemku na katastru obce Stéblová o rozměrech jednoho hektaru, který ve dvacátých letech získal neznámý pan František. Před sto lety byly na místě lesy, pak se zde začal těžit štěrkopísek.
Jenže v 90. letech se rozhodlo, že se oblast zalije a na místě vznikne vodní nádrž Oplatil. Pokud se tak k pozemku dostane právoplatný dědic pana Františka, uvidí na místě jen vodu.
Chyby v přepisu jmen i špatná evidence
Úřad radí lidem, aby si v seznamu ověřili, zda jim nebo jejich předkům patří nemovitosti, o kterých dosud nevěděli. Pozemky a domy se na seznam nejčastěji dostanou tak, že jejich majitel zemře, nedaří se ale najít dědice. „Pokud dědické řízení neskončí do konce roku 2023, nemusí se občané obávat, že by tato nemovitost připadla státu. Je ovšem nutné informaci o zahájení dědického řízení sdělit příslušnému katastrálnímu úřadu, který tuto skutečnost zaznamená,“ vyjasňuje Tesařová.
Skutečného majitele často nebývá snadné dohledat i kvůli chybám z období mezi roky 1948 až 1989. Po druhé světové válce docházelo k obrovskému množství nových a mnohdy neúplných či chybných zápisů do pozemkových knih. V padesátých letech byla povinnost evidence vlastnictví nemovitostí ve veřejném registru na určitou dobu úplně zrušena.
„Dalším zdrojem chyb, kdy se úřední zápisy rozcházely s dokumenty vlastníků, byly ruční přepisy jmen, počešťování německých jmen, foneticky nepřesně přepisovaná jména, nenahlášení změny příjmení po sňatku a podobně,“ uvádí mluvčí Tesařová.
Propadlé pozemky a domy úřad nejdříve nabídne jiným státním institucím. „Řada nemovitostí bude převedena například na Lesy ČR, Státní pozemkový úřad, státní podniky, povodí a podobně,“ dodává mluvčí. Teprve pokud o domy a pozemky neprojeví tyto instituce, bude stát hledat nového vlastníka mezi běžnými občany.
