„Diplomatické zostuzení,“ hlásal jeden z dobových titulků z prosince 1999. „Albánský ministr měl kradený vůz,“ psala ve stejnou dobu agentura ČTK. Média tím uvozovala dnes těžko uvěřitelný příběh, který se stal v prosinci 1999 na řecko-albánské hranici ve vesnici Krystallopigi.
Tehdejší albánský ministr vnitra Spartak Poçi vyrazil ve druhé polovině prosince 1999 na oficiální návštěvu Řecka, při níž měl se svým protějškem Michalisem Chrisochoidisem jednat o potírání přeshraniční kriminality.
Ministři před Vánoci probírali třeba témata spojená s krádežemi nebo únosy. Důležité však v celém příběhu je, že Poçi se na cestu vydal v tmavém Mercedesu S 350 generace W140, známějším pod přezdívkou Mamut. V Albánii se tehdy jednalo o rozšířený vůz, modely s trojcípou hvězdou tam obecně už dávno byly fenoménem a statusovým symbolem. Často šlo přitom o vozy ukradené v Itálii či Německu.
Kradené Mercedesy v Albánii
Problém s kradenými auty byl na konci 90. let rozšířený po celé Albánii. Případ ministra vnitra rozhodně nebyl ojedinělý, až na maličkost, že v kradeném autě jezdila tak vysoce postavená osoba. „Krádežemi, pojistnými podvody a uplácením notoricky zkorumpovaných policistů se Albánie stala místem, kde pořídíte luxusní auto za extrémně nízkou cenu,“ napsal například v květnu 1999 v reportáži americký deník Los Angeles Times.
V balkánské zemi vládla chudoba a policisté za drobné peníze stranou rádi přivřeli oči nad kradenými auty. Ostatně právě krádeže luxusních aut byly v té době poměrně jednoduchou cestou k penězům. Podle jednoho z tehdejších prodejců aut bylo na konci 90. let až 70 procent aut na albánských silnicích kradených: především z Německa a Itálie.
Často se prý jednalo také o pojistné podvody přímo německých či italských majitelů luxusních aut. „Albánec pracuje pro Němce několik měsíců a jako odměnu nedostane peníze, ale klíčky od Němcova ojetého Mercedesu a den či dva náskok. Pak je auto nahlášeno jako kradené,“ popsal tehdy praxi deníku muž jménem Xhimi Kurti.
Němec následně dostal pojistku za ukradené auto a Albánec ve své domovině kradený vůz prodal a tím vlastně dostal zaplaceno za práci pro Němce.
Přihlásit auto v Albánii, byť kradené, nebyl minimálně na přelomu století výraznější problém. Stačilo k tomu celní prohlášení o zaplacení 25procentní dovozní daně z odhadované hodnoty auta a doklady od vozu, které byly podle deníku často ukradené spolu s autem (nebo je majitel „zlodějům“ v rámci pojistného podvodu prostě dal). A protože se v Albánii v té době nepoužívalo elektronické rozpoznávání registračních značek nahlášených v zahraničí jako kradené, bylo složité se původu auta skutečně dopátrat.
Že by ale i ministr jezdil v kradeném autě, bylo skoro nemyslitelné. Přesto když limuzína překročila hranice ve zmíněné vesnici Krystallopigi, tamnímu šéfovi policie Konstantinosovi Tzekisovi se na autě něco nezdálo. „Byli jsme překvapení, vidět albánského ministra v naleštěném Mercedesu. Ta okázalost nás překvapila, takže jsme se auto rozhodli prověřit. Chvíli jsme váhali, přece jen to byl ministr a ne nějaký náhodný řidič, nakonec jsme mu ale nabídli kávu. On přijal, z auta vystoupil a odešel do kanceláře. V tu chvíli jsme si od řidiče vyžádali doklady pro formální kontrolu,“ popisoval v roce 2014 Tzekis.
Ten mluvil s novinářem Panosem Sobolosem, který o celém případu jako první v prosinci 1999 napsal. Slova policisty citoval řecký web Protothema.
Řecko tehdy dokončovalo začlenění do Schengenského prostoru, kam oficiálně začalo patřit 1. ledna 2000, a mělo již k dispozici celoevropské databáze a prostředky mimo jiné na vyhledávání kradených aut. To nakonec vedlo po zadání informací o autě do systému k odhalení, že Mercedes ministra Poçiho byl ve skutečnosti ukradený v Itálii v roce 1996.
Tady ale bizarnost celého příběhu vlastně teprve začíná. Policisté totiž celý případ nahlásili řeckému ministru vnitra Chrisochoidisovi, který však nechtěl vyvolat diplomatickou roztržku a chtěl zdárně dokončit plánovaná jednání. Nařídil proto, aby albánského ministra i v kradeném autě nechali jet dál.
Tady se sluší jen podotknout, že dobové agenturní texty uváděly, že kradený Mercedes byl zabavený hned na hranicích a albánský ministr pokračoval v řecké limuzíně. Že to tak nebylo, napsal později v knize Tragické události posledních 35 let tak, jak jsem je zažil již citovaný novinář Panos Sobolos.
Spartak Poçi se spolu se svou delegací o tom, že jezdí v kradené limuzíně, dozvěděl až před koncem oficiální návštěvy 20. prosince, kdy mu to oznámil policejní šéf Konstantinos Tzekis. Šokovaný ministr s delegací se vymlouval na to, že auto bylo řádně zakoupeno a zkontrolováno.
Zmíněný web Protothema s odkazem na knihu Panose Sobolose uvádí, že vedoucí ministrovi delegace nakonec (po rozpravě s albánským ministrem financí) řekl, že auto dostal darem od jednoho z albánských gangů. Prý mělo být čisté, zřejmě se tak původem auta nikdo z ministrova okolí nezabýval. Divoké devadesátky, chtělo by se dodat…
Související
Řecká policie nakonec Albánce řadou důkazů přesvědčila, že skutečně jezdí v kradeném autě, které v Aténách také zabavila. Ponížená delegace se výměnou za mlčenlivost, albánské registrační značky a rádio vrátila do své domoviny letecky. O ministrovi v kradeném Mercedesu se skutečně několik dnů nepsalo, mlčení prolomil až zmíněný Sobolos, který měl dobré kontakty s policií a o incidentu věděl zřejmě od samého počátku. Napsal o tom 27. prosince, týden po události, následně zprávu převzala i zahraniční média.
Mercedes-Benz S 350 pak řecká policie o několik dnů později vrátila italskému majiteli, který si pro něj osobně přijel do Krystallopigi.
Je víceméně ironické, že v listopadu 1999 Spartak Poçi mediím vysvětloval své plány na bojování proti albánským mafiím a organizovanému zločinu. V lednu 2000 pro změnu se svými kolegy z ministerstva financí a dopravy oznámil boj proti dovozu kradených aut do Albánie. Co konkrétně to ale znamenalo, žádný z ministrů v době uvedení této informace nevysvětlil.
V čele ministerstva vnitra vydržel Poçi do 6. září 2001. Mezi lety 2002 a 2005 byl také ministrem dopravy.
