Valorizace důchodů jsou nefér a stojí miliardy, míní ekonom. Systém se musí změnit

Důchody se zatím celkem zdařile platily z výběru pojistného od pracujících lidí. Kvůli stárnutí populace ovšem příjmů z pojistného ubývá, a naopak žadatelů o penzi přibývá. Plánovaná důchodová reforma, kterou ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) plánuje zčásti představit příští rok, má změnit systém a nalézt nové zdroje placení důchodů.

Jenže letos zasáhlo do důchodového systému něco akutnějšího než demografická křivka – inflace. Kvůli její nebývalé výši se jen v letošním roce třikrát valorizovaly důchody, další valorizace bude v lednu.

Valorizace se odvíjejí právě od výše inflace a vlastně ji penzistům dorovnávají. Naopak příjmy důchodového systému jsou dané nominálními mzdami a ty moc nerostly. Důchodový systém se tak příští rok dostane do obrovského deficitu a musí se pokrýt navýšením státního dluhu.

Ekonom Filip Pertold z think‐tanku Idea při Cerge‐Ei, který je zároveň členem poradního orgánu pro důchodovou reformu při MPSV, v rozhovoru prozrazuje, o jakých opatřeních k záchraně systému se mluví a co se možná změní.

Podle odhadů vytvoří příští rok důchodový systém deficit ve výši asi 80 miliard korun. To je obrovské číslo.

Nepočítalo se s tím, že systém bude vytvářet tak vysoké deficity před tím, než odejdou do důchodu demograficky silné ročníky. Stalo se. V minulosti bohužel nikdo nemodeloval, jak je systém robustní vůči takto vysoké inflaci. Navíc výdaje a nakonec i příjmy systému ještě ovlivňuje nebývalý zájem o předčasné důchody, protože platí, že letošní valorizace se týkají všech přiznaných důchodů do 31. prosince. Když požádáte o důchod 1. ledna, tak letošní valorizace už nedostanete.

Ale i příští rok budou minimálně dvě valorizace. Řádná v lednu, druhá mimořádná zřejmě v létě. Inflaci se zatím nedaří zkrotit.

Lednová valorizace se týká jen důchodů vyplacených v roce 2022. Mimořádná valorizace v příštím roce je už skoro jistá. Jen ještě nevíme, který měsíc přesně, zda v červnu nebo v červenci. Takže je pravděpodobné, že i ten příští rok bude pro nové důchodce „výhodnější“ než ten následující, tedy rok 2024.

Pokud dojde i příští rok k nižšímu růstu nominální mzdy oproti inflaci, tak zde vzniká časově velmi privilegovaná skupina důchodců, kteří stihli letošní valorizace a i všechny další. Lidé, kteří vstoupí do důchodu v roce 2023 a pravděpodobně i 2024, budou na tom v průměru celý život hůře než ti letošní.

To je nespravedlivé. Řada odborníků, včetně vás, volá po tom, aby se současný systém valorizací změnil.

Je to otázka legislativy a politického rozhodování. Musí se řešit jak ten deficit, tak ty nespravedlnosti při přiznávání důchodů. Ale deficit 80 miliard a více je hodně, to významně zatěžuje rozpočet. Musí se systémově vyřešit, jak má valorizace důchodů vypadat, když se úplně odtrhnou příjmy od výdajů. Mají mít důchodci skutečně pokrytou celou inflaci? Neměli by raději valorizace vycházet z výše nominálních mezd?

Takto jsou totiž penzisté výrazně zvýhodněni. Žádné jiné pojistné ani nepojistné dávky totiž nejsou valorizovány podle inflace, žádným jiným skupinám obyvatel se inflace nedorovnává. Na druhou stranu zde existoval vždy politický a odborný konsensus, že inflace se promítá plně do důchodů, takže to skutečně je politicky obtížné rozhodnutí.

Inflace stoupala už v roce 2021, nemělo se se změnou valorizací začít tehdy?

Je otázkou, zda se nemělo reagovat výrazně s předstihem, ale na tu já těžko odpovím. Vstoupila do toho výměna vlády, válka a jiné priority. Každopádně se to nestalo a my jsme se dostali do této situace. Rozhodně se měla včas řešit časová nespravedlnost v přiznávání důchodů, která ostatně vedla k „runu“ na Českou správu sociálního zabezpečení. Řešit by se to mělo i teď, protože nás to čeká opět, i když asi v menší míře, příští rok. 

Deficit neodčarujeme. Takže co se dá dělat, kde vzít peníze, které by se mohly do systému rychle nalít?

Pokud se bavíme o příjmech systému, tak víme o mezerách v odvodech. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) odvádějí do systému méně a zdaleka to není kompenzováno v nižších důchodech. Důchodový systém je bere jako nízkopříjmové, i když jimi často nejsou, a vůči nízkopříjmovým se
systém chová velmi vstřícně. Celkově tedy z důchodového systému více benefitují, než přispívají.

Rozumné se tak jeví jak navýšení minimálního sociálního pojištění, které platí 60 procent OSVČ, tak i navýšení základu pro výpočet. Nyní se základ pro výpočet sociálního pojištění u živnostníků vypočítává jako příjmy minus výdaje krát 0,5. Ale mělo by to být krát 0,75 nebo i 1. To by do systému mělo přinést desítky miliard relativně rychle.

To nebude příliš vítaná změna.

Bude to pro OSVČ sice znamenat vyšší odvody, ale i vyšší důchody v budoucnu. To říkám s vědomím, že průměrné důchody vůči průměrné mzdě asi budou klesat, ale nerovnosti uvnitř toho systému jsou velmi významné a OSVČ si mohou výrazně polepšit, i když o tom řada z nich neví.

Co dalšího projednáváte?

Mluví se o změnách u dohod o provedení práce. U nich se neplatí pojistné do výše 10 tisíc korun výdělku u jedné dohody u jednoho zaměstnavatele. Jenže nikdo nekontroluje, kolik těch dohod lidé mají. Můžou jich mít deset u deseti zaměstnavatelů, berou 100 tisíc a neplatí z toho žádné pojistné. Takže tady je také prostor vygenerovat dodatečné peníze ve výši miliard korun. Může se omezit počet dohod, nebo ještě lépe, výše výdělku.

A co říkáte na návrh Národní ekonomické rady vlády (NERV) zkrátit rodičovskou dovolenou?

To by také mohlo přinést další peníze, rodiče by přicházeli dříve na trh práce a odváděli pojistné. Ale toto řešení není úplně zadarmo. Pokud chceme zkrátit délku pobytu dětí s rodiči doma, tak jim musíme nabídnout alternativu.

Pokrok je v tom, že se chystají sousedské dětské skupiny, které se mohou vytvořit celkem rychle a stát by je mohl nějakým způsobem podpořit. Je třeba zdůraznit, že se jedná o zkracování čerpání doby rodičovské, ne o snižování výše rodičovského příspěvku, který je díky inflaci podobný jako v roce 2018 až 2019, i když došlo k navýšení o 80 tisíc v roce 2020. 

Když jsme u těch matek, dětí a NERV, co říkáte na její návrh zrušit výchovné ve výši 500 korun za dítě, které penzisté od ledna nově dostanou?

K tomu řeknu jenom to, že to už není zastavitelné, ani po technické, ani politické stránce, takže nemá smysl se o tom bavit. Jen připomenu, že to bude každý rok stát rozpočet cca 20 miliard korun.

Ideálním řešením by bylo i udržet lidi důchodového věku na trhu práce? Zatím pracujících důchodců moc není.

Dobrovolné prodlužování kariéry je důležitý zdroj. Musíme lidi motivovat, aby neodcházeli do důchodu, ať už předčasně, nebo v řádném termínu. Za to, že zůstanou na trhu práce, by měli ale něco dostat. V tomto vláda pokročila – firmy mohou nabízet více zkrácených úvazků díky slevě na pojistném, takže pro starší pracovníky můžou být motivací, jak dál zůstat v práci. A v meziresortním řízení je nyní i to, že přesluhující důchodci by neměli platit sociální pojištění. Tím jim zůstane více peněz.

Co velmi diskutované prodloužení věku odchodu do důchodu?

To je dlouhodobé řešení, které má pomoci s problémem stárnutí populace, ne se současným deficitem. Ve 30. a 40. letech půjdou do důchodu silné ročníky – Husákovy děti a není nikdo, kdo je na trhu práce nahradí. Zatím jsme demografické díry elegantně řešili tím, že tu pracuje 600 tisíc cizinců a postupně se zvyšuje důchodový věk na 65 let, který bude pro všechny platit v roce 2030. Ale obávám se, že rozdíl mezi silnou generací začátku 70. let a dětí z 90. let, se nám nepodaří zalepit ani dalšími cizinci, ani prodlužováním věku odchodu do důchodu.

Jak to?

Kdybychom pokračovali po roce 2030 v prodlužování věku odchodu do důchodu, a to tempem například měsíc či dva za rok, a to na 67 nebo 68 let, tak tím pokryjeme jedno až 1,5 procenta HDP. Jenže za zhruba třicet let bude deficit pět procent HDP.

K tomu prodlužování chci ještě uvést, že nejde o skokové navýšení. To znamená, že rozhodně neřekneme současným šedesátníkům, že jdou do důchodu až za sedm, osm let. Jde o dlouhodobé prodlužování. Takže nová hranice věku odchodu do důchodu, ať už bude 67, nebo 68, se bude týkat dnešních třicátníků a dvacátníků. A u těch to podle mě nebude takový problém.

Každý, komu řeknete, že půjde do důchodu skoro v sedmdesáti, se vyděsí.

Pracovní trh se proměňuje, mladí lidé mají teď úplně jinou práci než starší generace, podíl manuálních, těžkých prací se výrazně snižuje. Musíme se na to dívat generačně. 

Když nepomůže v dlouhodobém horizontu ani prodloužení věku odchodu do důchodu, tak co?

Pomůže, ale málo. Budeme muset postupně snižovat náhradový poměr, tedy relativní výši důchodu vůči mzdám. Právě v letošním roce kvůli valorizaci vystřelí tento poměr na 46 procent, což bude absolutní rekord od 90. let. Je zároveň jasné, že to je obrazně řečeno poslední výstřel důchodového systému a takto vysoký ho není možné udržet.

Pokud se inflace začne chovat rozumným způsobem, reálné mzdy budou růst pozitivně, tak nám průměrný náhradový poměr u všech důchodců bude klesat. A zároveň ho budeme muset snižovat nuceně. A můžeme se bavit o tom, jak to rozprostřít mezi nově přiznané důchody a ty starší. Rozhodně to nemůže být nárazová změna, která by měla drastický dopad na život důchodců.

V minulosti se mluvilo o zavedení nultého a prvního pilíře. Nultý pilíř by měla být částka pevně daná pro všechny a první pilíř by byl zásluhový, odrážel by tedy pracovní kariéru každého člověka. S tím se stále počítá?

Poradní orgán, kterého jsem členem, se k zavedení těchto pilířů staví negativně. Vlastně už dnes máme nultý pilíř, tedy minimální důchod, který je 10 procent průměrné mzdy v hospodářství, dnes je to 4040 korun. Řešíme, zda a jestli se má zvyšovat. Podle mě by se ale spíš měla zjistit skutečná příčina nízkých důchodů. Kdo jsou lidé, kteří mají důchod nižší než 10 tisíc, a je správné jim přidávat, když třeba pracovali na černém trhu? Nebo jsou to spíše matky mnoha dětí, které zůstaly v domácnosti? Relevantní data stále chybí.

Když se ale zvednou minimální důchody, ušetří se zase na sociálních dávkách, které nízkopříjmoví lidé čerpají a které stojí stát peníze.

Podle statistik, které máme, ale důchodci zrovna nejsou velcí žadatelé o sociální dávky, což se ale může samozřejmě teď změnit. U minimálního důchodu to znamená, že z něho mohou benefitovat lidé, kteří do systému dobrovolně přispívali málo. Mluvíme tedy o morálním hazardu. Naopak benefit vyššího minimálního důchodu je určité zpřehlednění a srozumitelnost celého systému. Pokud ke zvýšení dojde, musí rozhodně dojít ke zvýšení odvodů sociálního pojištění u OSVČ.

A co snížení délky odpracovaných let. Návrh už byl, a to z 35 na 25 let, ale odložil se.

To není špatný krok. Přicházejí k nám pracovat lidé z pro nás exotických zemí a mohou zůstávat v chudobě, protože u nás nestihnou odpracovat 35 let. Já bych se spíše klonil k neostré hranici, která by nevyvářela onu loterii v tom, zda se trefím těsně pod nebo nad odpracované roky.

Zároveň se ale musí vést v tomto kontextu debata o předčasných důchodech – třetina všech důchodů v normální době jsou předčasné, a bylo by dobré je omezit. Třeba tím, že lidé, kteří mají odpracovaných méně než nějaký počet odpracovaných let, tak by na ně nárok neměli. To by zlepšilo pozici lidí s velmi dlouhou kariérou.

Slyšela jsem návrh, že by se do předčasného důchodu mohlo odejít nejdříve tři roky před řádným důchodem. Nyní je to pět let.

To už platilo v minulosti a nyní se o zkrácení reálně diskutuje. Jenže když se podíváme na tvrdá data, kdy je ta největší masa předčasných důchodců, tak je to dva roky před řádným důchodem. Takže by mělo dojít i k většímu krácení předčasného důchodu v posledních dvou letech těsně před řádným starobním důchodem. Též by se měly oddělit předčasné důchody od standardních valorizací, a to do dosažení důchodového věku. To by pomohlo zamezit tomu sprintu pro předčasný důchod, kterého jsme nyní svědkem.

Řešíte hodně návrhů na změnu důchodového systému. Jak moc jsou ale vedením MPSV a úředníky vyslyšeny?

V důchodech je potřeba změnit spoustu detailů, některé se dají upravit jenom parametry a věřím, že k nějakým dojde, a to jak na příjmové i výdajové straně. Poslouchají nás, ale jak moc se to projeví v akci, je věc druhá. Je to kombinace politického rozhodnutí a legislativních a právních omezení. Ty nedokážu posoudit. Každopádně platí, že populární věci fungují, ale nepopulární drhnou. Důchodový systém se ale musí rychle začít řešit, protože jak sama vláda uvidí, významná část deficitu půjde bez změn právě na něj.