Konsolidační balíček prošel Sněmovnou. Poněkud rychleji, než se čekalo, protože koalice nakonec stanovila pevný čas hlasování. Pokud zákon neshodí Ústavní soud, tak tímto končí skoro dva roky trvající čekání, kdy konečně nová vláda něco udělá se státními financemi.
Mnozí si myslí, že proti šílenému zadlužování udělala málo a tempo snižování schodku je tak pomalé, že se blíží pouhému udržování hrozivého statusu quo. Dočkáme se nějakých dalších kroků? Jak se říká, naděje umírá poslední…
Ekonomický expert ODS Jan Skopeček řekl, že náprava rozpočtu by měla pokračovat. Ale jak sledujeme situaci v Pětikoalici, tak to na nějaké reformní výboje nevypadá. Proces schvalování stávajícího balíčku byl neúnosně krkolomný a dlouhý a řada členů koalice do snahy přeci jen něco viditelného ušetřit házela vidle. Ještě v květnu nám vláda slibovala snižování deficitu z letošních plánovaných 3,6 % HDP na 1,8 % v příštím roce a 1,2 % v roce 2025. Tomu se však ani nepřiblížíme.
Když si vezmeme jen strukturální deficit, který nám říká, o kolik se rozpočet zadluží v “dobrých časech” (a to tím, že povinné výdaje předbíhají zvyšování příjmů), tak v roce 2024 jdeme z 2,3 % na 2,2 %. Což dle bývalého ministra financí Miroslava Kalouska “není náprava, ale konzervace neudržitelného stavu”. Celkový schodek se nedostane ani pod 3 % hrubého domácího produktu, což je jedno z kritérií pro přijetí eura. Premiér slíbil, že ho splníme. Ano, ale až po započtení hospodaření obcí a krajů, jež je vysoce přebytkové.
Tohle je to, co jsem chtěli? Jistě ne. Alespoň ne my, kteří jsme volili SPOLU primárně proto, aby napravila rozval státních financí. Jediné, co nás může utěšovat, je, že kdyby u moc zůstala Babišova vláda, tak soudě dle opozičních návrhů by se zadlužování ani mírně nezpomalilo, ale ještě by nabralo daleko větší rychlost. Což je ale dost slabá náplast na žal opravdového pravičáka… Ukazuje se, že jsme zvolili pouze “menší zlo”, přičemž otázka zní: o kolik vlastně menší?
I na tento malý krůček k záchraně jsme museli dlouho čekat. A pořád je zde možnost, že Ústavní soud smete celý balíček ze stolu. Opozice se na něj jistě obrátí kvůli porušení jednacího řádu, kdy koalice nenechala poslance ANO a SPD vymluvit a utnula debatu s tím, že stanovila pevné hlasování už na pátek 13. října v jedenáct hodin. Tento postupu je dle judikátů konstituční stolice možný, pokud uzná, že i tak měli nevládní zákonodárci dost času říci si své. Budeme si však muset počkat, jaký verdikt soudci vynesou tentokrát.
Ať ale případná žaloba dopadne jakkoli, takřka jisté je, že tento kabinet už se k žádné další reformě, ani “reformě” nedostane. Jeho volební období se překulilo přes polovinu, začíná poměrně výrazně ztrácet v preferencích na opozici a navíc to opravdu nevypadá, že by si ministři a jejich strany do úřadů přinesli nějaké jasné plány, jak zkrotit deficit. Kdyby ještě přeci jen přišly nějaké razantní škrty, šlo by o příjemné překvapení. Zejména pro voliče SPOLU, kterým na úsporách záleží více, než liberálům.
V každém případě ani vláda, která nastupuje s připraveným plánem reforem, v druhé části volebního období už sotva něco prosadí. Zde tomu tak nebylo – jak už bylo řečeno i na tento balíček jsme čekali dva roky. A navíc, pětikoalice je tak různorodá, že i kdyby se odhodlala k nějakým nepopulárním škrtům tak se o ně tak pohádá, že svou pozici u voličů ještě dále výrazně zhorší. Asi už zbývá jen jediná šance, jak rozpočet aspoň trochu vylepšit. Zkrátka nezvyšovat výdaje, u nichž to není dáno zákony.
K tomu je ještě možné snažit se dále škrtat neinvestiční dotace firmám a propouštět státní zaměstnance. Nějaké zázraky opravdu nečekejme. A že by vláda opět snížila daně, které zvedla v rámci tohoto balíku, to asi rovněž není realistické. Zda se jí povede alespoň snížit byrokracii, podpořit podnikání, inovace, spolupráci vědců s průmyslníky, udělat něco s burzou, najít nějaké peníze na investice, to si musíme počkat. To vše jsou opatření, která by zvýšila ekonomický růst a tím usnadnila splácení dluhů.
Ano, dluhová služba už opět začíná být velký problém, podobně jako před patnácti lety. Tehdy za záchrannou brzdu zatáhl Kalousek, který rázně osekal výdaje a přivedl státní finance na plusovou trajektorii. Následně jsme si díky tomu (a také pokrizovému oživení) mohli půjčovna peníze za dvě procenta, pak za nula a nakonec dokonce i se záporným úrokem. Nyní už jsme na pěti procentech a příští rok vydáme na dluhy 95 miliard – a to jen na ty úroky, protože jistinu nesplácíme. A může být ještě daleko hůř.
Pokud se často argumentuje tím, že naše zadlužení paří k nejnižším v rámci Evropské unie, tak se k tomu bohužel nedodává, že naše schopnost ty dluhy splácet je naopak jedna z nejhorších. Zatímco Německo díky síle své ekonomiky v uplynulých letech výrazně splácelo jistinu a tím snižovalo dluh v absolutních číslech, u nás stále roste a zvyšuje se jeho velikost i pokud se měří hrubým domácím produktem. Za posledních čtyři roky se zvedl z třiceti procent HDP o polovinu…
Sečteno a podtrženo, není to nic moc, ale mohlo být daleko hůř. Ať si laskavý čtenář vybere, zda za této situace chce být spíše pesimistou, nebo optimistou. Realista řekne, že lepší už to hned tak nebude. A bude doufat, že když se kabinet nebude potýkat s balíčkem, snad vymyslí alespoň něco pozitivního, čím pomůže podnikání. Protože při vyšším růstu se i s dluhy lze vypořádat lépe. Zatím ovšem vládě nejde ani snižován byrokracie, viz neúspěch Pirátů při digitalizaci stavebních řízení. No, držme si palce…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
<
