Kabinet schválil rozpočet se schodkem 252 miliard. To je o čtyřicet miliard více, než sliboval v květnu.
Být vládním poslancem, kterému záleží na konsolidaci veřejných financí nebude nyní snadné. Jeden každý z nich bude muset řešit nesnadné dilema, zda upřednostnit zájem státu a jeho budoucí prosperitu, nebo loajalitu.
Pokud snad to první, má se o co opřít. Úplně stačí, když si k ruce vezme tiskovou zprávu z jedenáctého května, kdy zazněla úplně jiná čísla, než ta nynější, jež nelze označit jinak, než jako zklamání.
Petr Fiala a spol. byli zvoleni z velké části proto, aby napravili rozpočet a zastavili zadlužování. Původní nadšení se ale jaksi zadrhlo. Když vláda představovala “balíček”, slibovala následující snižování schodku z letos plánovaných 295 miliard: v roce 2024 mělo jít o 210 miliard, v tom dalším už 160 miliard. Kdyby to stále platilo, mohli bychom si gratulovat k odvážnému kabinetu. Jenomže ona trajektorie je nakonec o dost jiná. Schodek přes čtvrt bilionu znamená, že konsolidace je o polovinu pomalejší, než se nám říkalo.
Veškerá redukce deficitu (o 43 miliard) svým způsobem jde na vrub škrtnutí dotací v výši 46,1 miliardy. Díky za to. Nicméně je třeba říci, že skoro 27 miliard z nich vláda ušetří tím, že na občany a firmy přenese většinu poplatku na podporu obnovitelných zdrojů elektřiny, který vzala v roce 2022 na sebe. Takže to není zase žádná sláva. A hlavně vidíme, že vlastně nikde jinde už kabinet nedokázal ušetřit vůbec nic. Neboli si opět budeme půjčovat nikoli na investice, ale i na běžné výdaje. Prostě ty peníze zase projíme…
Definitivní návrh rozpočtu rozladil i Miroslava Kalouska. Posledního ministra financí, který v krizi zatáhl za záchrannou brzdu. Jeho opatření fungovala do roku 2018, kdy se kormidla plně uchopili Andrej Babiš a Alena Schillerová. Ti během pouhých tří let srazili rozpočet z přebytku necelé tři miliardy do černé díry schodku 420 miliard. Vymlouvali se na covid, ale jak zjistil Nejvyšší kontrolní úřad, drtivá většina vyšších výdajů nesouvisela s epidemií. Premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura nyní argumentují válkou.
Nicméně Miroslava Kalouska jejich návrh nijak nenadchl. Na síti “X” k tomu napsal: „Jako vládní poslanec bych pro tento návrh hlasovat nedokázal. Navrhnul bych ho vládě vrátit s tím, že nový návrh musí:
1. Na příjmové straně respektovat červencovou makroekonomickou prognózu, tedy příjmy 1921 mld a ne 1940 mld.
2. Dodržet závazek snížit deficit proti letošku o cca 1% HDP. Tedy 295-77,5= 217,5, proto deficit maximálně 220 mld.
3. Výdaje proto stanovit maximálně na 2141 a ne 2192 mld.”
Bývalý strážce státní kasy upozorňuje na to, že vláda přestřelila příjmy a rovněž nedodržela slibovanou výši schodku. A žádá snížit plánované výdaje o 51 miliard. Má pravdu. Jinou věcí je, zda současná koalice má na něco takového odvahu. Podívejme se, jak vše dosud probíhalo. V rámci nutných úspor mělo i ministerstvo školství přijít o pět procent příjmů (méně než ostatní). Ale Starostové, kteří ho řídí, spustili mohutný povyk a nakonec dostane naopak přidáno. Pro rozpočet to znamená mínus 16 miliard.
Populisté měli nakonec navrch nad účetními… Kalouskovi se kdysi vyčítaly “tupé škrty”. Ty jsou ale vždy lepší, než “ostré dluhy”. Nyní někdejší předseda TOP 09 burcuje vlání poslance k trvání na proponovaných úsporách slovy: “To by nebyla “rebelie”. To by bylo jen trvání na splnění rozpočtového cíle, který si vládní strany samy stanovily ještě letos na jaře při vědomí obtížnosti takového úkolu. Chápu, že splnit čtyřletý cíl se někdy nemusí podařit. Splnit však v září cíl, který jsme si stanovili v květnu, by mělo být samozřejmostí.”
Původní slib zněl zlepšit stav veřejných financí oproti letošku o 85 miliard, nakonec to má být jen polovina. Vláda zároveň tvrdí, že úsporný balíček sníží schodek na příští rok o 97,7. Z toho plyne, že jinak bychom byli příští rok na 350 miliardách, což je o 55 miliard větší deficit, než letos. Neboli vláda sice jednou rukou škrtá, ale druhou přidává. Stav rozpočtu se navíc vylepší tím, že příští rok už ho nezatíží jednorázová dotace na přenosovou soustavu 38 miliard korun a o 27 miliard se sníží státní příspěvek za obnovitelné zdroje.
Vládě tedy ubudou mimořádné výdaje spojené s válkou ve výši 65 miliard. Přesto nedokáže stlačit schodek více než o 43 miliard oproti letošku… To skutečně nevypadá na nějaké velké nadšení pro úspory. Oproti letošním výdajům se ty na rok příští snižují o 30 miliard. Přičemž, jak upozorňuje Miroslav Kalousek, slabší ekonomický růst připraví rozpočet o dvacet miliard, takže hrozí, že o tolik vzroste i plánovaný deficit. Pokud se naplní tento černý scénář, měli bychom deficit kolem 270 miliard.
Situace je špatná, ekonomice se nedaří a nikdo nechce šetřit u sebe. Ale marná sláva, když se budeme neustále zaklínat nějakými “výdajovými prioritami”, tak se z dluhů nevyhrabeme nikdy. Zvýšené platy učitelů na 130 % průměrně mzdy nás stojí přes dvacet miliard, zvýšení rozpočtu na obranu padesát miliard, neschopnost snížit takřka milionovou armády zaměstnanců veřejného sektoru aspoň o desetinu dalších padesát miliard… Takto můžeme pokračovat. A chybí nám sto miliard příjmů kvůli zrušení superhrubé mzdy.
Jistě, pro každý výdaj se najde argument. Stejně jako pro snížení daní bohatým zaměstnancům. Ale ve výsledku je deficit o více než dvě stě miliard vyšší, než by mohl být. Dá se chápat, že z politických důvodů vláda nevyužila všechny návrhy Národní ekonomické rady vlády na zlepšení stavu veřejných financí. Ale výsledek nelze opravdu nazvat jinak než zklamáním. V květnu to vyhlíželo nadějně. Ale slíbený deficit 210 miliard se ukázal být nedostižným snem. Škoda. Nedostatek vládní odvahy nás bude mrzet. Všechny.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
<
