Češi patří po Slovácích a Slovincích k největším rovnostářům Evropské unie. Alespoň co se týče jejich čistých příjmů. Dvacet procent Čechů s nejvyššími příjmy vydělává 3,5krát více než dvacet procent lidí s nejnižšími příjmy. Například v Bulharsku je tento rozdíl více než sedminásobný.
S rostoucími cenami potravin a energií má stále více rodin problémy vyjít se svými příjmy a zaplatit každý měsíc účty. Datová redakce Aktuálně.cz proto společně s týdeníkem Ekonom zanalyzovala, jak se vyvíjejí rozdíly v příjmech mezi nejlépe a nejhůře vydělávajícími lidmi v Česku a Evropě. A to za poslední téměř dvě desítky let.
Výsledek? Nůžky mezi Čechy s nejvyššími a nejnižšími příjmy jsou rozevřeny téměř nejméně v Evropě. Po Slovácích a Slovincích jsou Češi třetí největší rovnostáři, vyplývá z takzvaného Giniho koeficientu, který měří nerovnost příjmů. Konkrétně u Čechů činila v roce 2022 hodnota indexu 24,8. Průměr Evropské unie pak byl 29,6.
Co čísla z indexu, pojmenovaném po italském statistikovi, sociologovi a demografovi, přesně ukazují? Pokud by byla hodnota koeficientu 0, všichni by měli stejný příjem. Na druhou stranu, pokud by Giniho index činil 100, kromě jediného člověka by nedostával nikdo nic. Pro srovnání – nejvíce jsou pomyslné nůžky v rámci zemí Evropské unie rozevřeny v Bulharsku s hodnotou indexu 38,4.
Přestože mají Češi podle Giniho indexu relativně rovnostářské příjmy, přáli by si mít rozdíly ještě menší.
„U nás jsou příjmové rozdíly malé, a přesto je pokládá přes 70 procent dotázaných osob za příliš velké a podle 60 procent by je měla vláda snížit,“ cituje mezinárodní výzkum ISSP z roku 2019 ekonom a sociolog Akademie Věd ČR Jiří Večerník.
Relativně nízký rozdíl mezi platy nejlépe a nejhůře vydělávajících Čechů dokládá i takzvaný Koeficient příjmové nerovnosti S80/S20. Ten porovnává, kolikrát víc si vydělá pětina lidí s nejlepšími příjmy ve srovnání s pětinou nejhůře ohodnocených. V Česku činí jeho hodnota 3,5, což je opět třetí nejlepší výsledek po Slovácích a Slovincích. A v posledních dvou desítkách let se v tuzemsku drží na velmi podobné úrovni.
V některých zemích Evropy se na rozdíl od Česka nerovnost v průběhu posledních let výrazně měnila.
Například v sousedním Polsku se koeficient příjmové nerovnosti snížil z hodnoty na 6,6 v roce 2005 na 3,9 v loňském roce. Hlavní podíl na tom má podle Večerníka zmenšení rozdílů mezi městy a venkovem po vstupu země do Evropské unie.
„S podporou evropských fondů směřovaly velké investice do zemědělské výroby a dotace na podporu venkova. Podíl rolnictva a obyvatel venkova poklesl, mnohé venkovské oblasti ztratily svůj zemědělský charakter poté, co se lidé přestěhovali do měst nebo tam začali dojíždět za lépe placenou prací,“ uvedl. „Slábnutí venkovské populace a růst jejích příjmů se promítl do zmenšení celkové příjmové nerovnosti v zemi.“
Michael Škvrňák, sociolog PAQ research, poukazuje na druhý faktor, který nerovnost příjmů v Polsku snížil. A to jsou kroky odcházející vlády Práva a spravedlnosti, která navýšila minimální mzdu. „Její nárůst měl v Polsku podstatný efekt, protože Polsko má nadprůměrný podíl osob s nízkými příjmy – v roce 2018 vydělávalo méně než dvě třetiny mediánové mzdy 22 procent zaměstnanců, oproti tomu průměr EU byl 15 procent,“ uvedl sociolog.
„Další změny sociálního systému, jako zavedení dávky Rodina 500+, také přispěly ke snížení chudoby u nízkopříjmových domácností a vyplácení 13. a 14. důchodů také mohlo přispět ke snížení nerovností,“ dodal.
Naopak nejvyšší příjmová nerovnost z unijních států panuje v Bulharsku. Tam navíc mezi lety 2012 a 2017 výrazně vzrostla. „K vysoké příjmové nerovnosti přispívá nerovnoměrný ekonomický růst a daňový systém založený na rovné dani z příjmu, který nerovnosti nesnižuje,“ dodává Škvrňák. „Roli hrají i nerovnosti ve vzdělání – etnické menšiny dosahují nízkého vzdělání a s tím souvisí jejich špatná pozice na trhu práce.“
Nerovnosti i v rámci zemí
Rozdíly v příjmech lze logicky najít i mezi různými regiony v rámci jednotlivých zemí. Ilustrovat je lze na příjmech domácností v jednotce PPS (standard kupní síly). Jedná se o uměle vytvořenou jednotku, která ukazuje, kolik si mohou lidé za své příjmy v dané zemi pořídit.
„Na mapě příjmů domácností můžeme dál vidět ‚železnou oponu‘, například u rozdílu mezi bývalým východním a západním Německem,“ popsal Škvrňák. Rozdíly pak panují v naprosté většině zemí také mezi hlavními městy a zbytkem státu. Česko nevyjímaje.
