Brusel schválil, Praha odmítla. Většina členských států EU podpořila kontroverzní nařízení proti šíření dětské pornografie na internetu, Česká republika hlasovala proti. Po boku Polska, Slovenska a Nizozemska. Důvod? Obava z prolamování šifrované komunikace. Tady začíná příběh o tom, jak se dobrý úmysl může změnit v precedens, který nikoho neochrání – ale všechny ohrožuje.
Dvacet milionů důvodů k jednání
Čísla jsou alarmující. Počet hlášení materiálů zobrazujících sexuální zneužívání dětí vzrostl z jednoho milionu v roce 2010 na více než dvacet milionů letos. Dvacetinásobný nárůst za čtrnáct let. „Za každým jednotlivým obrázkem a videem se skrývá dítě, které bylo vystaveno nejhoršímu zneužívání,“ zdůraznil dánský ministr spravedlnosti Peter Hummelgaard.
Nové nařízení má digitální společnosti donutit k aktivnímu boji. Budou muset posoudit riziko zneužití svých služeb, zavést preventivní opatření a v případě nečinnosti čelit pokutám. Národní orgány získají pravomoc nařídit odstranění obsahu, blokování přístupu nebo vyřazení výsledků vyhledávání. Vznikne i nová agentura EU, která bude celý systém koordinovat.
Kde je háček?
Právě tady začíná problém. Dánský návrh sice neobsahuje plošnou povinnost skenování, ale zavádí takzvané detekční příkazy – soudní nařízení, která mohou platformy donutit k prohledávání i šifrované komunikace. Představte si, že by každá vaše zpráva na WhatsAppu nebo Signalu mohla být na základě soudního příkazu automaticky kontrolována. Rozdíl mezi „dobrovolným“ a „povoleným na příkaz“ je v praxi tenčí, než se zdá.
Ministr vnitra Vít Rakušan to formuloval jasně: šíření dětské pornografie je třeba řešit, ale ne prolamováním šifrované komunikace. Česká pozice vychází z principu, že ochrana soukromí není luxus, ale základní právo. A že precedens jednou vytvořený se dá těžko vzít zpět.
Dobrovolnost, která zavání povinností
Mluvčí Evropské komise Markus Lammert ujišťuje, že nejde o plošné sledování. Prý jen o detekci konkrétního typu materiálů. Problém je, že technicky to bez přístupu k obsahu komunikace nejde. A co je dnes možné na soudní příkaz, může být zítra rutinou – zvlášť když platnost prozatímního nařízení vyprší v dubnu 2026 a tlak na „účinná řešení“ poroste.
Kritici z řad ochránců soukromí varují před „bezprecedentní hrozbou“. Organizace jako EDRi nebo Patrick Breyer z Evropského parlamentu mluví o riziku zneužití a ohrožení anonymity na internetu.
Dilema bez jednoduchého řešení
Nikdo nepopírá, že sexuální zneužívání dětí je zločin, který vyžaduje razantní odpověď. Jen v České republice policie za první polovinu letošního roku řešila 640 případů týkajících se dětské pornografie. Lze účinně bojovat proti zlu, aniž bychom vytvořili nástroj, který může zasáhnout nevinné?
Rada EU teď půjde s dnešní dohodou do vyjednávání s Evropským parlamentem, který má vlastní pozici schválenou už od listopadu 2023. Výsledná podoba nařízení tak ještě není definitivní.
Česká republika svým odmítavým hlasem poslala jasný signál. Že ochrana dětí nesmí být záminkou k podkopání soukromí všech. Že technologické řešení bez etických mantinelů může způsobit víc škody než užitku. A že někdy je potřeba říct ne – i když jste v menšině.
Zdroj info: ČTK
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
