Zatímco Donald Trump znovu tasí celní zbraně proti Číně, země jihovýchodní Asie se ocitají v pozici, kterou nečekaly – někteří z nich se stávají nečekanými vítězi, jiní platí daň za to, že stojí příliš blízko špatné strany barikády. Region s kombinovaným HDP kolem 4 bilionů dolarů se mění v ekonomické bojiště, kde se rozhoduje o budoucnosti globálního obchodu.
Když v roce 2018 začala první vlna obchodní války mezi Washingtonem a Pekingem, málokdo tušil, že právě země ASEAN se stanou jejími vedlejšími aktéry. Dnes je situace jasná: podíl jihovýchodní Asie na dovozu do USA vyskočil. To znamená, že zatímco Čína čelí americkým clům až ve výši 145 procent, někteří její sousedé sklízejí plody dodavatelských řetězců.
Vietnam jako hlavní beneficient – ale za jakou cenu?
Pojďme se podívat třeba na Vietnam. Tato dynamická ekonomika se stala magnetem pro nadnárodní společnosti, které hledaly alternativu k čínské výrobě. Jenže Washington si toho všiml. V roce 2025 uzavřely USA s Vietnamem dohodu, která zavádí 20% clo na vietnamské zboží – výměnou za závazek Hanoje nakupovat americké produkty. Dohoda je vnímána jako možný model pro další země v regionu, což zní spíš jako varování než jako kompliment.
Vietnam není sám. Indonésie, největší ekonomika regionu, uzavřela vlastní dohodu s Evropskou unií a vedla přímá jednání s Trumpem. Strategie je zřejmá: diverzifikovat, balancovat, nepřiklonit se příliš k žádné straně. Jenže tato hra na dvě strany má své limity.
Když cla dopadnou i na nevinné
Administrativa prezidenta Trumpa totiž neuvaluje cla jen na Čínu. USA zavedly vysoká cla na solární panely z Kambodže, Malajsie, Thajska a Vietnamu. Důvod? Podezření, že tyto země slouží jako „zadní vrátka“ pro čínský export. Jinými slovy, pokud jste si mysleli, že přesun výroby z Číny vás ochrání před americkým protekcionismem, máte smůlu.
Dopady jsou hmatatelné. Makroekonomický výzkumný úřad ASEAN+3 snížil prognózu hospodářského růstu regionu pro rok 2025 na 4,1 % a pro rok 2026 na 3,8 %. Thajsko čelí ještě horší situaci – růst mezi 1,3 až 2,3 procenty. To je daleko od dynamiky, na kterou byl region zvyklý.
Rozdělený ASEAN hledá společnou řeč
Jihovýchodní Asie je rozdělená víc než kdy jindy. Některé země těží z přesunu výroby, jiné platí cenu za geografickou blízkost k Číně nebo za to, že se staly součástí čínských dodavatelských řetězců. ASEAN společně s Čínou, Japonskem a Jižní Koreou sice kritizuje rostoucí protekcionismus, ale jednotná strategie chybí.
Co z toho plyne? Země regionu se snaží o strategii balancování mezi Spojenými státy a Čínou, ale tato pozice je stále méně udržitelná. Washington tlačí na užší vazby prostřednictvím Indo-pacifického hospodářského rámce pro prosperitu (IPEF) a Dohody o obchodním a investičním rámci (TIFA) z roku 2006. Peking zase nabízí investice a přístup na svůj obrovský trh.
Odolnost navzdory šokům – nebo jen klid před bouří?
Zajímavé je, že ekonomiky ASEAN jsou v roce 2025 stále v dobré pozici navzdory obchodním šokům. Země posilují obchodní vazby mezi sebou a s dalšími globálními partnery. Přímé dopady amerických cel nejsou pro region likvidační – ale projevují se skrze narušené dodavatelské řetězce a rostoucí nejistotu. ASEAN vyjadřuje znepokojení nad jednostrannými cly USA a volá po dialogu. V květnu 2025 potvrdily USA a jihovýchodní Asie svůj závazek k posilování strategického partnerství. Jenže zatímco diplomaté hovoří o spolupráci, Trump tasí stoprocentní cla na křemíkové polovodiče a Čína odpovídá vlastními cly ve výši 125 procent plus strategickými omezeními.
Region s téměř čtyřmi biliony dolarů HDP se tak ocitá v pasti: příliš důležitý na to, aby byl ignorován, příliš rozdělený na to, aby mluvil jedním hlasem, a příliš závislý na globálním obchodu na to, aby mohl zůstat neutrální. Jak dlouho vydrží tato křehká rovnováha, než se někdo rozhodne skočit na jednu ze stran barikády?
Zdroj info: AMRO, ASEAN Secretariat, businesstimes.com
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
