V České republice se rodí stále méně dětí – v roce 2024 to bylo historické minimum 84 311 novorozenců a letos to bude zřejmě ještě horší. Za tímto trendem však není sobectví, ale střízlivý pohled na životní podmínky, ekonomickou nejistotu a obavy z budoucnosti. Proč se stále více lidí rozhoduje zůstat bezdětných?
Kam zmizely děti?
Představte si, že se vracíte o století zpět, do doby, kdy rodiny s pěti či více dětmi nebyly výjimkou. A teď se podívejte na dnešek – v roce 2024 se v Česku narodilo pouze 84 311 dětí, což je podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) nejnižší číslo od roku 1785. Letos, v prvním čtvrtletí 2025, se narodilo jen 18 100 dětí, o 14 % méně než loni ve stejném období. Odhady ČSÚ naznačují, že za celý rok 2025 může počet novorozenců klesnout až na 72 000. To je alarmující pokles, který trvá už tři roky a ve srovnání s rokem 2021 znamená propad o čtvrtinu.
Co za tím stojí? Úhrnná plodnost, tedy průměrný počet dětí na jednu ženu, klesla v roce 2024 na 1,37, zatímco pro zachování populace by měla být nad 2,1. Jinými slovy, rodíme se pomaleji, než vymíráme. A dobrovolná bezdětnost, tedy vědomé rozhodnutí nemít děti, se stává stále běžnější volbou. Podle ČSÚ dosahuje míra konečné bezdětnosti u žen narozených v 70. letech 10 %, ale u mladších generací se očekává růst – až pětina žen by mohla zůstat bez dětí do roku 2050.
Realita místo sobectví: Proč děti ne?
Když se řekne „nechci děti“, mnozí si představí sobeckého jedince, který myslí jen na sebe. Ale je to opravdu tak? Dnešní třicátníci a čtyřicátníci, kteří se rozhodují proti rodičovství, často argumentují střízlivě a realisticky. Bydlení je nedostupné, ceny nemovitostí a nájmů rostou rychleji než platy. Ekonomická nejistota na trhu práce a vysoké náklady na život – natož na výchovu dítěte – jsou jako mlýnský kámen na krku. Jak si v takových podmínkách založit rodinu?
K tomu se přidávají sociální a psychologické faktory. Žijeme v době, kdy sociální sítě ukazují „dokonalé rodičovství“, což vytváří obrovský tlak. Kdo by chtěl selhat? A pak jsou tu obavy z budoucnosti – klimatická krize, politická nestabilita, válečné konflikty. Není to sobectví, je to strach o to, jaký svět by jejich děti zdědily.
Od stigmatu k pochopení
Ještě před dvaceti lety byla bezdětnost často považována za selhání nebo odchylku od normy. Dnes se pohled mění. Dobrovolná bezdětnost už není tabu, ale komplexní osobní volba, kterou společnost začíná akceptovat. Jde o posun hodnot – větší důraz na osobní svobodu, kariéru a individuální štěstí. Ale i přes rostoucí pochopení zůstává jistý tlak, zejména na ženy, které se musejí obhajovat před otázkami typu: „A kdy budeš mít děti?“
Zajímavé je, že tento trend není jen český. Evropa obecně čelí poklesu porodnosti, ale u nás je situace obzvlášť dramatická. Zatímco v 70. letech minulého století rodily ženy v průměru přes 2 děti, po roce 1990, s ekonomickou a společenskou transformací, porodnost klesla. Dnes jsme na historickém minimu, a to i přes krátkodobé zlepšení kolem roku 2021.
Budoucnost bez dětí?
Podle projekcí ČSÚ by se do roku 2060 mohl podíl seniorů v populaci vyšplhat na 30 %, zatímco počet ekonomicky aktivních osob klesne na 5,9 milionu. Poměr pracujících na jednoho důchodce se podle OECD sníží z dnešních 3:1 na 2:1 už v roce 2037. To je jako běžet maraton s čím dál těžším batohem – důchodový systém a zdravotnictví budou pod obrovským tlakem. Pokud se nic nezmění, čeká nás společnost, kde bude méně dětí, méně pracovníků a více seniorů. Je to výzva nejen pro politiky, ale pro nás všechny.
Rozhodnutí nemít děti není projevem sobectví, ale často realistickým zhodnocením světa, ve kterém žijeme. Ať už jde o ekonomické překážky, obavy z budoucnosti, nebo touhu po osobní svobodě, tato volba odráží hlubší společenské změny. Před námi stojí otázka: dokážeme jako společnost vytvořit podmínky, kde rodičovství nebude zátěží?
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: ČSÚ, OECD, MPSV
<
