Investoři jejich nápadu zpočátku nevěřili, firmu tak vybudovali bez nich. Dnes se majetek zakladatelů tradingové společnosti FTMO Otakara Šuffnera a Marka Vašíčka odhaduje téměř na devět miliard korun. Šuffner v otevřeném rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, jestli ho přístup k velkým penězům změnil a jak s nimi nakládá.
Co jste udělal s prvními většími penězi, které vám vydělalo podnikání?
Záleží na definici velkých peněz. Začínali jsme úplně od nuly, takže zpočátku pro nás byly zajímavými penězi i desetitisíce, ne-li tisíce. Tím, jak společnost roste a daří se jí, tak se význam velkých peněz mění. To nemyslím nijak arogantně, prostě to tak je.
Pokud si ale řekneme, že velké peníze jsou jednotky milionů, což asi tak lidé mohou vnímat, tak jsem za ně koupil malý investiční byt v Praze. Nic velkého, prostě bezpečná investice.
Vaše představa tedy byla první velké vydělané peníze někam bezpečně uložit než si dopřát dejme tomu třeba vícero luxusních dovolených?
Myslím, že tak to mám doteď. U veškerých věcí, které jsou za nějakou významnější částku, se snažím, aby šlo o aktivum, které neztrácí na hodnotě – ať už jde o věci, které se pořizují do firmy, nebo pro osobní účely. Vesměs jde o nemovitosti. Ve firmě nemáme nutkání utrácet za blbosti.
Když jste nakousla ty dovolené… ty jsou v mém případě asi jediný výdaj, který je v tom směru „nesmyslný“ – jedete na dovolenou, vrátíte se a nic nemáte. Myslím, že v tomto ohledu jde o moje jediné velké utrácení. Jednou do roka vezmu manželku, svoje rodiče, manželčiny rodiče a tetu a jedeme na dovolenou. Je to relativně drahá záležitost, pokud chcete, aby dovolená byla na dobré úrovni.
A máte zálibu třeba v luxusních autech, hodinkách?
Opět nechci, aby to vyznělo arogantně, ale pokud si člověk, co vydělá miliardu, koupí auto za pět milionů, je to rozfofrování peněz, nebo ne? Pokud si vezmeme člověka s nadstandardním českým příjmem kolem jednoho a půl milionu korun, který si pořídí auto na leasing za tři až čtyři miliony, pak je to asi výdaj, který možná nemusí být rozumný.
Pětatřicetiletý podnikatel Otakar Šuffner v roce 2015 spoluzaložil technologickou společnost pod názvem Získej účet, dnes FTMO. Firmu vybudoval společně s o čtyři roky mladším Markem Vašíčkem, s nímž se poznal při studiích na Vysoké škole ekonomické v Praze na tradingovém kroužku.
FTMO je technologická společnost zaměřená na rozvoj dovedností a znalostí obchodníků na finančních trzích. Poskytuje jim demo účty navázané na reálné trhy a odměňuje úspěšné klienty až 90 procenty z jejich výsledků po absolvování takzvaného ověřovacího procesu.
Duo mladých podnikatelů společnost vybudovalo bez investorů a opakovaně získalo ocenění Deloitte Fast 50 pro nejrychleji rostoucí technologickou firmu ve střední a východní Evropě. Aktuálně přes FTMO obchoduje zhruba 190 tisících aktivních účtů.
K výrazným akvizicím firmy patří například koupě marketingové agentury eVisions.
Časopis Forbes loni oba podnikatele poprvé zařadil do žebříčku stovky nejbohatších Čechů. Jejich majetek odhaduje na 8,8 miliardy korun.
Foto: Lukáš Bíba
Jak vidíte, hodinky na sobě mám. Tyhle zrovna nosím jen tak dvakrát do roka. Dneska jsem si je vzal, protože mám důležité schůzky. Jde o hodinky z limitované edice. Pokud je nenosíte každý den, očekáváte, že za pět let by měly mít jinou cenu než teď. Zdůvodňuji si to tedy tak, že jde o aktivum, které roste, a nejde o tu zmiňovanou dovolenou, kdy po jejím skončení nemáte nic.
Ve firmě se věnujeme také investičnímu umění, máme investiční auto. Objem vynaložených peněz je ale v tomto případě velice nízký oproti tomu, za co jsme nakoupili ostatní firmy nebo nemovitosti.
O nemovitostech jste spolu s vaším kolegou Markem Vašíčkem ve více rozhovorech tvrdili, že jde spíš o vedlejší byznys. Za tržní cenu zkrátka koupíte nemovitost, za tržní cenu ji necháte zrekonstruovat a za tržní cenu ji pak pronajímáte. Jak to máte s uměním? Pořídili jste si například obrazy od Toyen, což je – předpokládám – umění, u kterého hodnota zcela jistě poroste.
No „zcela jistě“… Já bych byl v tomto opatrný, protože se přece jenom dost mění, kteří autoři jsou v kurzu. Byť samozřejmě Toyen je jedna z největších českých umělkyň vůbec. V tomto případě se tedy dá očekávat, že hodnota obrazu poroste. S odborníky jsme konzultovali, která koupě obrazů dává smysl. Kolikrát mají smysl spíš ty dražší od českých špičkových umělců než od začínajících, u nichž nevíte, jestli těch dejme tomu 600 tisíc korun, na kolik dané dílo vyjde, nebudou vyhozené peníze. Když si koupíte za miliony obrazy od Toyen, je to něco jiného.
Pojďme se ještě vrátit k začátkům vašeho podnikání. Prý trvalo několik let, než se rozjelo a mohli jste si vůbec vyplatit první výplatu. Vaše okolí vidělo, že si třeba nemůžete dovolit jet ani na dovolenou. Neměl jste během té doby chuť to vzdát a nechat se někde zaměstnat?
Nebudu přehánět, když řeknu, že to bylo fakt náročné, i na psychiku. Doma máte holku, která chce jet na dovolenou a jednou za čas jít na večeři, jenže to prostě tehdy nešlo. Ale vykašlat se na to mě nenapadlo. Viděli jsme, že rosteme, byť od nuly, takže růst byl pomalý, a také jsme dostávali pozitivní vazbu. Nevybavuji si moment, kdy bych si řekl, že radši půjdu dělat do banky, do korporátu nebo nevím kam.
Pocházíte ze střední třídy. Jaké jste dělal brigády předtím, než jste založili FTMO?
První práce byla v McDonald’s, pracoval jsem tam od patnácti. To bylo nejlepší, naučíte se tam pracovat, protože jakmile manažer vidí, že nemáte co dělat, zadá vám práci, kterou dělat nechcete. Neustále si tam musíte nějakou práci hledat. Byla to pro mě skvělá škola. Vést kasu nebo zejména kuchyň je náročné, což se myslím málo ví. Máte na starosti šest sedm lidí, každý z nich umí dělat něco jiného a vy máte za úkol, aby tam neustále byla připravená jídla k prodeji a zároveň neprošla. A ještě ve „fast-paced environment“ (pojem odkazující na pracovní prostředí, které je dynamické a věci se tam rychle mění – pozn. red.) to opravdu není lehké. Naučil jsem se tam spoustu věcí.
Pak jsem měl částečný úvazek v Accenture nebo Raiffeisenbank. Rok jsem také strávil v Austrálii, kde jsem dělal za kasou v supermarketu a pak rozvážel pizzu, to bylo super.
Vnímáte i proto o to silněji, kam jste to dotáhl?
Určitě. Velmi ale záleží na mentalitě lidí, na tom, jak jste vychovaný. Znal jsem a znám lidi, kteří vyrostli v dobře situovaných rodinách a peněz si váží úplně stejně. Pak jsou ale lidé – ti teda nepatří do mého okruhu přátel, ale občas na ně na nějakých akcích narazím -, kteří k penězům prostě přistupují jinak. To, že dítě vyroste v zajištěné rodině, z něj snad automaticky neudělá člověka, který bude peníze rozhazovat.
Ale vnímáte to tedy tak, že výchova je v tomhle ohledu zásadní?
Výchova a pak samozřejmě mentalita. Jaký se narodíš.
A vy máte pocit, že vám peníze mentalitu změnily, nebo ne?
Jsem úplně stejný.
Přijde mi, že jediné, za co utrácíme peníze, je efektivita. Například za komfort, že když někam cestujeme pracovně, tak abychom tam nedorazili rozlámaní a byli připravení být na schůzce výkonní a pak se rychle vrátili zpátky.
Zmínil jste, že narážíte i na lidi, kteří se k penězům chovají jinak. Pohybujete se mezi podnikateli. Znáte nějaký případ člověka, který se k penězům neuměl chovat?
Lidé, s nimiž se bavím včetně těch, kteří jsou v žebříčku stovky nejbohatších, jsou normální kluci. Sice extrémně pracují, protože jinak by se nedostali tam, kde jsou, ale řekl bych, že si váží toho, co vybudovali, a nechtějí o to přijít.
Kde se z hlediska firmy i finančního zajištění vidíte za několik desítek let? Opakovaně jste v rozhovorech zmiňoval, že řídit firmu určitě neznamená pracovat od devíti do pěti…
To nejde, určitě ne.
Máte vizi, že firmu budete jednou řídit spíš z dálky a budete mít více času na rodinu a pro sebe?
Nejsme jako třeba Zdeněk Cendra (miliardář a majitel technologické firmy CDN77 – pozn. red.), který si dává sto dnů volna v roce a podobně. Ale vedeme diskusi o tom, že mít devět schůzek denně se absolutně nedá stíhat. Jenže nám přijde, že teď je to takhle potřeba.
Zdeněk to ale podle mě nedělá špatně. Říká, že třeba nepracuje, ale jede na kole, nad firmou přemýšlí, načež ho napadne něco, co by mohlo napadnout jenom jeho. Pak už to zpracuje jiný člověk z firmy, který nad tím stráví víc času. To není špatná cesta, časem bychom se jí chtěli ubírat také. Podle mě tím firma nemusí nijak trpět. Nápady, které bychom měli, kdybychom nepracovali nebo nebyli zavření na schůzkách třináct hodin denně, by pak třeba byly užitečnější než být na těch všech schůzkách. Je to tedy takové diskutabilní.
Do budoucna ale samozřejmě hledíme s tím, že se naše role určitě přemění do té strategičtější, kdy už nebudeme řešit každodenní věci jako teď.
Video: Tenhle krok dělají Češi málo. Ekonom poradil, jak si zajistit výrazně lepší plat (4. 7. 2024)
Video: Oldřich Neumann, Tým Spotlight
