Mají lidé větší sklony ke štědrosti, nebo k sobectví? Na tuto otázku se již dlouhá desetiletí snažili nalézt odpověď vědci z celého světa. V ekonomických hrách poskytovali účastníkům menší částky peněz a dávali jim za úkol rozdělit je mezi sebe a partnera.
Takových studií již byly provedeny stovky, přičemž jejich souhrnné výsledky ukazují, že lidé v průměru rozdávají 28 procent peněz, které dostanou. Zbytek si ponechají. Při všech těchto experimentech šlo ale vždy o malé sumy – účastníci často dostali k rozdělení kolem 10 dolarů a méně.
Projevovali by ale lidé stejnou štědrost, kdyby jim byla darována mnohem vyšší částka? S pomocí bohatých dárců, kteří poskytli potřebnou sumu peněz, se to rozhodli zjistit výzkumníci University of British Columbia, Yale University a nezisková organizace Technology, Entertainment, Design (TED).
Během pandemie covidu vědci vybrali dvě stovky lidí z Brazílie, Indonésie, Keni, Austrálie, Kanady, Spojených států a Velké Británie, přičemž každému z nich dali 10 tisíc dolarů.
A to za několika podmínek: celou sumu museli lidé utratit během tří měsíců, nic z ní nesměli ušetřit ani investovat a výzkumníkům měli přesně nahlásit, jak peníze utratili. Polovina z nich navíc dostala za úkol pravidelně sdílet na sociálních sítích, jak finance použili.
Jak výzkumníci zjistili, mezi lidmi převládala štědrost. Účastníci experimentu utratili 68 procent své hotovosti ve prospěch ostatních a někdy současně i ve svůj prospěch (například zaplatili společnou dovolenou nebo večeři). V průměru také věnovali pětinu na charitativní účely či jinou dobročinnost.
„Například jeden účastník z Indonésie věnoval 1500 dolarů rodině zemřelého přítele na pokrytí základních životních potřeb,“ napsali výzkumníci.
Jak se na serveru Medium podělila jiná účastnice: celých 10 tisíc dolarů rozdělila prostřednictvím dvaceti grantů po 500 dolarech lidem v místní komunitě na aktivity jako například revitalizace společné zahrady či zřízení bezplatného stánku s jídlem pro bezdomovce.
Přestože dar ve výši 10 tisíc dolarů představoval pouze desetiprocentní zvýšení příjmu účastníků z bohatých zemí (Austrálie, Kanada, USA a Velká Británie) a naopak v průměru 125procentní zvýšení příjmu účastníků z chudších zemí (Keňa, Indonésie a Brazílie), nebyl mezi oběma skupinami žádný rozdíl v prosociálních výdajích. Jak se také ukázalo, účastníci, kteří byli instruováni, aby se o způsob utrácení peněz podělili na sociálních sítích, věnovali o něco více peněz na charitu (23 procent) než lidé z druhé skupiny (15 procent). Sociální tlak tak pravděpodobně může zvýšit štědrost.
Proč jsme štědří
Tento výzkum podobně jako stovky ostatních ukazuje, že lidé jsou štědré bytosti. Proč tomu tak ale je? Podle vědců je pravděpodobné, že naše predispozice k štědrosti má kořeny v evoluci.
Ve srovnání s jinými živočichy se lidé velmi dlouho vyvíjejí, než jsou schopni se o sebe postarat sami. Během těchto zranitelných let přežíváme jen díky pomoci rodiny a někdy i komunity. Obecně jsme pak podle vědců pevně předurčeni k tomu, abychom se starali o zranitelné. Svědčí o tom ostatně i mnohé tisíce let staré nálezy kosterních pozůstatků postižených lidí, kteří se navzdory svému handicapu dožili vysokého věku. Podle vědců je to vlastně logické – žádná skupina lidí by dlouho nepřežila, pokud by její členové nebyli ochotni se občas obětovat jeden pro druhého.
Štědrost není ale „zdravá“ jen pro přežití skupiny, je do slova a do písmene zdravá i pro každého jednotlivce. Vylepšuje nejen náš fyzický, ale i psychický stav. Jak například ukázala jedna studie, starší lidé, kteří se věnují dobrovolnictví, mají o 44 procent nižší pravděpodobnost úmrtí (během pěti let od experimentu) než ti, kteří dobrovolnictví nevykonávají.
Důvodů je víc, podle vědců mají nezištní lidé zdravější srdce a cévy či zdatnější imunitní systém. Ve studii publikované vědeckým časopisem Psychological Bulletin tento fenomén zevrubně analyzovali vědci z mezinárodního týmu vedeného Bryantem Huiem z Hongkongské univerzity. Jiný experiment z Univerzity Britské Kolumbie pak přišel na to, že utrácení peněz za ostatní může snižovat krevní tlak.
Vědci samozřejmě zvažovali, zda zdravotní přínosy nelze vysvětlit jinými faktory, například možností, že lidé, kteří se věnují dobrovolnictví, jsou přirozeně zdravější. Jak ale ukázaly výsledky několika dalších studií, dobrovolnictví zlepšuje životní pohodu bez ohledu na výchozí stav účastníků.
Pozitivní efekt pomáhání ostatním je přitom na našem zdraví viditelný už za pár týdnů. V Kanadě se při jednom pokusu ukázalo, že středoškoláci, kteří pomáhali mladším dětem, měli již po čtyřech měsících nižší hladinu cholesterolu a také se jim v krvi méně vyskytoval cytokin interleukin 6. Ten stimuluje zánětlivé procesy v mnoha nemocech, jako je cukrovka, deprese, Alzheimerova choroba nebo třeba rakovina prostaty.
Chovat se mile k ostatním v lidech rovněž může snížit pocity úzkosti. Když například studenti trpící sociálními fobiemi po dobu čtyř týdnů dělali drobné laskavosti, třeba spolubydlícím vyprali prádlo nebo darovali peníze na charitu, polevily jejich tělesné i emocionální problémy z běžného styku s ostatními lidmi a přestali se společenským kontaktům vyhýbat.
A co je pozitivní, štědré chování má přínos bez ohledu na to, v jaké části světa člověk žije či jak bohatý on sám je. Studie z roku 2013 zjistila pozitivní vztah mezi dáváním a štěstím ve 120 ze 136 zemí, a to po kontrole příjmu a dalších proměnných. A co víc, přínosy štědrého chování byly pozorovány i u lidí, kteří se sami potýkají s finančními problémy.
Obecně pak platí, že štědrost činí lidi šťastnějšími. Ukázal to například experiment, který v roce 2008 provedl Michael Norton, profesor na Harvard Business School, spolu se svými kolegy.
Lidem dali pět nebo 20 dolarů a pak jim nařídili, aby je utratili buď pro sebe, nebo pro někoho jiného. Později večer výzkumníci účastníky zkontrolovali, aby zjistili, jak se cítí po emocionální stránce. Skupina, která dala peníze druhým, uvedla, že se v průběhu dne cítila šťastnější. Příčina je podle vědců zřejmá, štědré chování uvolňuje neurochemické látky, které navozují dobrý pocit, jako je oxytocin a endorfiny.
Až tedy příště pocítíte nutkání koupit si například nové boty, které ve skutečnosti nepotřebujete, zamyslete se nad tím, proč si je chcete koupit. Pokud si chcete nákupem prostě jen udělat větší radost, bylo by lepší utratit peníze jinak. Třeba za někoho jiného.
