Martin Medek je co-founder společnosti Unicorn Attacks. Pracoval v korporátním i soukromém sektoru, dokáže vyzdvihnout výhody obou sektorů a má pochopení pro jejich specifika. Dlouhodobě se aktivně angažuje ve startupovém prostředí.
„Stejně v jakémkoliv jiném odvětví nebo lidské činnosti. Pokud nebudeme přemýšlet, kam se naše počínání může vyvíjet nebo co jsou další mety, o které máme usilovat, tak zastaráme a přestaneme být relevantní,“ říká Martin Medek.
V Unicorn Attacks se staráte o to, aby dobré firmy a dobré nápady nezemřely na hloupé business chyby. Jaké jsou nejčastější businessové chyby?
Dobré firmy dělají zbytečné chyby dnes a denně. Nejsem úplně fanda toho vypíchnout několik nejčastějších chyb, protože pak by se mohlo zdát, že když majitel firmy těchto pár věcí vyřeší, tak má vystaráno. Když se seznamuji s firmou našeho nového zákazníka, tak první co mě zajímá, je jak se vyvíjí zisk a ziskovost firmy za posledních pár let. Nejen obrat, ale ziskovost. Protože to je podstatné pro zdravý růst firmy. Další podstatná věc, ve které majitelé často chybují, je směřování firmy do budoucna – když se zeptám, co chtějí s firmou dosáhnout za tři, pět let, tak velmi často neví. A když to neví majitel, velmi těžko pak lze vést firmu za nějakým zajímavým a podstatným cílem.
A abych úplně neutekl z otázky, tak určitě musím zmínit oblast řízení obchodu, ve které vidíme chyby skoro v každé firmě. Řízení obchodu je poměrně exaktní disciplína, která musí být postavena na datech, procesech a jednoznačně nastavených ukazatelích pro každého obchodníka. Je velmi málo firem, kde bychom nemuseli zlepšovat řízení obchodu.
Spoluvytvořil a zavedl jste digitální identitu BankID pro české občany, ekonomiku a státní správu. Je podle vás umělá inteligence nebezpečím pro digitalizaci?
Umělá inteligence je nástroj. A jako u každého nástroje záleží, jak ho použijeme. AI může být největším akcelerátor digitalizace, jaký jsme dosud měli. Ale zároveň může způsobit velké škody, především když bude AI používána k podvodům. AI dnes umí přesvědčivě napodobit hlas, tvář i dokument. Což zrovna může být další příležitost pro rozvoj BankID, protože poroste hodnota toho, že vím, že jednám s někým, kdo má spolehlivě ověřenou identitu. Když víte, že na druhé straně je skutečně ten člověk nebo instituce, za koho se vydává, můžete digitalizovat prakticky cokoliv.
Naučil jste největší banku na českém trhu investovat do rizikového kapitálu. Jak náročné to bylo?
Při zavádění inovací, což rizikový kapitál pro banky rozhodně je, je klíčové sledovat tři hlavní oblasti. 1) Přidaná hodnota pro business, tedy co inovace přinese za hmatatelné dopady do P&L, 2) do detailu promyšlená a nastavená governance, tedy aby inovace nebyla pro firmu cizí těleso, ke kterému neví jak se postavit, ale aby zapadla do směrnic a struktur řízení firmy, 3) mít nastavený vnitřní provozní model a procesy, kterými budu inovaci řídit.
A v korporaci je potřeba ještě přidat tzv. stakeholder management. Tedy získání podpory napříč firmou. Proto je potřeba se bavit s managementem napříč odděleními, vysvětlovat, co inovace může přinést právě jim pro splnění jejich cílů, a brát si z jejich informací zpětnou vazbu a podle ní celé nastavení případně upravit.
Pracoval jste v korporátním i soukromém sektoru. Jaký je mezi těmito sektory rozdíl?
Tohle porovnávání se opakuje stále dokola a vlastně k tomu nelze říci téměř nic nového. Korporát má zdroje a výtlak dotáhnout věci ve velké škále, a tím ovlivnit velkou část trhu. Daň za to je rychlost — než se rozhodne, trh se většinou posune a někdy i změní. Menší firma žije z rychlosti a blízkosti k zákazníkovi, ale často jí chybí právě ta provozní disciplína, která korporát drží při životě desítky let. Já měl štěstí, že jsem si mohl vyzkoušet obojí — a přesně na tomhle pomezí dnes s Unicorn Attacks pracujeme. Nejcennější na obou světech je to, co tomu druhému chybí.
Může být finančník i vizionář?
Musí. Stejně v jakémkoliv jiném odvětví nebo lidské činnosti. Pokud nebudeme přemýšlet, kam se naše počínání může vyvíjet nebo co jsou další mety, o které máme usilovat, tak zastaráme a přestaneme být relevantní. Bez inovací a zkoušení nových směrů riskujeme zánik. Naštěstí je ve všech odvětví stále mnoho lidí a firem, které neustále pracují na naplnění jejich vizí, a tím nutí i ostatní, aby nebyli strnulí.
Zabýváte se také startupy. V jakém stavu je podle vás dnes startupová scéna?
Start-up scéna v ČR prochází vývojem. Za mne pozitivním. Založit a vést start-up, stejně jako být VC investor, je řemeslo a to je potřeba se naučit. Nejen získat samotné know-how, ale i tím, že se mohu učit z historie, výher a chyb těch ostatních. A ačkoliv nemáme v ČR za sebou desítky let start-up podnikání, jako třeba v USA, tak máme za tu poměrně krátkou dobu možnost se poučit z mnoha úspěchů, ale samozřejmě i fuckupů.
Máme kvalitní foundery a investory. Kde vidím potřebu pro další rozvoj je legislativa, daňový rámec, zapojení institucionálních investorů a akademické sféry.
Mělo by podle vás víc startupů zůstat v ČR nebo je lepší, když odchází trvale do zahraničí?
Máme podmínky být dobrým inkubátorem: místem, kde firma stráví první dva tři roky životního cyklu, vypiluje produkt a pak vyrazí do světa. Trh není úplně malý, adopce nových technologií a produktů je velká. A klidně může být ČR i místem, které za tímto účelem aktivně láká zahraniční startupy k nám. Nicméně vždy je potřeba se dívat na konkrétní startup – tam kde dává smysl expanze, tak nemá smysl v ní nějak bránit. Na druhou stranu, expanze není jediný možný způsob růstu firmy a dosažení úspěchu.
Může se startup spojit s vědeckými poznatky?
Je to jedna z největších nevyužitých příležitostí Česka. Univerzity a ústavy mají výzkum na vysoké úrovni, ale business znalosti jako obchod, marketing a řízení skoro nula. Vědec umí rozvíjet technologii, ale ne vždy umí najít zákazníka, který za řešení zaplatí nebo jen ověří, že má technologie tržní potenciál. A to je přesně moment, kdy potřebuje k sobě business co-foundera, který ho doplní a nechce ho předělat na obchodníka.
Máme v této oblasti rozjetých několik projektů, které by v tomto a příštím roce měli jít na trh, takže se snažíme i tuto oblast aktivně rozvíjet.
Jak může současnému stavu pomoci startupový zákon?
První krok už se povedl: nový režim zaměstnaneckých akcií. A věřím, že startupový zákon definuje i další specifika tohoto druhu podnikání. Tak aby bylo jasné, co je a co není startup. Od toho se totiž potom rozvíjí i celková kultivace trhu a startup scény. Protože nyní se může za startup prohlásit jakákoliv firma nebo projekt, a proto se nedivím některým institucionálním investorům, že nechtějí VC investice ve svém portfoliu. A samozřejmě klíčové také bude datum, od kdy začne zákon platit.
Může korporát založit nové startupy?
Raději bych to nechal na founderech. Založit startup je diametrálně odlišné od práce v korporaci a je potřeba na to mít nastavený mindset.
Co plánujete v blízké budoucnosti?
Rozjíždíme poradenství v oblasti umělé inteligence. Ve firmách dnes vidíme pořád stejný obrázek: lidé už AI používají, často si platí svoje soukromé účty a sdílí v nich nevhodná data. Majitelé mají buďto FOMO z toho, že jim ujíždí AI nebo naopak tlačí nesmyslná AI řešení a platí za AI nástroje velké náklady. Ale neumí odpovědět na otázku, co jim to přineslo. Proto stavíme dva produkty. AI Basecamp naučí s AI pracovat celou firmu, ne jen tři nadšence: zmapujeme, kdo a jak AI už používá, nastavíme jednu platformu místo deseti nástrojů, jasná pravidla a workshopy na reálných datech firmy, ne na demo příkladech. AI Kalibrace je pak nezávislá business analýza pro majitele: příležitosti nehledáme stylem „kde chcete AI“, ale „kde vám tečou peníze a čas“. Spočítáme, kde AI firmě reálně vydělá, kde ji nasadit nejdřív, a připravíme zadání pro dodavatele. Na trhu je totiž spousta technologických firem, které vám udělají AI audit proto, aby prodaly vlastní řešení. My vývoj ani implementaci neprodáváme, takže nemáme konflikt zájmů — a na rovinu vám řekneme i to, kde AI smysl nedává.
Jinak platí, co vždy: kalibrujeme firmy za běhu, aby nezemřely na hloupé chyby. Teď i na ty s umělou inteligencí.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Martin Medek
Autor: Renáta Lucková
<
