Martin Chovanec je zakladatel finanční investiční skupiny CFIG. S podnikáním začínal již na střední škole. První společnosti založil již během vysokoškolských studií. Získal titul MBA na institutu CEMI, kde vystudoval obor Ekonomika a finanční management. Společnost CFIG coby fintechový startup založil v roce 2013 v pouhých 26 letech. Postupně z něj vybudoval finanční a investiční skupinu, která je aktivní v mnoha oblastech finanční, úvěrů, realit či umění a spravuje aktiva v řádech miliard korun.
„Na střední škole jsem se poprvé ve svých 18 letech dostal k úvěrovému byznysu. Všichni moji vrstevníci začínali spíše ve finančním poradenství, prodávali „legendární“ investiční životní pojištění. To v té době nabízel každý, kdo si nechal kvůli tanečním ušít sako a zařídil si živnostenský list. Mně ale vždy lákalo spíše tvořit a budovat finanční aktiva, ne jenom honit provize z pojistek. Tak jsem z celoživotních úspor, kdy jsem od svých 13 let chodil na nejrůznější brigády, často i na celé prázdniny, poskytl pár úvěrů, nakoupil nějaké první pohledávky a pustil se do toho“ říká Martin Chovanec
Říkáte, že lidé hledají bezpečný přístav před inflací. Kde mohou přístavy najít?
Těch přístavů lze nalézt stále poměrně dost. Dnes převážně v konzervativních věcech jako jsou pozemky nebo umělecká díla.
Každá krize je také příležitostí pro investice. Je tomu i dnes?
Určitě ano. Warren Buffet má takový hezký citát, který říká, že „Mějte strach, když jsou ostatní hladoví a buďte chamtiví, když se ostatní bojí“. A v podstatě ta druhá část citátu platí i dnes. Jde to vidět třeba na trhu developerských projektů. Před dvěma lety, kdy byl trh na maximech, tak spousta developerů za každou cenu investovala do projektů, často i za nesmyslné peníze. Vyplatilo se být obezřetný a do nějakých cenových dostihů se nepouštět. Před rokem se situace otočila a ti co draze nakupovali, teď mají problémy. Vzrostly jim ceny stavebních prací, náklady na financování, zamrzly prodeje. Na trhu se tak začíná objevovat řada projektů, které za čas budou zajímavou příležitostí. Právě pro ty, kteří vyčkávali a teď si mohou dovolit být chamtiví.
Je lépe se z krize proinvestovat nebo proškrtat?
Já bych řekl, že obojí. Jakýkoli vnější impuls vás donutí podívat se na náklady, pokusit se je zoptimalizovat. Vystoupit z komfortní zóny a s odstupem najít úspory v právě probíhajících procesech. A stejně tak se ušetřené peníze dají investovat do příležitostí, které krize nabídne. Každá krize je tak katalyzátorem a hybatelem změn.
Jak vy dnes vidíte fintechovou a startupovou scénu u nás?
Přiznám se, že už to příliš nesleduji. Nejsem již klasický startupista,byť zárodek finanční skupiny před 10 lety coby fintechový startup vznikl. Dnes jsme se již posunuli a jsme v podstatě etablovanou skupinou s konzervativnějším finančním byznysem či developmentem.
Začal jste podnikat již na střední škole. V jakém oboru?
Na střední škole jsem se poprvé ve svých 18 letech dostal k úvěrovému byznysu. Všichni moji vrstevníci začínali spíše ve finančním poradenství, prodávali „legendární“ investiční životní pojištění. To v té době nabízel každý, kdo si nechal kvůli tanečním ušít sako a zařídil si živnostenský list. Mne ale vždy lákalo spíše tvořit a budovat finanční aktiva, ne jenom honit provize z pojistek. Tak jsem z celoživotních úspor, kdy jsem od svých 13 let chodil na nejrůznější brigády, často i na celé prázdniny, poskytl pár úvěrů, nakoupil nějaké první pohledávky a pustil se do toho.
Již na vysoké škole jste založil první společnosti. Jaké?
Když jsem viděl, jak je poskytování úvěrů kapitálově náročný byznys, tak jsem rozjel největší zprostředkovatelskou firmu na spotřebitelské úvěry u nás. Ten trh tehdy nebyl vůbec regulovaný, takže to byl občas dost Klondike. Nikdo nevěděl co se může a co nesmí, každý si ten byznys dělal víceméně podle svého. V 21 letech jsem měl nějakých 150 obchodních zástupců, 80 zaměstnanců a dělal poměrně dost zajímavá čísla. Cílem bylo díky provizím ze zprostředkování vydělat na velkého poskytovatele, který si najde své místo na trhu. Na to se později nabalily další firmy, které s tím byznysem nějak souvisely jako správa pohledávek, správa finančních portálů apod.
Co znamená zkratka CFIG?
Chovanec Financial and Investment Group. Ale abych se přiznal, tak dnes už si na význam té zkratky prakticky nevzpomenu, dokud se mě na to někdo nezeptá.
Vaše společnost byla startupový fintech. Bylo to v roce 2013 ve vašich 26 letech víc dobrodružství?
Myslím si že ne. Nějaké zkušenosti už jsem měl, takže jsem věděl do čeho jdu. Znal jsem poměrně dobře úvěrový byznys, a to byl základ. Na základě předchozích zkušeností jsem věděl na co si dávat pozor, čemu se úplně vyhnout a kde je naopak velký potenciál.
S jak velkým kapitálem jste zakládal vaši společnost? Kdo byli vaši počáteční investoři?
Na rozjezd společnosti jsem si půjčil 3 mil. Kč od příbuzných a kamaráda. Postupně jsem do ní převáděl finance získané z prodeje aktiv původních firem, kde jsem postupně ukončoval činnosti a vše soustředil již jen do CFIG.
Změnila se po10 letech firemní kultura? Jste stále startup?
Firemní kultura se změnila výrazně. Jako mladá dynamická firma jsme fungovali dost free. Postupem času nás začaly šněrovat nejrůznější regulace jako licence nebankovního poskytovatele, dohled ČNB, GDPR, AML a mnoho dalších. Nicméně dynamiku v rozhodovacích procesech či drive a tah na branku jsme snad neztratili.
Investujete do umění a také jste majiteli fotbalové arény v Pardubicích. Může být fotbal také umění?
Fotbal a sport obecně to u nás má dost těžké. Není to zisková věc ani v klubech jako Sparta nebo Slavia, natož v menších regionálních klubech. O to víc si vážím všech lidí, kteří tomu věnují čas a energii. Takže ano, musí být velké umění vykouzlit z toho mála, co mají k dispozici tolik radosti, kterou nám fanouškům dávají zpátky. Na závěr bych poznamenal, že majiteli fotbalové arény nejsme, i když je to hezká představa. Patříme k hlavním partnerům klubu a aréna nese náš název, každopádně majitelem stadionu je město Pardubice.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Martinem Chovancem
Zdroj: Renáta Lucková
<
