Krize středního věku už dávno není jen klišé o mužích v červených sporťácích. V Česku se s ní potýká až 20 % populace mezi 35 a 55 lety, a co víc, příznaky se objevují už kolem třicítky. Jak se s tímto životním přechodem vyrovnáváme a co nám může pomoci?
Představte si, že vám je něco přes čtyřicet, stojíte uprostřed života a najednou si kladete otázku: „To je všechno ?“ Kariéra možná stagnuje, děti odcházejí z domova, rodiče potřebují péči a vy cítíte, že čas neúprosně běží. Krize středního věku, jak ji známe z filmů a knih, je v Česku realitou, která se navíc mění. Dnes už nečeká jen na padesátníky, ale čím dál častěji doléhá i na třicátníky. Jak se s tímto fenoménem vyrovnáváme a co nám může pomoci přeplout tuto bouřlivou životní etapu?
Když bilancování přichází dřív
Tradičně se krize středního věku spojovala s věkem mezi 35 a 55 lety, kdy si člověk uvědomí vlastní smrtelnost a začne přehodnocovat svůj život. Podle odhadů, které vycházejí z průzkumů veřejného mínění a psychiatrických studií, může s výraznými psychickými problémy spojenými s touto krizí bojovat až 20 % populace v tomto věkovém rozmezí. Zarážející je ale posun – v Česku odborníci zaznamenávají příznaky už kolem 30 let. Tzv. čtvrtživotní krize, jak ji někteří nazývají, je často spojená s tlakem sociálních sítí, kde se neustále srovnáváme s ostatními, a s ekonomickou nejistotou, která nás nutí přemýšlet, jestli jsme v životě udělali správná rozhodnutí.
Když se podíváme na data, zjistíme, že medián věku obyvatelstva v ČR dosáhl v roce 2023 hodnoty 44 let, jak uvádí Český statistický úřad. Jsme tedy národ, který se nachází přímo uprostřed tohoto citlivého období. A co víc, ve třetím čtvrtletí 2024 tvořili lidé starší 45 let zhruba polovinu pracujících, což jen podtrhuje, jak velkou část populace tyto otázky mohou trápit.
Proč nás to tak tlačí? Sendvič mezi generacemi
Příčiny krize středního věku nejsou jen v naší hlavě. Jde o složitou směsici osobních, společenských a ekonomických faktorů. Psychologové mluví o tzv. sendvičové generaci – lidech, kteří se starají o stárnoucí rodiče a zároveň ještě podporují své dospělé děti. Tento dvojitý tlak je v Česku čím dál viditelnější, zvlášť když populace stárne a rodinné struktury se mění. K tomu přidejte ekonomickou nejistotu, strach z automatizace nebo nutnost rekvalifikace, a máte recept na pořádný stres.
A co data? Průzkum z roku 2024 ukázal, že příznaky krize středního věku pozorovalo 41,6 % žen ve věku 35–55 let, jak uvádějí zdroje z odborných serverů jako psychologie.cz. U mužů se často projevuje pocit kariérní stagnace nebo touha po dobrodružství, zatímco ženy častěji řeší pocity prázdnoty spojené s rolí matky či partnerky. Navíc rozvodovost, i když v roce 2023 klesla na 37,1 %, což je nejnižší úroveň od počátku století, ukazuje, že muži ve věku 45–49 let tvořili 21 % všech rozvedených. Není to náhoda, krize často naruší i partnerské vztahy.
Je to krize, nebo příležitost?
Teď si ale položme otázku: Je to opravdu krize, nebo jen přirozený přechod? Současná psychologie se přiklání spíše k pojmu „revize středního věku“. Není to nutně negativní období, ale čas introspekce a osobního růstu. Někteří odborníci, jak uvádějí zdroje z odborných článků na cspsychiatr.cz, dokonce zpochybňují univerzálnost celého konceptu a považují ho za kulturní stereotyp. Pravda je ale taková, že ať už to nazveme jakkoli, dopady jsou reálné – deprese, úzkosti, pocity osamění nebo syndrom vyhoření.
Přesto v tom můžeme hledat i pozitiva. V Česku roste povědomí o duševním zdraví a s ním i dostupnost pomoci. Lidé se nebojí vyhledat psychoterapii nebo koučink, což je oproti minulosti, kdy se tyto problémy spíše zametaly pod koberec, obrovský posun.
Jak se s tím poprat? Řešení na dosah ruky
Tak co s tím? V Česku máme naštěstí řadu možností, jak tuto životní etapu zvládnout. Psychoterapeutická centra jako Psychoterapie Anděl v Praze nebo Nové Elysium v Brně nabízejí odbornou pomoc. Známí terapeuti, například Jeroným Klimeš, který se specializuje na partnerské a životní krize, nebo Anna Pašková s EFT terapií, pomáhají lidem najít cestu ven. K tomu přispívají i organizace jako Česká asociace pro psychoterapii (ČAP), která sdružuje odborníky a zvyšuje standardy péče.
A co když nejde jen o psychiku, ale třeba o kariéru? Úřad práce ČR poskytuje kariérní poradenství, které může pomoci s rekvalifikací nebo novým směrem. Nevládní organizace jako ADRA či Člověk v tísni zase nabízejí podporu v širším sociálním kontextu. Možností je dost, otázka je, jestli je dokážeme využít.
Ekonomická nejistota, proměny pracovního trhu kvůli automatizaci a umělé inteligenci nebo zvyšující se zátěž sendvičové generace – to vše může krizi prohlubovat. Na druhou stranu, rostoucí otevřenost vůči tématu duševního zdraví dává naději, že se s tím jako společnost naučíme lépe pracovat. Lze odhadovat, že pokud se podaří zlepšit dostupnost psychoterapeutických služeb a snížit stigma, mohl by se negativní dopad tohoto období zmírnit.
Ať už krizi středního věku prožíváme jakkoli, je to příležitost zastavit se a přemýšlet, kam dál. Možná to není konec, ale nový začátek.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: ČSÚ – data o rozvodovosti a mediánu věku obyvatelstva za rok 2023, dostupné na webu ČSÚ, Ministerstvo práce a sociálních věcí – statistiky o zaměstnanosti za třetí čtvrtletí 2024, dostupné na webu ministerstva, Průzkumy veřejného mínění a odborné studie – prevalence příznaků krize středního věku u žen (41,6 %) za rok 2024, čerpáno z psychologie.cz, Odborné články a analýzy z cspsychiatr.cz.
<
