Kdo vlastní vaše data? Technologičtí giganti versus evropská pravidla

Firmy jako Google, Microsoft, Amazon nebo Meta (dříve Facebook) jsou dnes hlavními správci našich dat. Tyto společnosti investují stovky miliard dolarů do datových center – a do roku 2029 se očekávají výdaje až tři biliony dolarů, jak uvádí prognózy z portálu onedata.ai. Data nejsou jen čísla, jsou zlatým dolem. Pomáhají firmám přizpůsobovat reklamy, predikovat chování nebo vyvíjet nové služby. Jen zařízení internetu věcí (IoT), tedy chytré hodinky, termostaty či auta, generují ročně až 90 zettabajtů dat.

Přesto se jejich moc snaží omezit Evropská unie. Microsoft například zavedl tzv. EU Data Boundary, což znamená, že data evropských uživatelů ukládá výhradně v rámci EU a ESVO. Google zase intenzivně pracuje na získávání explicitního souhlasu uživatelů s využitím jejich dat. Je to ale dost? Nebo je to jen kosmetická úprava, zatímco skutečná kontrola zůstává v rukou technologických obrů?

Evropa se v otázce dat nehodlá nechat předběhnout. Už od roku 2018 je tu GDPR – Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, které nám dává právo vědět, jaká data o nás firmy mají, požadovat jejich opravu nebo dokonce vymazání. Kdo by zapomněl na rekordní pokuty? Jen za první polovinu roku 2025 přesáhly sankce za porušení GDPR v EU 3 miliardy eur, jak uvádí zprávy Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB).

A to není vše. Od září 2025 vstupuje v platnost Data Act, který rozšiřuje naše práva na data generovaná chytrými zařízeními. Už teď je tu AI Act, platný od loňského srpna, který reguluje využívání dat v umělé inteligenci. Evropa taky tlačí na digitální suverenitu – chce snížit závislost na amerických a čínských technologiích a budovat vlastní datové prostory. Ale za jakou cenu? Firmy varují, že přísná pravidla mohou brzdit inovace a zvyšovat náklady.

V Česku se evropská pravidla přetavují do praxe, i když ne vždy hladce. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) má plné ruce práce s kontrolami a vymáháním GDPR. Připravuje se zákon o umělé inteligenci, který má zahrnovat i tzv. regulační sandbox – prostředí pro testování nových technologií. České firmy, ať už jde o velké hráče jako Sigma Software Group nebo menší podniky, čelí rostoucí administrativě a potřebě investic do kybernetické bezpečnosti.

Pro nás, běžné uživatele, to znamená větší kontrolu nad daty, ale taky nutnost se v digitálním světě lépe orientovat. Kolik z nás si skutečně přečte podmínky používání, než klikne na „souhlasím“? A co malé firmy, které se topí v papírování? Diskuze o zjednodušení GDPR pro menší podniky je sice na stole, ale zatím bez jasného výsledku.

Otázka vlastnictví dat není jen technická, je to bitva o moc, inovace a soukromí. Evropa se snaží vytvořit jednotný digitální trh, kde budou data proudit bezpečně a transparentně. Lze předpokládat, že s novými pravidly jako Data Act přijdou i inovace v oblasti AI a IoT, jak naznačují analýzy portálu Statista. Zároveň ale hrozí napětí – ať už mezi EU a USA kvůli přenosu dat, nebo mezi členskými státy ohledně jejich lokalizace.

Pro Česko je klíčové, aby se firmy dokázaly adaptovat. Možná nás čekají i nové technologie na anonymizaci dat, které by mohly být kompromisem mezi ochranou soukromí a potřebou inovací. Jedno je jisté – data jsou novou ropou 21. století a my všichni jsme součástí tohoto boje o jejich kontrolu.

Kdo tedy vlastní vaše data v roce 2025? Na papíře jste to vy, díky evropským pravidlům jako GDPR. V praxi je ale spravují technologičtí giganti, kteří na nich vydělávají miliardy. Evropa se snaží tuto nerovnováhu vyřešit, a Česko se musí přidat.