Teherán se ocitl pod tlakem a sáhl po kartě, kterou dlouho schovával v rukávu. Nabídl americkým firmám přístup do svého ropného a plynárenského průmyslu a zároveň naznačil ochotu zbavit se poloviny svých zásob vysoce obohaceného uranu.
Zní to jako vstřícný krok? Možná. Ale jen do chvíle, než si přečtete, co Írán požaduje výměnou: úplné zrušení sankcí a uznání práva na obohacování uranu. Chce všechno.
Ultimátum a nabídka v jednom balíčku
Po dvou kolech nepřímých jednání, zprostředkovaných Ománem, se USA a Írán stále nedokázaly dohodnout. Donald Trump dal Teheránu ultimátum: deset až patnáct dní na dohodu, jinak hrozí vojenský úder. Írán odpověděl nabídkou, která má vypadat jako kompromis. Vysoký íránský představitel potvrdil, že Teherán je připraven vyvézt polovinu svých zásob vysoce obohaceného uranu, zbytek naředit a dokonce se zapojit do regionálního konsorcia pro obohacování.
Zároveň přichází s nabídkou, která má americké firmy nalákat: možnost účasti v íránském ropném a plynárenském sektoru jako dodavatelé. Pikantní detail – přímé dodávky ropy z Íránu do USA jsou blokovány sankcemi, které Trump sám v roce 2018 obnovil poté, co odstoupil od jaderné dohody JCPOA. Teď má americký prezident na stole nabídku, která by mohla otevřít dveře americkému byznysu do země s obrovskými zásobami ropy a plynu. Jenže za cenu, kterou Washington dosud odmítal zaplatit.
Čísla a podmínky
Mezinárodní agentura pro atomovou energii odhadla íránské zásoby vysoce obohaceného uranu na více než 440 kilogramů, obohacených až na 60 procent. To je nebezpečně blízko 90 procentům, které se považují za použitelné pro výrobu bomby. Írán tvrdí, že neusiluje o jadernou zbraň, ale zároveň se vyhýbá mezinárodním kontrolám a pokračuje v obohacování na úrovni výrazně vyšší, než je potřeba pro civilní účely.
Teherán nyní nabízí, že polovinu těchto zásob vyveze a zbytek naředí. Vše je ale podmíněno uznáním práva na „mírové obohacování uranu“ a úplným zrušením ekonomických sankcí. Írán chce zachovat infrastrukturu, která mu umožní kdykoliv obohacování obnovit, a zároveň získat přístup na světové trhy.
Hra o čas?
Behnam Ben Taleblu, expert na Írán z washingtonské Foundation for Defense of Democracies, to vidí jasně: „Íránská vláda se snaží získat čas prostřednictvím jednání.“ Podle něj Teherán využije každou pauzu k posílení svých jaderných, raketových a vojenských zařízení. A historie mu dává za pravdu – Írán už v minulosti opakovaně využíval diplomatických jednání k odvrácení tlaku, aniž by učinil skutečné kroky zpět.
Přesto íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi minulý týden prohlásil, že vidí „dobré šance“ na diplomatické řešení a očekává další kolo jednání v Ženevě. Trumpova administrativa požaduje úplné zastavení obohacování uranu a plnou transparentnost. Írán nabízí částečné ústupky výměnou za zrušení sankcí a uznání práva na obohacování. Dvě pozice, které se zatím míjejí.
Írán se ocitl v situaci, kdy musí jednat. Cena ropy Brent sice vyšplhala nad 72 dolary za barel, což je šestiměsíční maximum, ale íránská ekonomika je pod tlakem sankcí stále v troskách. Nabídka přístupu americkým firmám do ropného sektoru je lákavá – pro obě strany. Jenže politická cena, kterou Washington musí zaplatit, je vysoká.
Další kolo jednání se očekává na začátku března. Írán nabízí dost na to, aby udržel diplomacii při životě, ale ne dost na to, aby uspokojil americké požadavky. Trump zase hrozí vojenským úderem, ale ví, že válka v Perském zálivu by měla nepředvídatelné důsledky. Kdo ustoupí první? A co když nakonec nikdo?
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
