Americká námořní blokáda, obnovená v polovině července 2026, přivádí íránskou ekonomiku do nejhlubší krize za čtyři desetiletí. Ropa uvízlá v tankerech, více než stoprocentní růst cen potravin a propadající se riál — to není scénář z dystopického románu, ale každodenní realita země, která vsadila na geopolitiku a ekonomicky prohrává.
Tanker, který nikam nepluje
Představte si íránský tanker kotvící kdesi v Perském zálivu. Nádrže jsou plné, posádka čeká, kupec možná existuje — ale loď prostě neodjede. Přesně tak vypadá íránský ropný export od poloviny července.
Čísla jsou výmluvná. Mezinárodní měnový fond očekává, že se íránská ekonomika v roce 2026 propadne o 5,4 %, přičemž jiné červencové odhady hovoří dokonce o 6,1 %. Obojí by představovalo nejhorší výsledek od konce osmdesátých let — tedy od doby, kdy se Írán teprve vzpamatovával z následků války s Irákem.
Podle údajů analytické společnosti Kpler, na které se odvolává Wall Street Journal, se od obnovení blokády nepodařilo ani jedinému íránskému tankeru prolomit americký kordon. Část ropy se sice stále nakládá uvnitř zálivu, lodě s ní však nemohou odplout. Írán proto čerpá ze zásob uložených na plavidlech kotvících mimo dosah blokády — ty se ale rychle tenčí. Z přibližně 90 milionů barelů v polovině července zbývalo začátkem září pouhých 29 milionů. Vývoz přitom klesl na 220 až 255 tisíc barelů denně a očekává se jeho další propad. Platby za dříve dodanou ropu by mohly přestat přicházet někdy kolem poloviny prosince. Pro zemi, jejíž státní rozpočet je na příjmech z ropy výrazně závislý — přesný podíl se liší podle použité metodiky, ale jde o klíčovou položku — je to citelná rána.
Sankce jako svěrací kazajka
Washington blokádu v srpnu doplnil rozšířením sekundárních sankcí na další odvětví íránské ekonomiky. Tři íránské zdroje potvrdily, že omezení dolarového zúčtování a zpřísnění kontroly zahraničních finančních kanálů výrazně komplikují Teheránu přístup k tvrdé měně i financování dovozu.
Tradiční způsoby obcházení sankcí — prostředníci, pašerácké sítě a stínová flotila — jsou stále dražší a méně spolehlivé. Obchodní trasa přes Spojené arabské emiráty, která Íránu dlouho sloužila jako zadní vrátka do světové ekonomiky, se v srpnu prakticky uzavřela poté, co Abú Zabí přerušilo finanční a hospodářské vztahy s Teheránem.
Co to znamená v praxi? Roční míra inflace se pohybuje kolem 70 % a ceny potravin meziročně vzrostly o 128 %. Průměrná íránská rodina, která vydávala za jídlo například 10 milionů riálů měsíčně, dnes za totéž zaplatí více než dvojnásobek — a to v měně, která se začátkem září propadla na historické minimum přibližně 2,2 milionu riálů za dolar. Náklady na přepravu jednoho kontejneru vzrostly z přibližně 3 000 na téměř 10 000 dolarů a neropný obchod klesl téměř o 40 % oproti předválečné úrovni.
Kaspické lano nestačí
Írán přitom není zcela bez spojenců. Rusko dodává přes Kaspické moře výbušniny, munici a součástky pro drony — trasou, která leží mimo dosah západních námořních sil. Teherán se zároveň snaží navázat obchodní vztahy se státy Střední Asie. Ani jedno však nedokáže nahradit výpadek příjmů z ropy ani dovoz základního zboží pro domácí trh.
Ekonom Hamad Hussain z Capital Economics to shrnul přesně: „Nyní bude záležet na tom, jak velkou ekonomickou bolest je íránský režim ochoten snášet, aby dosáhl svých vojenských a geopolitických cílů.“
Jenže režim tuto bolest nenese sám. Nese ji člověk, který stojí ve frontě na trhu a počítá, zda mu zbyde na chléb. A na to žádná geopolitická kalkulace nedává odpověď.
Zdroj info: united24media
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
