Bývalý dlouholetý šéf Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák se po veřejných funkcích stáhne i z podnikání. Na konci roku předá vedení své dopravní firmy synovi. Nyní se chce věnovat rodině a koníčkům. Je zapáleným filatelistou se sbírkou, jejíž celková hodnota se počítá ve stovkách tisíc eur. Pomohly mu k ní i cesty s českými prezidenty a premiéry po světě.
Loni jste opustil post prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR. Čemu se věnujete nyní?
Stále zůstávám do konce roku předsedou představenstva své dopravní společnosti FTL. Jinak se více věnuji rodině, zvláště nejmenšímu vnoučkovi Ríšovi, a také mnohem více času mám na své dva hlavní koníčky a to jsou známky a cestování. Myslím, že skoro po padesáti letech mimořádného zapojení a vypětí je to dostačující.
Do konce roku se prý chystáte předat vedení FTL synovi. Znamená to váš definitivní odchod na penzi?
Ano, to platí. 27. prosince svolám valnou hromadu FTL, kde změníme stanovy a já jako majoritní vlastník opustím statutární orgány a budu jen prezidentem společnosti, což bude úcta k zakladateli a majoritnímu vlastníkovi. Věřím, že mnohem mladší vedení přijde s řadou nových aktivit a posílí dále postavení naší společnosti na dopravním trhu.
Třicet let jste ovlivňoval dění v českém průmyslu a dopravě, lobboval za ně u politiků. Myslíte, že se za tu dobu podařilo vytvořit v Česku alespoň trochu slušné podnikatelské prostředí?
Hodně těžká otázka. K tomu, aby se věci zvláště v oblasti podpory podnikání a podnikatelského prostředí výrazněji zlepšily, potřebujete i schopnou politickou reprezentaci. Ta tu skoro celých třicet let nebyla. Politická scéna byla nestabilní, naprosto chyběly respektuhodné osobnosti a hlavně ve vládách seděli lidé z profesí typu učitelů, lékařů, starostů a podobných. Nic proti nim nemám, ale schopní politici musí umět kriticky řídit, mít makroekonomické znalosti a raději i zkušenosti z úspěšného vlastního podnikání. Je mi líto, ale takových bylo a hlavně dnes je minimum.
Český průmysl nyní prochází obdobím nejvýraznějších změn od transformace 90. let. Probíhá digitalizace a přechod na takzvané udržitelné podnikání. Očekáváte, že si i tváří v tvář těmto změnám udrží pozici jednoho z motorů české ekonomiky?
V jednotlivých průmyslových revolucích náš průmysl vždy obstál. Zůstal jsem velkým optimistou a věřím, že díky umělé inteligenci, novým technologiím, kvalitním inovacím a změně zákoníku práce, jež zlepší trh práce, to opět většina našeho průmyslu zvládne.
Ten velký optimismus mám především k elitním částem průmyslu, a to je IT, automobilový průmysl, zbrojní výroba nebo třeba strojírenství. Ale i tady bude muset platit základní princip a to je více vlastních hotových výrobků s výrazně vyšší produktivitou práce z přidané hodnoty. Mnohem hůře na tom budou ty části průmyslu, které jsou vysoce energeticky náročné, například výroba stavebních hmot, oceli, papírenský či sklářský průmysl, a to vůbec nehovořím o hutnictví.
Průmysl tvoří třicet procent české ekonomiky. Je reálné, aby si tuto pozici udržel i do budoucna?
Postavení a pozitivní roli průmyslu v ekonomice věřím, ale jsem si jistý, že ten třicetiprocentní podíl poklesne. Částečně to bude ve prospěch služeb, cirkulární ekonomiky či kreativního průmyslu.
Nejtěžší práce je s Afrikou
Doprava prostupovala celým vaším životem. Vlastníte dopravní firmu, byl jste dlouho ve vedení sdružení dopravců Česmad Bohemia. Je pravda, že máte také jednu z nejkomplexnějších sbírek dopravních známek na světě?
Moje sbírka čítá na dvě stě alb, což je na české filatelistické poměry hodně. Evropu mám téměř kompletní, Austrálii a Asii taky. A ano, když něco dělám, chci být nejlepší. Sbírání známek s dopravní tematikou se věnuje poměrně hodně lidí, ale obvykle se věnují pouze jednotlivým oborům. Třeba ve Svazu průmyslu a dopravy mám kamaráda, který sbírá známky s železniční tematikou. Ale aby někdo sbíral dopravu komplexně včetně třeba kol nebo asijských známek se slony, kteří vezou dřevo, ze zemí, jako je Laos nebo Kambodža, to obvyklé není. Ani na mezinárodních výstavách jsem nikoho takového nepotkal.
Jak jste všechny ty známky, které naplnily zmíněných dvě stě alb, sehnal?
Kam jsem přijel, všude jsem nakupoval. V Evropě, v Asii, v Americe, v Austrálii, v každé ze 146 zemí, které jsem navštívil, jsem hledal filatelistický obchod a skoro vždy jsem ho našel. Někdy mi kvůli tomu bylo i horko – například v hlavním městě Angoly Luandě.
Šel jsem pěšky na poštu, kde měl být i filatelistický obchod. Cesta se mi zdála divná, pohybovalo se tam spousta lidí s tyčemi. Když jsem přišel k té poště, chvíli jsem bušil na sklo a divil se, že mi nikdo neotvírá. Najednou mě obklopili černoši, křičeli, že mají stávku státních zaměstnanců a co tam otravuju, že jsem stávkokaz a zmlátí mě. Rychle jsem se vytratil. Výsledkem je, že z Angoly mi dodnes chybí tři série známek, protože jsem neměl odvahu jít tam znovu nakupovat.
Další zážitek mám z Číny z Pekingu. Byl jsem tam tehdy s prezidentem Milošem Zemanem – on měl letadlo plné politiků, já letadlo podnikatelů. Odpoledne jsme měli možnost někam jít, ale já jsem se Zemanem nechtěl. Tak jsem se zeptal v hotelu na recepci na filatelistický obchod. Zavolali mi taxikáře a jel jsem dvě hodiny. Velké budovy Pekingu se vytrácely. Vjeli jsme do čtvrti, kde už ani nebyly asfaltové silnice. Najednou taxík zastavil u domu, který měl pět nebo šest poschodí. A ve všech těch patrech prodávali jenom známky. Na rudlech tam dováželi novinky Čínské lidové republiky. Bohužel známky, které jsem chtěl koupit, nabízeli za přemrštěnou cenu. Takže nakonec jsem tam koupil jen nové tiskové listy.
Myslíte si, že by se vám podařilo sestavit stejně velkou sbírku známek, kdyby vás práce pro Svaz průmyslu a dopravy tak často nepřivedla za hranice?
To by bylo složité. Není problém na burzách v Evropě nebo v Americe sehnat starší známky, ale ty novější, to už je horší. A já vždycky chtěl mít sbírku kompletní. Nejtěžší práce je s Afrikou, tam mi novější kousky stále chybí.
Přes filatelistické obchody jste nakoupil většinu sbírky?
Ano. Ale i na aukce chodím pravidelně. U pánů Burdy a Flašky nakupuju za značné peníze, protože tam se nabízí dobré známky. U Petra Flašky ve Filatelii Praha jsem nedávno nakoupil československé tiskové listy, na kterých je doprava. Některé známky jsem také dostal při svých pracovních cestách darem, například od indického ministra dopravy.
Je něco, co vám ještě ve sbírce chybí a co usilovně hledáte?
Chtěl bych koupit Inverted Jenny, to je známka s převráceným letadlem. Je to nejdražší dopravní známka na světě. Teď byla na burze za 650 tisíc eur. Ale to bylo příliš předražené. V Americe se dá koupit za 350 tisíc (téměř devět milionů korun – pozn. red.). Je slavná, protože je převrácená. Takové známky jsou ve filatelistické komunitě ceněné. Já už mám převrácenou lokomotivu, letadla, lodě, hlavně z afrických známek mám řadu těch převrácených. Ale Inverted Jenny mi chybí.
Známka musí stát aspoň deset tisíc eur
Už jsme hovořili o tom, že se chystáte předat svou firmu synovi. Jak je to s generačním předáním známek?
U známek je to složitější. Z rodiny se o ně zajímá jen moje manželka. Chodí se mnou na výstavy, byla i na schůzích Prestige Philately Club Prague, jehož jsem členem. Plánuji, že až jednou budu umírat, udělám z ní správce své sbírky, protože ostatní členové rodiny k filatelii vztah nemají. Sbírka se musí držet v celistvosti. Žádná rarita se nesmí prodat, protože jak sbírka ztratí celistvost, ztratí i hodnotu. Další potomci dostanou podíly. Mám čtyři vnoučata, ale ani jedno nevypadá, že by se zajímalo o známky. Tato generace nemá na takové věci trpělivost.
Co třeba investiční známky? Nemohlo by toto mladou generaci zajímat?
Investičně si známky mohou dovolit miliardáři a ti to také dělají. Dávají peníze do známek, aniž by je to bavilo. Mladí lidé mají úplně jiné cíle, nejsou tak trpěliví, a navíc nemají peníze, aby si pořídili skutečně hodnotné známky. Pokud známka nestojí aspoň deset tisíc eur, těžko se na růstu její ceny vydělá.
Co pro vás osobně má ve vaší sbírce největší význam?
Pro mě osobně největší význam, srdeční hodnotu má celá sada známek se vzducholoděmi Zeppelin. Důvodem je to, že jsem ve svém životě jel nebo letěl všemi dopravními prostředky, byl jsem i na válečných lodích a ponorkách, ale nikdy jsem neletěl Zeppelinem. Proto je to pro mě srdeční záležitost, specialita mojí sbírky. Mám i čtyřbloky se Zeppelinem nejenom americké, ale i třeba lichtenštejnské. Mám přes sto dopisů s těmito známkami. A vrcholem bude, že pokud vše dobře dopadne, tak s vnukem příští rok ve Friedrichshafenu Zeppelinem poletím.
