Evropská centrální banka (ECB) se stala první velkou centrální bankou na světě, která zvýšila úrokové sazby v reakci na inflační dopady války na Blízkém východě. Jde o historický moment a zároveň o riskantní sázku, jejíž výsledek nikdo s jistotou nezná.
Tři sazby, jeden signál
ECB zvýšila všechny tři klíčové úrokové sazby o 25 bazických bodů. Depozitní sazba — tedy ta, kterou trhy sledují nejpozorněji, protože určuje, za kolik si komerční banky parkují přebytečnou likviditu u ECB — vzrostla na 2,25 procenta. Sazba pro hlavní refinanční operace stoupla na 2,40 procenta a mezní zápůjční facilita na 2,65 procenta. Nové nastavení vstoupí v platnost 17. června 2026.
Šlo o první zvýšení od roku 2023. Přinejmenším symbolicky jde o výrazný obrat — ECB si v posledních letech zvykla ekonomiku eurozóny opatrně stimulovat. Teď však prudce šlápla na brzdu.
Důvod je prostý: inflace v eurozóně v květnu 2026 dosáhla 3,2 procenta, tedy výrazně nad inflačním cílem ve výši dvou procent. Hlavním viníkem jsou ceny energií vyšroubované vzhůru válečným konfliktem s přímou účastí Íránu. Projekce Eurosystému přitom revidovaly výhled hospodářského růstu směrem dolů a odhad inflace naopak směrem nahoru — což je toxická kombinace, která centrálním bankéřům nedává spát.
Odvaha, nebo hazard?
Prezidentka ECB Christine Lagardeová po rozhodnutí zdůraznila, že plné důsledky války pro střednědobou inflaci a růst budou záviset na intenzitě a trvání energetického šoku. Přeloženo do srozumitelného jazyka: nevíme, jak dlouho to potrvá, ale čekat se založenýma rukama jsme si už nemohli dovolit.
A právě tady se rozhoduje o úspěchu či selhání. Zvýšení sazeb je sice klasická zbraň proti inflaci — zdraží úvěry, ochladí poptávku a zkrotí ceny. Jenže tentokrát inflaci nežene přehřátá ekonomika, ale válečný šok na straně nabídky. Dražší energie nejsou výsledkem toho, že by Evropané nebyli šetrní. Jsou výsledkem krvavých událostí tisíce kilometrů od Frankfurtu.
Kritici proto varují: zvýšení sazeb v době, kdy ekonomika eurozóny čelí masivnímu energetickému tlaku, může hospodářské zpomalení jen prohloubit. Trhy nicméně tento krok do značné míry očekávaly a počítají s dalšími dvěma zvýšeními v průběhu roku 2026.
Praha sleduje Frankfurt
Rozhodnutí ECB má však dozvuky i za hranicemi eurozóny. Česká národní banka (ČNB) zatím volí vyčkávací taktiku — tuzemská inflace je sice blízko jejího cíle, ale tlaky ze strany cen služeb, mezd a energií přetrvávají. Zvýšení sazeb ECB navíc zužuje úrokový diferenciál mezi korunou a eurem, který se pohybuje v řádu desetin procentního bodu, a tím komplikuje pozici ČNB. Konkrétně: centrální banka pozorně sleduje, zda koruna nezačne oslabovat natolik, aby sama o sobě nezačala generovat další inflační tlaky přes zdražení dováženého zboží.
Situace je přitom jiná než v roce 2022, kdy ECB zahájila poslední agresivní cyklus zvyšování sazeb. Tehdy se ekonomika přehřívala, mzdy rostly rychle a sekundární inflační efekty se šířily celým systémem. Dnes je hospodářský růst mnohem křehčí a druhotné dopady na mzdy zůstávají zatím omezené.
ECB tak vsadila na to, že rázné odhodlání je lepší než váhání. Zda to byl správný tah, ukáže až podzim. A hlavně to, jak dlouho bude Blízký východ hořet — a zda Frankfurt dokáže uhasit požár, který sám nezaložil.
Zdroj info: Politico EU
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
