Většina škol se dostatečně nevěnuje výuce o financích, přestože je součástí vzdělávacích plánů, ukazují průzkumy. Podle učitele Davida Lopaura ze Základní školy Svatoplukova v Olomouci dětem často chybí povědomí o hodnotě peněz. „Jsou překvapené, kolik úsilí rodičů je za vydělanou stovkou,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Učí děti jak zacházet s penězi nebo spořit. A také jak o úspory nepřijít.
Světový týden peněz každoročně koncem března připomíná důležitost finančního vzdělávání. Vy se tématu věnujete hlavně v občanské výchově. V čem žáci nejvíc tápou?
S kolegy jsme se shodli, že se mezery týkají nejvíce hodnoty peněz. Děti často netuší, kolik se za „každou stovkou“ skrývá energie a času, aby si ji pak mohly vzít do ruky a něco si pořídit. Pochopitelně to není jejich čas a energie, ale rodičů. Řekl bych, že zjištění, kolik oni musí do vydělání peněz investovat, by pro děti nebylo úplně od věci. Některé děti dostanou na týden pět set a už druhý den jdou do mekáče a nezbyde jim nic.
Dokážete toto dětem vysvětlit ve škole i v případech, že s nimi rodiče doma finance neřeší?
Máte pravdu, hodně to vychází z prostředí rodiny. Pokud se finanční gramotnost doma neřeší, zprostředkováváme ji ve škole a ideálně na reálných příkladech. Inspirovali jsme se například teď jednou školou a v dubnu se bude celá naše škola po dva týdny v třídnických hodinách věnovat tématu plýtvání jídlem. Abychom dětem ukázali, co se skrývá za kusem jídla na talíři. Je ale samozřejmě pravděpodobné, že části dětí se podobné zjištění i přes naši aktivitu vůbec nedotkne. Ale čím častěji takováto témata budeme zařazovat do výuky, tím vyšší budeme mít dlouhodobou úspěšnost.
Je tedy hodnota peněz to hlavní, co by se měli vaši žáci naučit chápat?
Mimo jiné. Zhruba poslední dva roky téma financí začínáme řešit intenzivněji. Pro mě v občanské nauce je důležitá i ochrana peněz a letos jsem se jí věnoval dominantně. Chtěl jsem objasnit, jak jednoduché je o peníze přijít. Například jsem postavil hodinu na reálných případech ze života. Ve finanční gramotnosti je důležité i umět rozeznat, kdy se mě snaží někdo přes e-mail nebo telefon obrat o tvrdě vydělané peníze.
Jak dětem předáváte tyto dovednosti prakticky, aby po škole skutečně uměly s penězi nakládat a nepamatovaly si jen teoretické definice?
Nevím, jestli znám odpověď. Když žáky vypustím do světa, zpětnou vazbu o tom, jak nakládají se svými penězi, už nemám. Bohužel je mi ale jasné, že asi více než pětina zůstane i přes naši snahu relativně finančně negramotná. Hlavně se snažím, aby vycházely s tím, že je potřeba dělat si finanční rezervu. K tomu směřuje spousta našich aktivit, ve kterých spolupracujeme například i se studenty práv. Když děti naučím ukládat si peníze bokem, osobně to budu považovat za malou výhru.
Například jsme vytvořili hodinu, kterou si děti prožily jako manažeři domácnosti. Musely pak podle situace vylosované rodiny rozdělit její příjmy mezi jídlo, bydlení, ale i třeba zábavu a investice. Když jsme je porovnávali, bylo vidět, že děti z rodin s velkým příjmem nemají potřebu někde šetřit a věnovaly se naopak investicím.
Pozorujete často, že se do uvažování dětí o penězích promítá finanční situace rodiny?
To jsme vyloženě neřešili, ale v rámci popsané aktivity zažili žáci hodně momentů překvapení. Když zjišťovali, kolik stojí hypotéka, leasing na auto nebo kolik projedí za měsíc.
Souhlasím ale s tím, že pokud dítě není alespoň zčásti vedeno k zodpovědnosti samo za sebe, těžko ho ve škole můžeme přeprogramovat. Trávíme s ním pár hodin finanční gramotnosti ročně, ale rodina na něj působí neustále.
Když přijde osmák, na nohou má boty za dva a půl tisíce a chlubí se, co si koupil, naznačuje to, že tendence k rozhazování je u dětí z bohatších rodin větší. Takoví žáci jsou pak podle mého názoru ovlivnitelnější a snadněji padají do dluhové pasti, protože jsou zvyklí na nějaký standard a jakmile se osamostatní, mohou sahat po půjčce. Podložené daty to ale nemám.
A vnímají žáci i aktuální vývoj, například zdražování potravin či inflaci?
Když otevřu téma inflace, tak mi až polovina deváťáků umí popsat, co to je. Takže bych řekl, že situaci vnímají. Ale je to i tím, že události propojujeme. Například v dějepise téma zasazuju do kontextu velké hospodářské krize, a tudíž inflaci řeším na konkrétním případu.
Učitelé nejsou dobře připraveni
Z průzkumu společnosti Kalibro vyplynulo, že téměř polovina učitelů necítí, že by sama měla pro finanční vzdělávání dostatečné znalosti. Cítil jste se hned od začátku dostatečně vybaven k tomu, téma dětem dobře předávat?
V investicích a podobných věcech se celkem orientuji. Ale metodicky jsem si tak jistý nebyl. Musel jsem se naučit, jak jim to předat, aniž by šlo jen o výtah informací proudících do jejich hlav. Hlavně jsem si potřeboval vyjasnit, co je cíl, k čemu děti například následující měsíc budu vést. Spíš jsem si jako pedagog potřeboval něco odučit.
Podle výzkumů většina škol finanční vzdělávání upozaďuje, přestože je ve vzdělávacích plánech. Zjistil to i nedávný průzkum mezi 700 učiteli, který provedla společnost Kalibro pro Nadaci České spořitelny. „Z dotazníku vyplynulo, že až v 75 procentech dotazovaných škol je to jen průřezové téma. Pouze 61 procent učitelů, kteří dotazník vyplnili, je spokojených s tím, jak tato výuka vypadá právě na jejich škole,“ uvádí Dana Brandenburg, předsedkyně správní rady Nadace České spořitelny. Jaký je klíč k tomu, aby se na škole věnovalo financím dost prostoru?
Myslím, že dost jednoduchý, a to přizpůsobit klíčové dokumenty vlastní potřebě. Argument, že na to není dost prostoru či času, ve výuce neuznávám, protože když si člověk dobře nastaví školní vzdělávací program, tak to zvládne krásně.
Já jsem asi před dvěma lety dokumenty úplně očesal. Dal jsem tam zákonné minimum, co se na všech základních školách musí učit. Vyplynuly mi z toho asi tři volné měsíce času, které si můžu rozvrhnout podle vlastní potřeby. Letos například s osmáky dělám dezinformace. Já na to čas mám a věřím, že když si to škola dobře zpracuje, tak na finanční gramotnost bude mít taky. Navíc jak koukám pod prsty do revize vzdělávacích plánů, co se má chystat, tak tam finanční gramotnost má být ještě posílená.
Kolik prostoru tedy na téma máte na vaší škole?
Věnuji se mu v občanské výchově, kolega ho ale zapojuje i do pracovních činností. Určitě se mu věnují i v matematice a věřím, že průřezově to dělá řada mých kolegů.
Je podle vás ideální, aby se nauka o penězích promítala do více předmětů?
Mně se osvědčilo domluvit se s kolegy, že to budou probírat velmi lehce i v češtině. Jednoduše jde o to finanční gramotnost promítat do normálního života. Je součástí života a já se děti snažím učit, ať k penězům taky tak přistupují.
A jsou učitelé dostatečně z pedagogických fakult připraveni na to, aby finanční vzdělávání dětem dobře předali?
Nejsou. Pedagogické fakulty zkrátka nepřipravují studenty na reálné situace na školách. Ať už na komunikaci s rodiči nebo i didaktickou stránku. Metody, jak učit témata, jako je finanční gramotnost, zcela chybí. Ale možná, že jsem je ještě jen nenašel. Já sám jsem k tématu dospěl fakticky po čtyřech letech učení na základce. Potřeboval jsem nějaký čas, abych si ujasnil, co je důležité pro děti. A vyšlo mi, že to jsou témata, která se týkají vlastní zkušenosti a jsou velmi živá.
Můžete to rozvést?
Když se například řešila kauza Dominika Feriho, našrouboval jsem na ni měsíc věnovaný násilí na ženách. Řešili jsme jeho zlehčování či viktimizaci obětí. Stejně tak když nyní jsou v kurzu dezinformace, cítím, že umět je rozlišit bude pro děti součást jejich know-how. Stejně tak jako finanční gramotnost. Je to jedna z klíčových vlastností, se kterou bych chtěl děti vypustit do světa. Nejde o to, jestli vyjmenují státní symboly, ale jestli poznají pravdu a lež a vyznají se v penězích.
Takže to závisí hodně na vůli samotného učitele.
Naprosto. Zabírá mi to hodně mého času. Žádnou rozumnou a celistvou přípravu jsem k finančnímu vzdělávání nedostal, přestože nějaké dobré tipy jsou. Zmíním například materiály Jeden svět na školách.
