Nová studie ukazuje, že odstranění daňových výhod pro maso by mohlo snížit ekologickou stopu EU o 3 až 6 procent a domácnosti by to stálo pouhých 26 eur ročně. Přesto zůstává „daň z masa“ politickým tabu.
Když čísla mluví jasně, politika mlčí
Studie přináší překvapivá čísla. Domácnosti by to stálo méně než dvě piva měsíčně, přitom by se ročně ušetřilo téměř 30 megatun emisí CO₂, klesla by ztráta biodiverzity a znečištění fosforem. Podle výzkumu Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu je to reálná možnost, ne science fiction.
Výzkum publikovaný v lednu v časopise Nature Food přináší konkrétní čísla: pokud by členské státy EU zrušily daňové úlevy na maso a uplatnily plnou sazbu DPH, ekologická zátěž spojená s potravinami by klesla o 3,5 až 5,7 procenta. Živočišné produkty mají totiž největší podíl na ekologické stopě evropské stravy – zodpovídají za téměř čtvrtinu emisí skleníkových plynů, více než polovinu ztráty biodiverzity a téměř tři čtvrtiny spotřeby vody.
Tady přichází paradox: zatímco data jsou jasná, politická vůle chybí. K dnešnímu dni neexistuje v České republice ani na úrovni EU žádný konkrétní legislativní návrh na úpravu daně u masa. A to přesto, že 22 z 27 členských států uplatňuje na maso sníženou sazbu DPH oproti běžným produktům.
Irsko, Británie a skrytá podpora spotřeby
Rozdíly mezi zeměmi jsou markantní. Největší daňovou výhodu má maso v Irsku – nulová sazba oproti standardním 23 procentům DPH. Ve Velké Británii je syrové maso osvobozeno od daně, zatímco na tepelně upravené v restauracích se vztahuje 20 – ti procentní sazba. V Chorvatsku činí rozdíl 20 procentních bodů, ve Francii 14,5, v Německu a Itálii 12.
Ceny masa jsou tak uměle nižší, než odpovídá jejich skutečným environmentálním a společenským nákladům. Daňový systém aktivně podporuje spotřebu produktů s vysokou ekologickou stopou.
Studie nabízí dvě řešení. První je prosté zrušení daňových výhod – pokud by však vlády dodatečné příjmy přerozdělovaly zpět občanům, čistý náklad by činil 26 eur ročně. Druhá varianta počítá s uhlíkovou cenou 52 eur na potraviny, což by stálo domácnosti jen 12 eur ročně a mělo ještě větší ekologický efekt. Autoři studie však uznávají, že tento systém je politicky a ekonomicky složitější.
Proč se o tom nemluví?
V Česku není zavedení daně z masa na politickém programu. Lednové programové prohlášení vlády explicitně deklaruje záměr nezvyšovat daně. Veřejná debata o tématu prakticky neexistuje, přestože se diskuze o zdanění masa periodicky vrací v kontextu hledání nástrojů pro snížení ekologické zátěže.
Odpůrci argumentují potenciálními sociálními dopady – vyšší ceny by mohly dopadnout na nízkopříjmové domácnosti. Zpochybňují také efektivitu takového opatření. Zastánci naopak poukazují na to, že živočišná výroba je zodpovědná za 12 až 19 procent celosvětových emisí skleníkových plynů a že současný systém fakticky dotuje environmentálně škodlivou spotřebu.
Zajímavé je, že daň z masa není žádnou novinkou – v českých zemích existovala už v 16. století. Dnes však jde o něco jiného: nejde o fiskální nástroj, ale o pokus změnit spotřebitelské chování prostřednictvím cenového signálu.
Dánsko jde příkladem
Zatímco většina Evropy vyčkává, Dánsko oznámilo zavedení daně z emisí skleníkových plynů z hospodářských zvířat, která má vstoupit v platnost v roce 2030. Jde o první konkrétní krok tohoto druhu v EU.
Autorka studie Charlotte Plinke to shrnuje: „Naše čísla ukazují, že politiky, které jsme zkoumali, mohou být účinné, ale také odhalují, že dosud plně nezohledňujeme ekologické dopady masa. Je důležité mít přesné informace o tom, jaké dopady skutečně jsou, a pak být transparentní ohledně cílů politiky a využití příjmů.“
Zdroj info: The Guardian
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
