Už jen necelé tři týdny zbývají v Polsku do parlamentních voleb. Zatím není jisté, zda se po volbách podaří znovu sestavit kabinet konzervativcům ze strany Právo a spravedlnost (PiS), či zda uspěje opoziční Občanská koalice kolem liberální strany Občanská platforma. Před novou polskou vládou však bude stát obří úkol: Naplnit velké ambice, které si země vytyčila v ekonomice a energetice.
Přitom už v posledních desetiletích prošlo Polsko pozoruhodnou ekonomickou proměnou. Týdeník Ekonom prozkoumal, co za touto proměnou stojí a co ji umožnilo.
Zajímavý je už samotný pohled na hospodářský výkon během pandemie. Zatímco česká ekonomika se dosud jako jedna z mála evropských zemí nedokázala vrátit na předcovidovou úroveň, HDP Polska stoupl od konce roku 2019 do letošního prvního čtvrtletí takřka o 11 procent. Ani letos se nepředpokládá propad, byť růst dosáhne podle odhadu Polského ekonomického institutu jen 0,7 procenta.
Pro příští roky už se čeká rychlejší růst. Polská ekonomika dokáže solidně obstát i v dobách, kdy se jinde potýkají s propady. To se ukázalo třeba i po finanční krizi roku 2008.
Za čtvrtstoletí desetkrát víc
Ekonomové připomínají, že Polsku se dařilo dobře už od začátku transformace. Ze všech postkomunistických zemí zaznamenalo po „velkém třesku“ na začátku 90. let nejmenší pokles HDP, po němž následoval rychlý růst. „Hlavním vysvětlením tohoto úspěchu, navzdory obtížným počátečním podmínkám, byla flexibilita a diverzifikace polské ekonomiky. Poláci v sobě nějak překvapivě objevili velký podnikatelský talent,“ říká hlavní ekonom PwC Polska a bývalý šéf ekonomických poradců prezidenta Witold Orlowski.
Poláci také dokázali poměrně dobře využívat evropské fondy k modernizaci své infrastruktury. Země kladla důraz na vytváření institucí, které dokázaly efektivně spolupracovat s EU. „V Polsku sdíleli společný cíl, uvědomili si, že se vyskytla příležitost, kterou je třeba využít. Při čerpání evropských prostředků se nekonalo tolik korupčních skandálů jako jinde, nevynakládaly se peníze na zbytečné projekty. Poláci navíc startovali z horší pozice, a tudíž existoval větší prostor pro zlepšení,“ říká výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky a odborník na Polsko Vít Dostál.
Právě lepší dopravní spojení – síť dálnic a rychlostních silnic se během posledních pětadvaceti let zdesetinásobila na více než 5000 kilometrů – je vnímáno jako základ dalších investic. Často ze zahraničí a s vyšší přidanou hodnotou. Polákům pomohlo rovněž pořadatelství evropského fotbalového šampionátu v roce 2012.
Analytici Polského ekonomického institutu spočítali, že by HDP Polska bylo nyní o 31 procent nižší, kdyby země nebyla členem Evropské unie a neměla přístup ke společnému trhu a evropským dotacím.
Hlavní analytik v Centru pro východní studia (OSW) ve Varšavě Krzysztof Debiec říká, že za část úspěchu vděčí Polsko také efektivní a relativně autonomní samosprávě. „Polská vojvodství jsou obvykle mnohem větší než české kraje – v průměru více než třikrát. Mají i větší pravomoci, a to především s ohledem na regionální programy EU,“ říká Debiec.
V investicích do infrastruktury nehodlají Poláci polevit. Poblíž Varšavy například chystají velké letiště, kam se lidé z celého Polska dostanou vysokorychlostními vlaky do dvou hodin. Ústecký podnikatel a zakladatel Institutu Puls Martin Hausenblas v rozhovoru pro týdeník Ekonom nedávno řekl, že Česko by se kvůli tomu mohlo stát polskou periferii. Globální firmy si mnohem raději zvolí Polsko jako své evropské sídlo. „Budou tam odvádět daně. Stejně se tam budou chtít usidlovat i některé důležité instituce a v Polsku budou vznikat centra vlivu,“ říká Hausenblas.
Vyvážená polská ekonomika
To se ostatně děje už dnes, vedle lepšící se dostupnosti je výhodou Polska také jeho velikost. Ať už z pohledu trhu práce, či domácí poptávky. Narůstá proto počet korporací, které se usadí ve Varšavě či jiném velkém polském městě a odsud následně řídí své aktivity v rámci střední a východní Evropy. A Polsko je stále častěji také odrazovým můstkem pro vstup na Ukrajinu. Usadili se tu velcí globální hráči v IT, jako jsou Google, Meta, Netflix či Visa. Země se díky tomu stala regionálním centrem pro technologie a umisťuje se na předních pozicích v atraktivitě (obvykle s Estonskem a Litvou). Již nyní se IT sektor podílí na celkovém výkonu polské ekonomiky osmi procenty.
Polsko je ovšem atraktivní i pro výrobní firmy, případně pro centra sdílených služeb. „Právě outsourcing je se sektorem IT pevně provázán. Jeho meziroční růst se odhaduje v řádech nižších desítek procent. Aktuálně se v Polsku nachází asi 40 procent všech outsourcingových center v regionu střední a východní Evropy,“ říká analytik brokerské společnosti XTB Tomáš Cverna.
Orlowski navíc připomíná, že příliv přímých zahraničních investic se po pandemii prudce zvýšil.
A to pravděpodobně kvůli novým strategiím nearshoringu, tedy snaze nadnárodních společností přesunout větší část výroby blíž spotřebě a zkrátit svůj dodavatelský řetězec. Intel postaví v Polsku svou druhou továrnu na výrobu polovodičových čipů, poblíž města Lodž ve středním Polsku roste fabrika japonské nadnárodní firmy Daikin, kde se budou vyrábět tepelná čerpadla.
V zemi rovněž investují automobilky. Například Mercedes‑Benz staví v Jaworu poblíž Vratislavi za 1,3 miliardy eur novou továrnu. Půjde o první závod německé firmy, kde se budou vyrábět výhradně elektrické vozy, konkrétně dodávky. Zatímco v Česku se již řadu let mluví o umístění první továrny na baterie do elektromobilů, v Polsku jich mezitím vyrostlo již několik a země se zařadila mezi jejich největší producenty a exportéry na světě.
Jak upozorňuje Debiec, polská ekonomika je sektorově mnohem vyváženější. „Polsko je mnohem méně závislé na konkrétních sektorech než například automobilové Slovensko. Zároveň má silný domácí trh, proto je méně závislé na exportu než zbytek V4,“ říká Debiec. K perspektivním průmyslovým oborům podle něj může patřit například letectví. V jihovýchodním Polsku se nachází „letecké údolí“, kde se vyrábí letouny či vrtulníky a jejich součástky.
V posledních letech se k ekonomickým ambicím Polska přidaly také ambice v energetice, kterou charakterizuje přechod od uhlí nejen k obnovitelným zdrojům, ale také k jádru. Už za deset let má být podle plánů na severu Polska v provozu první jaderná elektrárna Lubiatowo‑Kopalino. Postaví ji americké firmy Westinghouse a Bechtel.
A tím to nekončí, do dvaceti let má být v zemi v provozu šest velkých jaderných reaktorů o výkonu šest až devět gigawattů. Polsko plánuje rovněž výstavbu 79 malých modulárních reaktorů.
Polská hospodářská invaze
Polsko neobjevují jen čeští turisté či spotřebitelé, kteří míří za levnějšími potravinami. „Množství investičních skupin z Česka objevilo Polsko jako ekonomiku na růstové vlně s množstvím atraktivních příležitostí. A to jak v nákupu nemovitostí, tak i jejich výstavbě. Ať už jde o nákupní centra, kancelářské budovy, logistické parky, ale i bytovou výstavbu,“ říká Jaroslav Vaněk, šéf OKIN Facility, která se zaměřuje na správu budov.
Aktuálně je objem developerské činnosti proti dřívější době utlumený. „To je typické pro období, kdy panuje širší ekonomická nejistota na makroekonomické úrovni. Největší nejistotu způsobují kolísající, respektive rostoucí úrokové sazby. Až se tyto sazby uklidní a doufejme začnou klesat, očekáváme, že se v developerské části trhu projeví o něco větší důvěra a aktivita,“ říká Fraser Watson, ředitel investičního poradenství ve společnosti Savills.
Třeba skupina Accolade Milana Kratiny provozuje v Polsku téměř tři desítky industriálních a logistických parků. Ale nejde pouze o nemovitosti. V Polsku investuje například investiční skupina Hartenberg Holding, která investuje soukromé peníze expremiéra Andreje Babiše. Koupila například výrobce rýžových chlebíčků Good Food Products či letecké opravny Linetech. Investiční skupina Penta Investments Marka Dospivy zase patří k největším komerčním provozovatelům lékařských zařízení v zemi, působí tam také její lékárenský řetězec Dr. Max.
Opačným směrem – tedy z Polska do Česka – nicméně proudí nejen více zboží, ale také větší množství investic. Tou nejvýznamnější je už takřka dvacet let akvizice rafinerií Unipetrol a sítě čerpacích stanic Benzina. Od roku 2018 ovládá polský státní energetický koncern tuzemské firmy ze sta procent a nyní tradiční českou značku největšího prodejce paliv tuzemským motoristům postupně přejmenovává.
Poláci jsou hodně aktivní i v retailu. Skupina Allegro loni koupila českou Mall Group a masivní marketingovou kampaní se snaží přimět tuzemské zákazníky k nákupům přes její online tržiště. V Česku také působí třeba původem polské prodejny bot CCC či značka oděvů Reserved. Od roku 2016 je majoritním vlastníkem tradiční cestovní kanceláře Čedok největší polská cestovka Itaka. V polských rukou je také síť posiloven FormFactory či karta MultiSport, která otevírá dveře do většiny tuzemských sportovišť. O vstup na český trh usiluje i největší polská stavební firma Budimex.
Rychlá polská razítka
Oslovení podnikatelé i ekonomové upozorňují, že Polsko – na rozdíl od jiných středoevropských zemí – dokáže lépe využít pracovníky ze zahraničí. Relativní otevřenost vůči pracovní migraci před, během i po pandemii je podle Debiece důležitou podmínkou polského ekonomického růstu. Před volbami sice zemí cloumá aféra s prodejem víz v afrických a asijských zemích, vládní PiS proti migraci verbálně vystupuje, ale firmy oceňují rychlost vyřízení pracovních povolení a dalších dokumentů. A nejde jen o Ukrajince.
„Cesta řízené pracovní migrace je tedy takřka nevyhnutelná, a to je věc, se kterou se Polsko umí vyrovnávat,“ říká šéf Accolade Kratina. A dodává, že Polsko se vzdaluje Česku i co do množství kvalifikované pracovní síly. „Ročně v Polsku totiž absolvuje na 80 tisíc inženýrů, čímž se vyrovnává dokonce i Německu.
A to je samozřejmě velkou pobídkou pro společnosti s vysokou přidanou hodnotu. Pokud jim trh nabídne dostatek pracovní síly, postaví tam svá vývojová centra, která do dané oblasti přinesou další rozvoj,“ říká Kratina.
Trend ještě podtrhuje vysoká míra automatizace a robotizace, která dále vyvíjí tlak na kvalifikovanou pracovní sílu. Například nové velké vývojové IT centrum by si s domácími ajťáky ani v Polsku, ani v Česku nevystačilo. Jenže personální manažeři tuzemských IT firem si už léta stěžují, že dostat do Prahy nebo do Brna specialisty třeba z Indie, Běloruska či Kolumbie je takřka nemožné. Vyřízení všech papírů zabere zpravidla více než rok, tak dlouho nikdo čekat nechce. Zvlášť když v Polsku získá stejný programátor pracovní povolení do tří měsíců.
Nejde jen o pracovní povolení, ale třeba také o získání všech razítek pro stavbu nemovitostí. „V Česku jsme se spokojili s tím, že to prostě ‚nějak‘ funguje, i přesto, že v ostatních zemích to jde daleko lépe a jednodušeji. V Polsku jsme například zvyklí, že s výstavbou lze začít třeba již půl roku od koupě pozemku. Polský trh je navíc stále relativně dostupný cenami i atraktivními výnosy,“ říká Kratina. V Česku se na stavební povolení u komerčních nemovitostí čeká roky.
Kratina upozorňuje ještě na jeden rozdíl, který stavební výstavbu brzdí. Místní samosprávy v Česku nejsou příliš nakloněné průmyslovému rozvoji na svém území, protože na něm vydělá spíš stát. „Například v Chebu máme velkou průmyslovou zónu, která ročně generuje státnímu rozpočtu vysoké stovky milionů korun. Samotné město z toho má ale pouze několik milionů proudících z daní z nemovitosti. Přitom je to právě město, které na svém území řeší zvýšený pohyb, poptávku po službách, nároky na svoz odpadu apod. Tyto výdaje stát městům kompenzuje nedostatečně, nicméně třeba v Polsku to funguje,“ říká Kratina.
Kompletní článek si můžete přečíst v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.
