V době hospodářské krize, kterou země EU zažívají již téměř tři roky, dochází k nebývalému zadlužování, které nutí vlády hledat nové příjmy do státního rozpočtu. Oblíbeným nástrojem je v tomto ohledu zvyšování spotřebních daní z návykových látek jako je alkohol, tabak, hazardní hry nebo např. i konopí. Úkolem spotřební daně však není pouze zajistit příjem do státního rozpočtu. Její neméně důležitou funkcí je omezit spotřebu těchto látek, které mohou být škodlivé nejen pro jejich uživatele, ale v podobě negativních externalit i pro celou společnost.
Regulace spotřeby je v systému veřejného zdraví o to důležitější, že uživatelé návykových látek jsou mnohem nákladnější pro zdravotní systém a proto by za něj logicky měli platit více. Je proto žádoucí donutit spotřebitele k užívání méně rizikových produktů. Tento princip, který by se měl promítnout do stanovení spotřebních daní, však začíná být narušován jejich neustálým zvyšováním, a to bez ohledu na typ výrobku.
Proti velkému rozptylu daňových sazeb existují skutečně docela pádné argumenty. V případě mnoha sazeb a osvobození od daně, které ve skutečnosti vytvářejí nové sazby, existuje velmi reálné riziko, že výběr daně bude nižší než samotné náklady na její výběr, což by byla jistě nežádoucí situace. To však nelze tvrdit v případě vysoce zdaněného zboží jako jsou hazardní hry, tabák a alkohol. Navíc v případě těchto statků často dospějeme k bodu, kdy je elasticita poptávky tak nízká, že od určitého okamžiku zvýšení daně (a tedy i ceny) spotřebu neovlivní. Proto je v tomto případě žádoucí stanovit různé sazby podle škodlivosti výrobků. V případě alkoholu je poměrně jasné, že tvrdý alkohol je škodlivější než pivo a víno. Nejde však o substituty. Alespoň ne takové, aby spotřebitelé při změně cen hromadně přecházeli od jednoho k druhému.
U tabáku a hazardních her je však situace jiná. Panuje shoda, že oba tyto produkty jsou společensky škodlivé, a proto je žádoucí omezit jejich spotřebu. Jak však již bylo uvedeno výše, celkovou spotřebu lze do určité míry omezit i zvýšením ceny. Pak přichází na řadu nástroj upřednostňování méně škodlivých možností, které mohou sloužit jako náhražky. V případě tabáku se jedná např. o žvýkací tabák (který je bohužel ve většině zemí EU zakázán), nikotinové sáčky nebo vapingové výrobky (v současné době rovněž silně regulované). V případě hazardních her je situace poněkud odlišná, neboť jak kamenné, tak online hazardní hry lze považovat za rizikové. Adiktologové se však shodují, že zdaleka nejnebezpečnější je pro závislé hazardní hraní online. Shoda panuje také na tom, že nejméně škodlivé jsou stírací losy a podobné široce rozšířené loterijní produkty.
Cílem správné politiky v oblasti závislostí by proto mělo být vedle hledání příjmů z těchto společensky nežádoucích produktů i omezování spotřeby těch nejvíce škodlivých. Proto by se mělo postupovat velice opatrně při zvyšování spotřebních daní u méně škodlivých substitutů. Vedlejší efekty by totiž mohly být pro státní rozpočet a společnost celkově ve výsledku negativní.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA
<
