Česku může chybět půl milionu pracovníků. Politici přesto váhají s migrací

Studie poradenské společnosti Moore CR z letošního září odhaduje, že Česká republika by mohla do roku 2045 čelit nedostatku přibližně půl milionu pracovníků. Hospodářská komora ČR přitom tvrdí, že trhu práce dnes chybí kolem 250 tisíc lidí — a v Česku pracuje téměř milion cizinců, tedy více než pětina všech zaměstnanců. Zaměstnavatelé přesto říkají, že to nestačí.

Klíčový zlom přijde ve 30. letech, kdy začnou odcházet do důchodu silné ročníky ze 70. let. Tehdy se v nejsilnějších ročnících rodilo téměř 200 tisíc dětí ročně. Data ČSÚ ukazují, že počet narozených dětí v posledních letech výrazně klesá — v roce 2023 se narodilo přibližně 91 tisíc dětí, v roce 2025 už jen necelých 78 tisíc, nejméně v historii statistického zjišťování. Matematika je prostá a krutá zároveň.

Nedostatek pracovníků v České republice už není omezen na několik vybraných profesí. Jde o dlouhodobý strukturální problém. Prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček přitom otevřeně upozorňuje, že bez zahraničních pracovníků nemohou fungovat ani základní služby.

Slovensko trpí kombinací nízké porodnosti a odlivu kvalifikovaných pracovníků do zahraničí. Přibližně 150 tisíc cizinců tvoří zhruba 6 procent tamní pracovní síly — rekordní číslo, ale stále nedostatečné. Nezaměstnanost se přitom pohybuje kolem 4 procent podle slovenských úřadů práce, harmonizovaná metodika Eurostatu ji ale řadí výše, přibližně k 5,8 procenta. Tři čtvrtiny zahraničních pracovníků přicházejí ze zemí mimo EU, včetně Vietnamu, Filipín nebo Nepálu, a jsou soustředěni převážně kolem Bratislavy a na západním Slovensku — nedostatek pracovní síly se však týká i dalších částí země, jak upozorňuje analytik Jakub Zagora z Košice IT Valley.

Polsko vypadá na první pohled klidněji — podle citovaných údajů činí registrovaná nezaměstnanost 5,8 procenta. Za tímto číslem se ale skrývají hluboké nerovnováhy. Ke konci června letošního roku bylo v polském systému sociálního pojištění evidováno 1,34 milionu cizinců, z nichž přes 67 procent tvořili Ukrajinci. Ekonom Paweł Kaczmarczyk z Varšavské univerzity varuje, že velká část volných míst se obsazuje bez veřejného inzerování a trh práce je silně segmentovaný. Polsko navíc čelí problému s nepřehlednou sítí zprostředkovatelů práce — přesný počet registrovaných agentur se různí podle zdrojů, odborníci ale hovoří o tisících subjektů, jejichž řetězce jsou pro stát těžko kontrolovatelné. Pracovník naverbovaný v Nepálu může projít rukama několika prostředníků, přijet zadlužený o tisíce dolarů — a polský stát o celém řetězci ví jen málo.

Maďarsko zvolilo cestu, která ekonomy nechává kroutit hlavou. Orbánova vláda v posledních letech výrazně omezila přístup pro hostující pracovníky ze třetích zemí. Další omezení pak letos zavedla vláda Pétera Magyara, která zastavila nábor prostřednictvím zvláštního režimu pro hostující pracovníky, využívaného především pro pracovníky z Filipín. Výsledek? Firmy hlásí problémy s obsazováním pozic a odkládají investice. Majitel jedné z největších maďarských potravinářských společností Master Good pohrozil, že nepokročí s investicí v hodnotě přibližně 330 milionů eur do nového závodu, pokud mu vláda neumožní zaměstnávat zahraniční pracovníky. Jsou to přece jen noční směny při teplotě pod deseti stupni Celsia — a na ty se domácí uchazeči příliš nehrnou.

Ekonomická logika a politická rétorika jdou v celém regionu různými směry. V Česku například hnutí ANO prosazuje přilákání 100 tisíc kvalifikovaných cizinců do roku 2030 — jenže programové prohlášení současné koalice ANO, SPD a Motoristů žádné konkrétní číslo neobsahuje. Koaliční partner SPD prosazuje spíše přístup „Češi na prvním místě“, a tak ambiciózní plány narážejí na politické kompromisy. Na Slovensku se podle průzkumu JobsIndex přibližně dvě třetiny zaměstnanců obávají, že cizinci ohrožují jejich pracovní místa, a téměř tři čtvrtiny se obávají, že dostupnost levnější zahraniční pracovní síly brzdí růst jejich mezd.

Jenže jak připomíná Kaczmarczyk, problém není jen v počtech. Migranti, kteří se úspěšně integrují, časem opouštějí nejméně atraktivní sektory — právě ty, kde jsou nejvíce potřeba. Radovan Hauk z Moore CR to shrnuje střízlivě: „Pracovní migrace řeší akutní problém nedostatku pracovní síly, ale demografický vývoj nedokáže vykompenzovat. Pracovníci k nám dnes chodí prakticky vždy jen na dva roky a jen nepatrný zlomek z nich u nás zůstává nebo si tu zakládá rodinu.“

Tisíce Ukrajinců s vysokoškolským vzděláním přitom v regionu pracují hluboko pod úrovní své kvalifikace. Lékař za pokladnou, inženýr na stavbě. To není jen plýtvání lidským potenciálem — je to luxus, který si region s takovým demografickým deficitem nemůže dovolit. A možná by stálo za to začít právě tady, dřív než se budeme ptát, kde vzít další.

Zdroj info: Balkan Insight

Autor: Josef Neštický 

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT