Kupní síla průměrného Čecha od roku 1989 výrazně vzrostla – na máslo vydělává třikrát rychleji, na benzin čtyřikrát. Přesto řada lidí vzpomíná na socialismus s nostalgií. Jak je to možné?
Když si dnes člověk s průměrnou mzdou jde koupit čtvrt kila másla, vydělá na něj za čtvrt hodiny. Před sametovou revolucí to trvalo 40 minut. Na litr benzinu stačí devět minut práce místo tehdejších 32. A na kilogram vepřové kýty? Půl hodiny oproti třem hodinám v roce 1989.
Z analýzy investiční platformy Portu je to jasné: reálná kupní síla průměrného Čecha se od pádu komunismu dramaticky zvýšila. Průměrná hrubá mzda ve druhém čtvrtletí 2024 dosáhla 44 tisíc korun, což při současné inflaci kolem 2,6 procenta znamená solidní růst životní úrovně. Jenže v průzkumech veřejného mínění socialismus oplakává překvapivě velká část populace.
Když všichni kupovali totéž
Paradox je jednodušší, než se zdá. V ekonomice nedostatku si lidé z různých sociálních vrstev mohli dovolit víceméně stejné věci – protože jiné prostě nebyly. Dnes jsou rozdíly viditelné na první pohled. Zatímco někdo jezdí v novém BMW, jiný sotva vyjde s penězi do konce měsíce. A to i přesto, že oba si mohou dovolit víc než jejich rodiče v roce 1989.
„Přesvědčení, že život byl za socialismu lepší, lze připsat hlavně emocím,“ říká analytik Portu Lukáš Raška. Společnost prošla v posledních letech několika krizemi – pandemií, energetickou krizí, vysokou inflací. Ta poslední reálně snížila kupní sílu obyvatel natolik, že se podle některých odhadů vrátila na úroveň roku 2017. Z hlediska reálné kupní síly mezd jsme se tedy posunuli vlastně jen o jeden rok.
Co se zlepšilo a co ne
Zajímavé je, že jediná základní potravina, na kterou Češi nyní vydělávají déle než před revolucí, je chléb – 12 minut oproti tehdejším 11. U všeho ostatního se reálná cena snížila. Mléko: šest minut místo osmi. Mouka: čtyři minuty místo patnácti. Ještě výraznější je rozdíl u spotřebního zboží a elektroniky.
Prodloužila se také průměrná délka života – u mužů o zhruba osm let, u žen podobně. Lidé tráví v penzi v průměru 24,6 roku, což je skoro o deset let víc než v roce 1989. To souvisí se snížením kojenecké úmrtnosti a zlepšením kvality životního prostředí.
Přesto Česká republika v mezinárodním srovnání kupní síly zaostává za západní Evropou. Průměrná měsíční kupní síla v roce 2024 činila necelých 30 tisíc korun na osobu – výrazně méně než v Německu nebo Rakousku.
Růst, který není pro všechny
Pro letošní rok ekonomové předpokládají růst reálných mezd o tři až čtyři procenta. Evropská komise očekává, že celková inflace klesne na 2,3 procenta. To jsou povzbudivá čísla. Jenže růst není rovnoměrný – zatímco některé skupiny obyvatel profitují z ekonomického oživení, jiné zůstávají pozadu.
A právě tady se skrývá klíč k nostalgii. Když všichni měli málo, nikdo se necítil pozadu. Dnes máme víc, ale rozdíly jsou viditelnější. Možná proto v průzkumech socialismus oplakávají hlavně lidé s nižším vzděláním a nižšími příjmy.
Máme se objektivně lépe než před pětatřiceti lety. Ale pocit, že nám ujíždí vlak, zatímco jiní sedí v první třídě? Ten statistiky nevyléčí.
Zdroj info: ČTK
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
