Deset hlasů. Tolik stačilo k tomu, aby dohoda s Mercosurem, na níž se pracovalo čtvrt století, skončila u Soudního dvora EU místo v ratifikačním procesu. Když 21. ledna europoslanci ve Štrasburku hlasovali poměrem 334 ku 324 (jedenáct se zdrželo), Evropská komise sledovala, jak jí mezi prsty uniká projekt, který měl vytvořit největší zónu volného obchodu na světě – přes 700 milionů spotřebitelů. A to přesto, že na tento scénář měsíce připravovala záchranné strategie.
Když domácí volby převáží bruselské zájmy
Týmy obchodního komisaře Maroše Šefčoviče věděly, že se schyluje k průšvihu. Týdny mapovaly, kdo z poslanců by mohl změnit postoj nebo se alespoň zdržet. Strategie byla propracovaná: tlak kolegů, telefonáty od premiérů, intervence komisařů. Předsedkyně Ursula von der Leyenová osobně prosazovala dohodu jako odpověď na turbulentní vztahy s Washingtonem.
Národní politika ale ukázala svou tvrdou tvář. Rumunští socialisté nakonec hlasovali pro postoupení k soudu – pod tlakem domácí krajní pravice. Maďarští lidovci z EPP se ocitli v kleštích: Viktor Orbán je obviňoval, že jako „bruselské loutky“ zrazují zemědělce. Španělští lidovci přitvrdili v rétorice kvůli třem regionálním volbám v zemědělských oblastech, kde jim šlape na paty Vox.
„Národní každodenní politika převládla nad širším obrazem, který se EU snaží prezentovat,“ konstatovala zklamaně Željana Zovko, místopředsedkyně frakce EPP. Hlavní politické frakce, které v roce 2024 podpořily von der Leyenovou pro druhé funkční období, sice formálně stály za Mercosurem, ale jejich členové hlasovali podle toho, co jim diktovala situace doma.
Krvavá lázeň mezi liberály, bouře u lidovců
Hlasování odhalilo hluboké trhliny uvnitř politických skupin. Francouzští a irští poslanci z liberální frakce Renew Europe dostali na schůzi skupiny pořádně nandáno – účastníci setkání ho popisovali jako „krvavou lázeň“. Předsedkyni frakce Valérie Hayerové a prvnímu místopředsedovi Billymu Kelleherovi vyčítali, že „zradili liberalismus“.
U lidovců to nebylo o nic lepší. Polští, francouzští a slovinští poslanci hlasovali proti linii strany, což Zovko označila za „největší zklamání“. Šéf EPP Manfred Weber přitom podle zdrojů vyvíjel na své delegace „obrovský – opravdu obrovský“ tlak.
A pak tu byl ještě střet titánů: německý kancléř Friedrich Merz vyzval k prozatímnímu uplatňování dohody i přes verdikt parlamentu. Španělský lídr lidovců Alberto Núñez Feijóo to veřejně odmítl. Největší evropská strana se tak rozhádala sama se sebou.
Co teď?
Evropský parlament nemůže dát souhlas s dohodou, dokud Soudní dvůr EU nerozhodne – a to může trvat 18 až 24 měsíců. Komise ale zvažuje prozatímní uplatňování dohody, jakmile ji ratifikuje alespoň jedna země Mercosuru (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay). Emmanuel Macron už takový postup označil za „demokratický faul“.
Přitom šlo o dohodu, která měla evropským firmám ušetřit až 4 miliardy eur ročně na clech. Jenže zemědělské protesty, strach z konkurence jihoamerického masa a rétorika populistů nakonec převážily ekonomické argumenty.
Brusel si připravil propracovanou strategii. Jenže když se do hry vloží domácí volební matematika, i ta nejlepší taktika narazí. Dokáže Komise příště lépe odhadnout, kdy je národní politika silnější než unijní zájem? Nebo se musí smířit s tím, že v éře populismu je každá velká obchodní dohoda především hazardem?
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
