Potemnělou halou se míhá několik světel. Odrážejí se od siluet prototypů, které v uplynulých desetiletích vyrazily do nejslavnějšího závodu světa. Když odpočet na projekčním plátnu vpředu skončí a rozjede se promítání zaváděcího kola slavné čtyřiadvacetihodinovky, člověk najednou zjistí, že stojí na tom nejšílenějším startovním roštu.
Může si vybrat, jestli silné video sledovat od mohutného otevřeného spyderu Pescarolo Sport Courage C60, ladné legendy Porsche 962C, anebo třeba poblíž britského prototypu Bentley Speed 8, který se na začátku tisíciletí stal symbolem vytrvalostního závodění.
Fanoušek vytrvalostního závodění si hned v téhle úvodní expozici M24 Motorsport Musea ve francouzském Le Mans uvědomí, že vůbec nejradši by všechny tyhle skvosty objal nebo alespoň trochu nasál jejich historické energie.
I proto se z reproduktorů co chvíli ozve hlášení, že sahat na exponáty není povoleno. Pokud by někde měli svazovat návštěvníkům ruce za zády, je to tady. Ta přitažlivost ikonických vozů a kouzlo Le Mans vůbec se totiž právě tu zhmotňují ve své nejsilnější koncentraci.
Nově zrekonstruované M24 Motorsport Museum stojící hned vedle jednoho z hlavních vstupů na okruh totiž ve svých expozicích dokázalo správně vyhmátnout magii a emblematičnost 24h Le Mans. Fanoušek závodu až tady získává pocit, že jeho poznávací cesta na vrchol vytrvalosti je kompletní.
Těžko říct, co je tím hlavním kořením, které ze závodu dělá nejdůležitější kapitolu každoročního kalendáře globálního motorsportu. Ovšem třeba malá kukátka, v nichž se v muzeu člověku promítají obrázky toho, jak se v historii proměňovaly nejslavnější části 13,626 kilometru dlouhého okruhu, jsou určitě jedním ze střípků.
Většina trati La Sarthe přitom vede po komunikacích, které po zbytek roku patří běžné silniční dopravě. I tohle spojení extrémně rychlých prototypů a běžných silnic poznamenaných každodenním provozem je dalším momentem dokreslujícím jedinečnost Le Mans.
Místo, kde se tahle jedinečnost zhmotňuje, je šest kilometrů dlouhá rovinka Hunaudieres obklopená řídkým borovicovým lesem. Procházka po její zarostlé krajnici a přemítání nad tím, jak se během závodu na téhle okresce vedle sebe přetahují třeba i čtyři „hypercars“ v rychlosti blížící se 350 kilometrům v hodině, jen akcentují nebezpečnost Le Mans.
Ale zpátky do M24 Motorsport Musea. Procházet jím je možné i několik hodin. I díky několikaminutovým projekcím, které chce návštěvník hltat třeba i pětkrát za sebou. Jenže přicházejí další a další lidé, kteří mají podobné choutky.
Kromě úvodního startovního roštu je velkým zážitkem i noční projížďka po okruhu. Člověk se ve společnosti tří prototypů rozplyne v magické atmosféře plné barev a tmy, magii téhle expozici dávají i rudě zářící brzdové kotouče, jakmile projekce zpomaluje do zatáčky.
A když se pak v posledních vteřinách objevuje ranní nedělní slunce nad obloukem Dunlop (od letoška tedy přejmenovaného na Goodyear) ve stoupání za cílovou rovinkou La Sarthe, vybaví se člověku další moment, který z francouzské čtyřiadvacetihodinovky dělá něco víc.
Fanouška z České republiky při procházce muzeem snad jen zamrzí to, jak dlouho už se žádný český závodník či závodnice na start červnového závodu nepostavili. Naposledy to byl Jan Charouz už v roce 2014. Od té doby se tam neprokousal nikdo. A velmi pravděpodobně se to nepodaří ani v příštích letech.
Část expozice je v současnosti věnována i historickým vozům formule 1. Co by jinde představovalo samo o sobě obrovské lákadlo, působí v kontextu Le Mans a jeho ikonických prototypů skoro jen jako takový přívěsek nebo malé zpestření.
Zkrátka. Stejně jako je součástí 24h Le Mans rovinka Hunaudieres, stromořadí na Tertre Rouge, ostrá zatáčka Arnage či klopená Indianapolis, je jeho důležitým komponentem i M24 Motorsport Museum. Silnější koncentraci emocí spojených s tímhle závodem jinde nenajdete.
