„Je mu dvacet, v ruce má čerstvý řidičák a první auto, po kterém zatouží, je Toyota Corolla.“ Kdyby přišel autor scénáře za americkým producentem zrovna s tímhle nápadem, uslyšel by z jeho úst ono vysněné: „Mluvte dál, to mě zajímá.“ Protože příběhů s komplikovanou psýché hlavního hrdiny je od doby, co se Woody Allen ocitl v Hollywoodu na černé listině chlípníků, zoufalý nedostatek. A vytáhnout partu novinářů do města, kde sídlí mezinárodní trestní tribunál, aby tu jezdila ve starých corollách, se jeví jako jedna ze scén takového filmu.
Jenže Corolle je letos šedesát, má za sebou dvanáct úspěšných generací a je nejprodávanějším modelem na světě. Tak proč se nepobavit třeba hned s tou první, kterou Japonci před velkou částí Evropy tajili?
Související
Snad právě z opožděného příchodu japonských značek na evropské trhy plyne rozšířené povědomí, že pořádná auta se v Říši vycházejícího slunce naučili stavět až v 70. letech. A že se to naučili docela rychle, stejně jako vyrábět televize s obrazovkami Trinitron.
Dvanáct toyot vyskládaných v řadě před slavným Louwmanovým muzeem v Haagu ale tak jako tak neprobouzí žádnou velkou vášeň. Drobné béžové auto s nápadným chromovým grilem, Corolla první generace, je ale právě teď na pár minut k dispozici. Lze přirozeně očekávat to nejhorší, protože lidová auta z šedesátek bývají líná, s rozvolněným řízením bez posilovače, slabými brzdami a kostrbatým řazením.
Jak ale asi tušíte, nic z toho na starou Corollu nepasuje. Tahle se rozjíždí svižně, rychlostní stupně sází hladce jeden za druhým a není třeba ani zvyšovat hlas, protože nečekaně sytý zvuk malého čtyřválce kupodivu neprostupuje bezostyšně celou karoserií.
Lehoučká toyota navíc ochotně mění směr, drží zvolenou stopu a šnekové řízení zdaleka není přesné s tolerancí několika metrů, jak to umělo v jiných autech z té doby.
Až při pohledu na dva kulaté budíky na přístrojové desce a řadicí páku na podlaze to člověku konečně dojde: Ocitl se za volantem auta, které je sportovní, ačkoliv mu mazaní Japonci dali maskování tuctového sedanu!
Auto ze zlaté éry
Japonský průmysl jede v šedesátých letech na plné obrátky. Země prožívá neuvěřitelný hospodářský rozkvět, staví se rychlovlaky Šinkansen, Tokio hostí olympiádu. Protože si Japonci libují v symbolech, jejich touha po materiálních výdobytcích moderní doby dostává vzletný název Tři posvátné klenoty. V 50. letech byly pro japonskou domácnost takovými poklady vysavač, pračka a lednička, o deset let později už za ně považují barevnou televizi, klimatizaci a automobil.
A do této atmosféry všeobecné spotřební euforie přijíždí v roce 1966 Corolla vyvinutá přepečlivým šéfkonstruktérem Tatsuo Hasegawou. Ten přišel s nápadem, že auto musí dosáhnout alespoň 80 bodů ze sta ve všech parametrech, ale kromě toho v některých z nich naprosto vyčnívat. Dodnes není úplně zřejmé, z čeho vlastně Hasegawovo bodové hodnocení vychází, přesto je jeho přístup na autě patrný.
Výroba Corolly startuje v nově postaveném závodě Takaoka v listopadu 1966, úspěch se dostaví okamžitě. V Japonsku se Corolla stává během krátké doby nejprodávanějším autem a už o dva roky později začne její masivní vývoz mimo jiné do USA.
V Americe Toyotu ještě nikdo nezná, takže lákat na japonskou spolehlivost by nemělo patřičný efekt. Místo toho nasadí dovozce agresivní cenu 1700 dolarů, což z Corolly dělá jedno z nejlevnějších aut na trhu. Podle dobových hlášení na ní zákazníci oceňují kromě ceny bohatou základní výbavu, která se vymyká tehdejším zvyklostem. Toyota má bez příplatku například autorádio nebo anatomická sedadla, což není samozřejmé ještě ani u aut v 21. století.
Kromě toho si také Američané všímají, že japonské auto má řadicí páku na podlaze, což je tehdy považováno za znak sportovních vozů. V 60. letech ještě tamní obyvatelé umějí ovládat ručně řazenou převodovku, takže většina dovezených aut má čtyřstupňový manuál. Alternativou je i dvoustupňový automat, avšak jen za příplatek.
Na rozdíl od USA, do Evropy vstupuje Corolla mnohem opatrněji. První zemí je v roce 1967 Nizozemsko, následuje Skandinávie, Rakousko a Švýcarsko, později se přidá i Velká Británie. Na trhy s domácí silnou konkurencí si ale Toyota ještě netroufá. První Corolla se tak nikdy nepodívá do Německa, Francie ani Itálie.
Zda se i další generace Toyoty Corolla držely pověstné Hasegawovy bodové stupnice, by nejspíš museli posoudit samotní majitelé, kterých bylo za šest desítek let neuvěřitelných 57 milionů. Jisté je jen to, že příští 13. generace bude radikálně jiná než všechny předešlé — přesvědčit se o tom můžete ve fotogalerii. Zda se jí dočkáme už příští rok, nechtěl nikdo z přítomných zástupců Toyoty v Haagu potvrdit.
Obsah vytvořený s pomocí AI. Tento článek jsme připravili s pomocí umělé inteligence (AI) a před zveřejněním prošel redakční kontrolou. Za obsah odpovídá redakce webu.
