Americký prezident Donald Trump opět přitvrdil vůči Kyjevu. Zelenskyj prý „neví, o čem mluví“, Ukrajina za americkou pomoc nic nevrátila a mírové úsilí brzdí. Za touto rétorikou se ale skrývá složitější příběh — o penězích, bezpečnosti a o tom, kdo vlastně co komu dluží.
Účet, který nikdo neposlal
„Dali jsme Ukrajině hodně – ona nám nic nedala. Nezapomeňte na to.“ Tato věta, kterou Trump pronesl 19. října před novináři před odletem z Bílého domu, by mohla znít jako výčitka rozhořčeného věřitele. Jenže geopolitika není faktura — a dlužníci se v ní neurčují příspěvkem na sociální síti.
Kongres od roku 2022 vyčlenil na americkou reakci na válku na Ukrajině přibližně 195 miliard dolarů. Nejde však jen o pomoc předanou Kyjevu: část prostředků směřuje například na doplnění amerických vojenských zásob nebo přítomnost amerických sil v Evropě. Kongres přitom v prosinci 2025 schválil obranný zákon, který povoluje 400 milionů dolarů ročně na pomoc Kyjevu v rámci iniciativy USAI pro fiskální roky 2026 a 2027. Trumpova administrativa však podle ukrajinské strany tempo dodávek výrazně zpomalila. Zelenskyj to pojmenoval bez okolků: Pentagon zdržuje schvalování dodávek raket Patriot, a to i těch, které již zaplatili evropští spojenci. Zdržení potvrzují také americká média. Kyjev v něm vidí politické rozhodnutí, americký ministr zahraničí Marco Rubio ale úmyslné odpírání dodávek odmítá.
Starlink, Patriot a páky, o kterých se nemluví nahlas
Americko-ukrajinské vztahy přitom komplikuje i jiná vrstva. Zelenskyj si opakovaně stěžuje na omezení satelitních komunikačních služeb Starlink a Starshield na některých frontových úsecích. Přesné příčiny a rozsah těchto omezení zůstávají předmětem sporů — Trump popírá, že by je nařídil on nebo Elon Musk, Kyjev je naopak považuje za politický signál. Kdo má pravdu, se z veřejně dostupných zdrojů těžko posuzuje. Jisté je, že závislost na jediném komerčním poskytovateli komunikační infrastruktury ve válečné zóně je strategická zranitelnost, na kterou analytici upozorňují dlouhodobě.
Další nejistotu přinášejí americko-ruské ekonomické dohody v oblasti energetiky a rozsah pozastavených sankcí. Dohodu o ruské naftě i uvolnění části sankcí Trump veřejně oznámil, jejich další vývoj však zůstává otevřený. Trumpova administrativa v tomto ohledu vysílá protichůdné signály a právě ta nejistota je možná záměrem.
Co z toho plyne pro Evropu
Washingtonský obrat má přímé důsledky i pro Českou republiku. Prezident Petr Pavel už v dubnu Trumpa kritizoval za poškozování důvěryhodnosti NATO. Silná slova a v kontextu české zahraniční politiky poměrně neobvyklá.
Česká vláda přitom sama balancuje mezi deklarovanou podporou Ukrajiny a reálnými rozpočtovými možnostmi. Konkrétní čísla o vývoji bilaterálního financování se v různých zdrojích liší, takže jakékoli jednoznačné závěry o „snížení o polovinu“ by bylo třeba brát s rezervou.
Evropa jako celek stojí před nepříjemnou otázkou: dokáže nahradit výpadek americké podpory? Zatím spíše hledá odpověď. A čas nehraje v její prospěch.
Diplomatický kolotoč mezitím pokračuje. Trumpovi poradci vedou rozhovory s různými stranami konfliktu, Zelenskyj cestuje po evropských hlavních městech a hledá záruky, jejichž spolehlivost Washington zpochybňuje.
Trumpova rétorika o nevděčné Ukrajině je politicky čitelná. Před volbami do Kongresu má oslovit domácí publikum příběhem o amerických penězích vyhozených za hranicemi. Jenže pokud Spojené státy skutečně „nic nezískaly“ — proč Moskva tak pozorně sleduje každý Trumpův krok?
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
Obsah vytvořený s pomocí AI. Tento článek jsme připravili s pomocí umělé inteligence (AI) a před zveřejněním prošel redakční kontrolou. Za obsah odpovídá redakce webu.
