Americký dluh překonal 40 bilionů dolarů. Trhy začínají Washingtonu vystavovat účet

Existuje jeden soupeř, kterému Donald Trump nemůže pohrozit cly ani ho zastrašit ostrým příspěvkem na sociálních sítích. Je jím americký trh se státními dluhopisy. James Carville, někdejší poradce Billa Clintona, to vystihl už v roce 1994 s typickou americkou přímostí: kdyby se mohl znovu narodit, nechtěl by být prezidentem ani papežem. Chtěl by být dluhopisovým trhem. „Můžeš nahnat strach komukoli,“ řekl tehdy.

Výnosy třicetiletých amerických státních dluhopisů vystoupaly nad 5,3 procenta — na nejvyšší úroveň za téměř dvě desetiletí. Trhy se tak úrovní dlouhodobých výnosů vrátily do doby před globální finanční krizí. Ministr financí Scott Bessent reagoval příslibem zdvojnásobení zpětných odkupů dlouhodobých dluhopisů. Výnosy krátce klesly přibližně o desetinu procentního bodu, následně však opět vzrostly. Nervozita na trhu tak nezmizela.

Americký federální dluh se dnes pohybuje kolem 120 procent HDP — tedy poblíž úrovní, kterých Spojené státy dosahovaly po druhé světové válce. Roční deficit federální vlády se podle odhadů Kongresového rozpočtového úřadu pohybuje kolem 1,8 bilionu dolarů, tedy přibližně šesti procent ekonomického výkonu. Náklady na úroky se přitom staly jednou z největších položek federálního rozpočtu a v posledních letech překonaly výdaje na obranu.

Tempo zadlužování je mimořádné a má dlouhou historii. V roce 1981 činil hrubý federální dluh přibližně jeden bilion dolarů. Za zhruba čtyři a půl desetiletí se zvýšil čtyřicetinásobně. Trumpovo první funkční období přineslo kombinaci rozsáhlých výdajů spojených s pandemií a daňových škrtů, které k růstu dluhu významně přispěly. Dopady současné rozpočtové politiky se budou naplno projevovat teprve v dalších letech.

Varování přitom přicházejí i z americké centrální banky. Její představitelé opakovaně upozorňují, že současný vývoj federálních financí není dlouhodobě udržitelný.

Klíčovým problémem jsou rostoucí náklady na obsluhu amerického dluhu. Spojené státy po desetiletí těžily z mimořádného postavení dolaru jako hlavní světové rezervní měny a amerických státních dluhopisů jako jednoho z nejvýznamnějších bezpečných aktiv. Zahraniční vlády, centrální banky i soukromí investoři díky tomu dlouhodobě pomáhali financovat americké rozpočtové schodky.

Tato výhoda nezmizela, ale investoři stále citlivěji reagují na vývoj amerických veřejných financí, inflaci i očekávání budoucích úrokových sazeb. Čím vyšší výnos požadují za držení dlouhodobých státních dluhopisů, tím dražší je postupné refinancování amerického dluhu.

Další tlak vytváří obrovská poptávka po kapitálu v soukromém sektoru. Technologické společnosti investují stovky miliard dolarů do datových center, energetické infrastruktury a rozvoje umělé inteligence. Vláda tak na finančních trzích získává kapitál v době, kdy o něj mají mimořádný zájem také největší americké podniky.

Výsledek je nepříjemný: vysoké výnosy prodražují obsluhu státního dluhu a zároveň se mohou promítat do úrokových sazeb v celé ekonomice. Vyšší náklady na financování pak pociťují firmy i domácnosti — od podnikových úvěrů přes hypotéky až po spotřebitelské půjčky.

Ekonomové obecně nepředpokládají, že by Spojeným státům bezprostředně hrozil scénář známý ze státních dluhových krizí menších ekonomik. USA mají vlastní měnu, mimořádně hluboké finanční trhy a dolar zůstává hlavní světovou rezervní měnou. Ani tyto výhody však neznamenají, že rostoucí zadlužení nemá svou cenu.

Čtyřicet bilionů dolarů je číslo natolik vysoké, že pro většinu lidí zůstává abstraktní. Vyšší splátka hypotéky, dražší úvěr nebo větší část rozpočtu spolknutá úroky už abstraktní nejsou. A právě tam se problém amerického dluhu může postupně přesunout z tabulek ve Washingtonu do každodenního života.

Zdroj info: CBO 

Autor: Petr Poreba 

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT