Hormuzský průliv je úzká vodní cesta, kterou prochází významná část světových dodávek ropy. Právě proto se o ni nyní přetahují světové mocnosti. Francouzský prezident Emmanuel Macron přišel s návrhem na společné odminování průlivu — a Írán mu dal jasně najevo, že o takovou pomoc nestojí.
Islamabadské memorandum jako štít
Íránský náměstek ministra zahraničí Kazem Gharibabadi reagoval bez diplomatických okolků. Na síti X napsal, že podle Islamabadského memoranda o porozumění, podepsaného 17. června 2026, budou odminovací operace v průlivu prováděny výhradně Íránem. Pro jistotu přidal i výzvu, aby Francie „situaci dále nekomplikovala svými provokacemi“.
Macron přitom svůj návrh nepředstavil jako zásah do íránské suverenity. Po jednání s ománským sultánem Hajthámem bin Tárikem oznámil iniciativu zaměřenou na zajištění svobodné plavby Hormuzským průlivem. Francie a Velká Británie v posledních týdnech pracovaly na vytvoření námořní mise, která by tuto klíčovou vodní cestu zabezpečila pro globální dodávky ropy a zemního plynu.
Teherán to ale vidí jinak. Průliv považuje za jednu ze svých nejvýznamnějších strategických pák — a o tu se dělit nehodlá.
Příměří křehké jako porcelán
Celý spor se odehrává na pozadí mimořádně nestabilní situace. Konflikt mezi USA a Íránem, který eskaloval na přelomu února a března 2026, skončil příměřím podepsaným 17. června. Dohoda dala oběma stranám 60 dní na implementaci memoranda upravujícího plavbu v průlivu, íránský jaderný program i cestu k trvalému míru.
Jenže příměří drží jen s obtížemi. Obě strany se navzájem obviňují z porušování podmínek, koncem června došlo k dalším incidentům a Teherán zpochybnil, zda se vůbec uskuteční plánovaná jednání v Dauhá. Íránský mluvčí ministerstva zahraničí Esmaeil Baghaei dal najevo, že „v nejbližších dnech žádná jednání s americkou stranou neproběhnou“, přestože Washington oznámil opak.
Samotný průliv zůstává provozně rozdělen. USA a Omán využívají jižní trasu podél ománského pobřeží, zatímco Írán prosazuje severní trasu. Centrální plavební koridory jsou stále zaminované. Lodní doprava se pohybuje hluboko pod předválečnou úrovní a ceny pojištění válečných rizik kolísají s každou novou zprávou z regionu.
Evropa na vedlejší koleji
Macronův krok lze chápat jako snahu Evropy vrátit se ke stolu. Francie a Velká Británie se snaží vystupovat jako stabilizační hráči v situaci, kde hlavní slovo mají Washington a Teherán. Írán ale dává jasně najevo, že o evropské zprostředkování nestojí, a americká administrativa zatím nevyslala signál, že by francouzskou iniciativu aktivně podporovala.
Hormuzský průliv tak zůstává otevřenou otázkou — doslova i obrazně. A dokud ji nevyřeší Washington s Teheránem, bude evropský prostor pro vlastní iniciativu velmi omezený.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
