Francie stojí před nepříjemnou volbou: buď přispívat do bruselské pokladny více, nebo souhlasit se škrty v zemědělských dotacích. Prezident Emmanuel Macron zvolil třetí cestu — přesvědčit zbytek Evropy, aby si peníze obstarala jinde.
Dva biliony eur a otázka, kdo je zaplatí
O budoucím dlouhodobém rozpočtu EU na období 2028–2034 se jedná v objemu kolem dvou bilionů eur. Částka sama o sobě budí respekt, ještě větší otázkou ale je, odkud tyto peníze vzít. Tradičně přispívají členské státy do unijní pokladny podle velikosti svého hrubého národního důchodu. Tento model však naráží na své limity a Francie to pociťuje možná více než většina ostatních.
Francie patří k nejzadluženějším zemím Evropské unie. Výrazně navyšovat svůj příspěvek do rozpočtu si proto nemůže dovolit. Zároveň nechce připustit výrazné škrty, protože francouzské zemědělství patří k největším příjemcům unijních dotací.
Macronova sázka na nové daně
Macron proto pověřil svou administrativu hledáním nových celoevropských daní, takzvaných “vlastních zdrojů EU.” Cíl je jasný: přesunout část finančního břemene z národních vlád na subjekty, které podle Francie dosud přispívají méně, než odpovídá jejich ekonomické síle. V praxi jde především o americké technologické giganty, zahraniční znečišťovatele nebo kryptoměnové společnosti.
Evropský parlament v květnu navrhl nové odvody pro kryptoměnové firmy, digitální giganty a provozovatele online hazardních her. Francie i Španělsko tyto návrhy předběžně podpořily. Francouzský ministr pro evropské záležitosti Benjamin Haddad to formuloval bez okolků: bez nových příjmů nebude podle Paříže ani nový rozpočet. Tak jednoduché to podle Francie je.
Odpor a taktické manévrování
Přesvědčit všech 27 členských států je ovšem podstatně složitější. Původní balíček Evropské komise z července 2025 — zahrnující poplatky za uhlíkově náročné dovozy, výnosy z emisních povolenek a odvody z tabáku či zisků nadnárodních společností — narazil na odpor zemí, které se obávají nepřiměřených dopadů na vlastní průmysl.
Německo a další opatrnější vlády se stavějí rezervovaně také k digitální dani z pragmatického důvodu. Spojené státy pohrozily stoprocentními cly na zboží ze zemí, které by zavedly zvláštní zdanění amerických technologických firem. To je argument, který nelze v době obchodního napětí ignorovat.
Přesto francouzská iniciativa nezůstává bez odezvy. Macron a italská premiérka Giorgia Meloni se po setkání v Antibes shodli na podpoře nových vlastních zdrojů, včetně digitální daně. Irsko, které právě převzalo rotující předsednictví Rady EU, dostalo za úkol urychlit jednání před říjnovým summitem evropských lídrů.
Předseda Evropské rady António Costa doufá, že se členské státy dohodnou na podobě rozpočtu během prosincového summitu 2026. Nové vlastní zdroje by měly v letech 2028 až 2034 přinést přibližně 400 miliard eur, tedy zhruba pětinu celého rozpočtu. Zda se to podaří, bude záležet na tom, zda Macronova strategie přesvědčí dostatek partnerů. Nebo zda Francie nakonec přece jen sáhne hlouběji do vlastní kapsy — což by byl pro Národní sdružení Marine Le Penové před prezidentskými volbami v dubnu 2027 vítaný politický argument.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
