Roskosmos připravuje návrh prezidentského dekretu o vybudování jaderné elektrárny na Měsíci do roku 2036. Ambice jsou impozantní — průmyslová těžba, dlouhodobá přítomnost na Měsíci i Mars na obzoru. Jenže ruský lunární program má za sebou teprve jednu misi po půlstoletí přestávky, a ta skončila havárií.
Velký plán s jadernými ambicemi
Ruská kosmická agentura Roskosmos vypracovala návrh prezidentského dekretu, který zařazuje výstavbu jaderné elektrárny na Měsíci mezi klíčové cíle státní kosmické politiky. Termín je stanoven na rok 2036 a cílem je zásobovat energií budoucí lunární infrastrukturu — rovery, observatoře a společnou rusko-čínskou Mezinárodní lunární výzkumnou stanici (ILRS).
Na projektu se podílejí Rosatom, Kurčatovův institut a NPO Lavočkin, se kterým Roskosmos uzavřel smlouvu v prosinci 2025. V dubnu 2026 šéf Rosatomu Alexej Lichačev upřesnil, že vyvíjejí lunární energetický modul o výkonu až 10 kW s provozní životností přesahující deset let. Zařízení má odolat vakuu, radiaci i extrémním teplotním výkyvům během lunární noci — ta trvá dva pozemské týdny a teplota klesá až na minus 150 stupňů Celsia.
Jenže Lichačev zároveň přiznal, že výkon 10 kW je pro průmyslový rozvoj Měsíce nedostatečný. Bez silnějšího zdroje energie zůstane hluboký vesmír, jak řekl, „jen občasnou expedicí, nikoli zónou průmyslového rozvoje“. Je to trochu jako postavit továrnu a pak dodat, že pro ni nemáte dost elektřiny. Proto Rosatom uvažuje o elektrárně s výkonem o řád vyšším. Kdy a jak přesně, zatím není jasné.
Ruské ambice sahají až k lunárnímu území
Plány nekončí u elektřiny. Viceprezident Ruské akademie věd Sergej Černyšev na jaře 2026 naznačil, že lunární program by mohl Rusku umožnit získat dlouhodobé postavení ve vybraných oblastech Měsíce. Akademik Anatolij Petrukovič pak upřesnil, že rozpočet lunárního projektu do roku 2036 činí přibližně 700 miliard rublů, tedy zhruba 7,5 miliardy dolarů. Celý národní projekt „Vesmír“ počítá s 4,4 bilionu rublů.
Jde o impozantní částky. Otázkou ale zůstává, zda za nimi stojí reálné technické a průmyslové kapacity, nebo především dobře napsaný strategický dokument.
Havárie, odklady a nezlomný optimismus
Ruský lunární program navazuje na slavnou sovětskou éru. Série misí Luna od roku 1959 přinesla řadu historických prvenství — od první fotografie odvrácené strany Měsíce až po první lunární rover. Po desetiletích přestávky se Rusko vrátilo v srpnu 2023 s misí Luna 25. Ta se po více než deseti letech příprav zřítila na povrch Měsíce.
Havárie nebyla jen symbolickou ranou, ale měla přímý dopad na celý harmonogram. Luna 26, původně plánovaná na roky 2026 až 2027, byla odložena na rok 2028. Luna 27 má zamířit k pólům Měsíce v letech 2029 až 2030. Samotné rozmístění jaderné elektrárny předpokládá několik startů rakety Angara-A5M a autonomní robotickou výstavbu na místě. Tři mise jsou zatím plánovány na roky 2033, 2034 a 2035.
Na papíře působí harmonogram promyšleně. Jenže každý odklad v jednom článku řetězce automaticky posouvá i všechny následující kroky. A právě kosmické programy jsou tím proslulé.
Rusko má bezpochyby jaderné know-how i bohatou kosmickou tradici, na kterou může navázat. Samotná technologie zřejmě není hlavní překážkou. Tou je spíše otázka, zda bude mít dostatek času, financí a funkční průmyslové základny, aby se ambiciózní plán skutečně proměnil v realitu.
Pokud by si dnes někdo vsadil na to, že jaderná elektrárna bude na Měsíci fungovat už v roce 2036, příliš zájemců by zřejmě nenašel. Mezera mezi moskevskými dekrety a měsíčním povrchem bývá překvapivě hluboká — a Luna 25 to připomněla způsobem, který nešlo přehlédnout.
Zdroj info: united24media
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
