Jen čtvrtina Američanů si myslí, že vojenský konflikt s Íránem přinesl výsledky odpovídající vynaloženým nákladům. Průzkum Reuters/Ipsos zveřejněný 23. června 2026 zároveň ukazuje, že Trumpova popularita klesla na 34 % — nejnižší hodnotu celého druhého funkčního období. Válka, která měla být úspěchem, začíná mít nepříjemné politické důsledky.
Čísla, která se špatně vysvětlují
Průzkum je v mnohém výmluvný — a pro Bílý dům nepříjemný. Pouze 24 % Američanů se domnívá, že válka s Íránem stála za vynaložené náklady. Přibližně polovina respondentů říká opak. A co víc: jen 23 % dotázaných si myslí, že jsou Spojené státy po konfliktu v silnější pozici. Naopak 35 % je považuje za slabší.
Tohle nejsou čísla vítěze. Jsou to čísla někoho, kdo musel vysvětlovat, proč to vlastně stálo za to.
Válka spuštěná 28. února společnou americko-izraelskou operací s příznačným názvem Operation Epic Fury patří k rekordně nepopulárním vojenským akcím v moderní americké historii. Podporu jí vyjádřilo pouhých 41 % Američanů — a to ještě v době, kdy konflikty bývají zpravidla doprovázeny vlnou vlasteneckého nadšení. Pro srovnání: invaze do Iráku v roce 2003 měla v prvních týdnech podporu přes 70 %. Epic Fury takového čísla nedosáhla ani na začátku.
Memorandum, které nikdo moc neslaví
Memorandum o porozumění podepsané 17. června formálně ukončilo nepřátelství. Dohoda zahrnuje ukončení bojů v Libanonu, obnovení průjezdnosti Hormuzského průlivu, zmírnění sankcí vůči Íránu i příslib ekonomické obnovy. Trump prohlásil, že Írán donutil k úplné kapitulaci a souhlasu s mezinárodním dohledem nad jaderným programem.
Jenže 63 % Američanů nevěří, že příměří dlouho vydrží. A mají pro to důvody. Dohoda se totiž vůbec nedotýká íránského raketového programu, regionálních revolučních skupin ani širšího bezpečnostního soupeření s Izraelem a státy Perského zálivu. Írán navíc po náletech pozastavil inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Íránský náměstek ministra zahraničí Kazem Gharibabadi otevřeně přiznal, že v současnosti neexistuje žádný plán na jejich obnovení. Jinými slovy: Írán je podle dostupných informací blíže jaderné zbrani než před začátkem konfliktu. To je výsledek, který se v tiskových zprávách o triumfu příliš nezmiňuje.
Volby a nepříjemná aritmetika
Za touto skepsí se skrývá i čistě domácí politická matematika. Volby do části Kongresu se blíží a Trumpova popularita na úrovni 34 % není číslo, se kterým by šel kdokoli rád do kampaně. Válka s Íránem se stala jedním z hlavních faktorů, které zatížily jeho domácí i mezinárodní postavení. Kritika přitom nezní jen z demokratického tábora — výrazný odpor se ozval i uvnitř Republikánské strany, kde část konzervativních hlasů otevřeně mluví o strategickém selhání.
Přinejmenším část Trumpových voličů si zřejmě představovala jiný výsledek. Triumf, ne memorandum. Jasné vítězství, ne švýcarská jednání s nejistým koncem a íránský jaderný program, který je dál, než byl.
Možná je to tak, že největší problém Trumpovy války s Íránem není ani tak to, co se stalo, ale to, co se nestalo. A to se vysvětluje velmi těžko, ať už na tiskové konferenci, nebo u volebních uren.
Zdroj info: Reuters
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
