Německý Svaz zemských okresů otevřel nepříjemnou debatu: hranice, od níž musí dospělé děti přispívat na pobyt rodičů v domovech, je prý příliš vysoká. Návrh na její snížení rozděluje společnost. A otázka, kdo vlastně nese odpovědnost za stáří svých blízkých, zdaleka není jen německá.
Sto tisíc eur jako magická hranice
Pravidlo platí v Německu od roku 2019: dospělé děti jsou povinny přispívat na náklady nemohoucích rodičů v domovech teprve tehdy, když jejich roční hrubý příjem přesáhne 100 000 eur. Pod touto hranicí se jich stát prakticky nedotkne — náklady pokryje sociální úřad.
Jenže právě tato hranice se stala terčem kritiky. Achim Brötel, prezident Německého svazu zemských okresů, ji označil za „jednoznačně příliš vysokou“ a podpořil návrh ministryně zdravotnictví Niny Warkenové, která chce ochrannou částku snížit. Konkrétní číslo zatím v návrhu nového zákona o reorganizaci péče chybí, záměr je ale jasný.
Brötelův argument je věcný, místy až nemilosrdný: „Sociální stát musí pomáhat těm, kteří si sami pomoci nemohou. Neexistuje ale žádný věcný důvod chránit soukromý majetek — a tím i dědická očekávání — na náklady celé společnosti.“
Domy, převody a sociální úřady
Svaz zemských okresů nechce jen snížit příjmovou hranici. Brötel upozornil na jev, který sociální úřady sledují stále častěji: rodiče převádějí majetek — zejména nemovitosti — na děti ještě před tím, než se stanou závislými na péči. Cíl je zřejmý: ochránit rodinné jmění před případnými nároky státu.
„Bylo by správné zapojit i velký majetek samotných potřebných,“ řekl Brötel a navrhl reformu pravidel pro darování. To znamená, že převod nemovitosti na potomky několik let před nástupem do domova by neměl automaticky znamenat, že stát zaplatí veškeré náklady.
Zastánci návrhu argumentují, že pokud někdo převede majetek krátce před tím, než začne potřebovat nákladnou péči, neměl by automaticky očekávat, že veškeré náklady ponese stát.
3 245 eur měsíčně — a to je teprve začátek
Průměrný německý senior zaplatí v prvním roce pobytu v domově z vlastní kapsy přes 3 245 eur měsíčně. Suma, která dokáže vyčerpat i solidní úspory během několika let. Systém je pod tlakem — a komunální sociální úřady hledají, kde vzít peníze.
Ochranné hranice zavedla v roce 2019 tehdejší velká koalice. Tehdejší ministr práce Hubertus Heil argumentoval tím, že péče o nemohoucího rodiče je emocionálně i organizačně vyčerpávající a rodiny by měly být alespoň ušetřeny finančních rizik, která nelze předvídat.
Dnes, o několik let později, se politická nálada mění. Solidarita má svůj strop — a zdá se, že Německo ho právě přeměřuje.
Česká stopa v německém zrcadle
Česká republika čelí stejnému demografickému tlaku — do roku 2050 může počet lidí odkázaných na dlouhodobou péči vzrůst z dnešních zhruba 553 tisíc na více než 826 tisíc.
A zatímco Německo alespoň veřejně diskutuje o tom, kdo za to zaplatí, u nás tato debata teprve čeká na svůj čas. Přinejmenším by stálo za to ji otevřít. Protože odpověď „někdo jiný“ je evidentně dočasná.
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
