Írán má nového vůdce. Problémy starého režimu ale nezmizely

Když ajatolláh Chomejní budoval islámskou republiku, dynastické principy rozhodně nepatřily k jejímu DNA. Přesto se dnes Írán ocitá v situaci, kdy post nejvyššího vůdce přechází z otce na syna – poprvé v historii režimu. Shromáždění expertů, 88 členný klerikální orgán pověřený volbou vůdce, údajně dosáhlo konsenzu během několika hodin. Osobní setkání? Zbytečné. Válečné podmínky prý vyžadovaly rychlost.

Reformisté, včetně bývalého prezidenta Hasana Rúháního, navrhovali odložit rozhodnutí. Argumentovali, že v době, kdy na zemi dopadají rakety a hořící rafinerie obarvují nebe do oranžova, by měla země soustředit energii jinam. Ale konzervativci a Islámské revoluční gardy měly jiný plán. „Jméno Chameneí bude pokračovat,“ prohlásil člen rady krátce před oficiálním oznámením.

Mojtaba Chameneí, donedávna zástupce šéfa kanceláře svého otce, se ocitl v čele země, která je fakticky ve válce. Nejen s Izraelem a Spojenými státy, ale – a to je možná ještě citlivější – i se svými sousedy v Perském zálivu. Írán v posledních měsících opakovaně útočil na infrastrukturu států Perského zálivu. Spojené arabské emiráty hlásí více než 1 400 útoků. Trpělivost regionu dochází.

Prezident Masúd Pezeškján se pokusil o reset vztahů omluvou sousedům. Jenže armáda a gardy měly jiný názor. Omluva byla vzápětí odvolána, Pezeškján byl podkopán vlastními silami i Donaldem Trumpem, který jeho krok nazval „ponižující kapitulací“. Írán tak zůstává v pozici, kdy levá ruka neví, co dělá pravá – ale obě drží zbraně.

Mojtaba je prezentován jako „omlazená verze“ svého otce. Má podporu gard, zkušenosti z vnitřního chodu režimu a – jak ukazuje archivní záběr – i frontovou minulost z války s Irákem, kam odešel jako sedmnáctiletý. Přesto zůstává relativním nováčkem v nejvyšší politice. Trump ho označil za „nepřijatelného“, Izrael pohrozil, že zabije jeho i ty, kdo ho zvolili.

Někdo v Íránu věří, že předat moc nezkušenému vůdci uprostřed existenční krize je hazard. Vojenské operace by měly zůstat v rukou armády a zkušených hráčů, jako je Alí Láridžání, tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti.

Írán dnes řeší mnohem víc než otázku, kdo sedí v křesle nejvyššího vůdce. Zničené rafinerie. Omezený přísun pohonných hmot. Rostoucí tlak ze strany Zálivu, kde se trpělivost vyčerpává rychleji než íránská ropa. A přitom – jak poznamenávají západní diplomaté – schopnost Íránu vypouštět drony a rakety zatím nepolevuje.

Mojtaba Chameneí možná symbolizuje kontinuitu. Ale kontinuita sama o sobě není strategie. A v zemi, kde se revoluce mění v dynastii a kde válka probíhá na více frontách najednou, je otázka, jestli jmenování nového vůdce není skutečně tím nejmenším problémem.