Riskujete, když neplníte své závazky vůči obraně. Takto ostrý vzkaz vyslal směrem k české vládě v projevu na konferenci „Naše bezpečnost není samozřejmost“ americký velvyslanec Nicholas Merrick. Stáváme se ostudou Severoatlantické aliance.
Po škrtech navrhovaných Babišovým kabinetem nám hrozí, že se naše armádní výdaje propadnou až pod Španělsko na úplně poslední místo. Jaké další zlé důsledky může mít neochota vlády myslet na obranu – kromě vyvolání hněvu Washingtonu?
Kabinet ANO, SPD a Motoristů a jejich propagandisté v médiích dokola opakují, že pro ně jsou prioritu „našilidi“, že údajně nemáme peníze na zdravotnictví, na penze, na školství, na infrastrukturu, na sociální pomoc… A že prostě pokladna je prázdná a na zbraně už nezbývá, takže oni víc nedají. Jde o průhlednou lež. Ale hlavně tím ničí naši pověst, riskují odvetné kroky ze strany Spojených států, ohrožují bezpečnost občanů a nakonec i prosperitu českého průmyslu.
Velkou výstrahou by pro vládu mělo být ono vystoupení ambasadora USA na konferenci „Naše bezpečnost není samozřejmost“. Mimo jiného řekl: „S 1,8 procenty by Česko riskovalo, že se ocitne mezi zeměmi s nejnižšími výdaji v alianci. Co je ještě důležitější, že při této úrovni výdajů Česko riskuje, že nesplní své vlastní výdaje v oblasti budování schopností. Pokud Česko nesplní své závazky, bude to mít dopad na celou alianci a nemusím vám ani českému lidu připomínat, jak je důležité, aby spojenci dodržovali závazky.“
Není zvykem, aby diplomat takto veřejně a ostře vystoupil proti politice kabinetu hostitelské země. Američané ovšem k tomu přistoupili až poté, co vyčerpali všechny jiné možnosti. Mluvili s Andrejem Babišem a jeho lidmi za zavřenými dveřmi. Dokonce tlumočili vzkaz prezidenta Donalda Trumpa, že můžeme splnit své povinnosti třeba tím, že v USA nakoupíme zbraně pro Ukrajinu, což nám bude započteno jako obranné výdaje. Nebylo to nic platné, předseda vlády zůstal i po tom všem vyjednávání zatvrzelý.
Co může následovat po této veřejné facce? Vidíme, co provedl Trump Španělsku, jemuž pozastavil veškerý obchod. A to přitom tamní premiér Pedro Sánchez nakonec přistoupil ke zvýšení armádního rozpočtu alespoň na ona 2 % HDP v roce 2026. I tato „černá ovce“ NATO je na tom nyní lépe, než my. Další varování můžeme číst ve slovech „je důležité, aby spojenci plnili své závazky“. Čímž Merrick narážel na to, že právě Česko se svou velikostí a polohou dobře ví, že jeho bezpečí záleží na pevném spojenectví.
Kdyby k něčemu došlo, sami se neubráníme, s tím už máme smutné historické zkušenosti. Těžko čekat pomoc od druhých, když sami prokazujeme tak velkou míru sobectví, jako nová vláda. Které ještě více na zmíněné konferenci zavařil předseda Sněmovny Tomio Okamura, když tvrdě zkritizoval zásah proti Íránu. Proč by asi Američané měli pomáhat zemi, jejíž vysoký ústavní činitel jim vyčítá obranu jiného spojence (Izraele)? Sami na armádě šetříme a ani politicky nepodpoříme ty, kteří bojují proti zlu?
Babišův kabinet přímo ohrožuje naše občany. K čemu nám bude, že mezi lidi populisticky rozhází dárečky ve stovkách miliard(a kvůli tomu nás strašně zadluží), když si je nebudeme moci užít, protože se nedokážeme ubránit agresorovi? Národy, které se nezajímají o vlastní obranu, se mohou dočkat toho, že se jim o ni „postará“ někdo jiný… Míra ignorance v oblasti bezpečnosti zašla tak daleko, že si jí všímají už i ekonomové, které jinak zajímají pouze investice, burzy či kurz koruny.
Vládním škrtům v armádních výdajích se věnovali autoři Jan Bureš, Jan Čermák a Dominik Rusinko ze společnosti Patria Finance. Ve stati „Rozbřesk: Česko snižuje výdaje na obranu. Kdy přijde Trumpův hněv?“ připomínají Merrickovo vystoupení i to, jak Trump nastoupil na Španělsko s dovětkem: „Těžko čekat, že v případě Česka udělá výjimku“. Dále se můžeme dočíst: „A je dokonce možné, že budeme (v NATO) vůbec jedinou zemí, která bude obranné výdaje v poměru k HDP snižovat.“ Vůbec nejnaléhavější je závěr:
„To nejpodstatnější ale je, že snižování obranných výdajů není zodpovědným krokem. Nejde ani tak o aktuální konflikt na Blízkém východě. Ten je totiž součástí širšího posunu probíhajícího od roku 2022 směrem ke geopoliticky rozkolísanějšímu a nebezpečnějšímu světu. A také více chaotickému a hůře předvídatelnému. Jednoduše takovému, kde dává smysl investovat do vlastní obrany jakožto veřejného statku. Ano, obrana je nákladná priorita. Důsledky odmítání toho, že se svět změnil, ale mohou být podstatně nákladnější.“
Ano, šetřit na vlastní obraně opravdu není dobrá investice. I ekonomové vědí, že dosahovat zisku lze pouze tam, kde panuje klid, stabilita a bezpečí. Kde bezpečnost chybí, lidé chudnou (i když ušetří za zbraně). Nemusí ani jít až o přímý důsledek válečného ničení, stačí pouhá obava – a firmy „preventivně“ přesunou své podnikání a rozvojové projekty jinam. Velký byznys plánuje na dlouho dopředu a jestliže nyní dokážeme lákat cizí kapitál, tak právě díky tomu, že jsme zemí, kde nic nehrozí. Chceme jí snad zůstat, nebo ne?
Mít mocnou armádu se vyplatí. U nás navíc máme silný obranný průmysl, který může zajistit velkou část potřebných zbraní. Tím pádem se výrazný podíl vložených peněz přímo vrátí do rozpočtu. Kromě toho vládní nákupy zvýší i exportní schopnosti, takže celková bilance bude kladná. Evropa potřebuje velké množství vojenského materiálu. Můžeme se na tomto mnoha bilionovém koláči výrazně podílet. Ale to nesmí být naše vláda sobecká a hloupá. Velmi chybuje, když nevidí, že bezpečnost je ekonomická hodnota.
Martin Schmarcz, vydavatelem revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Autor: Martin Schmarcz
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
