Alena Schillerová: Moje právnické vzdělání mi dává disciplínu neobcházet pravidla jen proto, že se to politicky zrovna hodí

V jakém stavu jsou české finance?

České veřejné finance si i přes náročné období zachovávají svou stabilitu. Mezinárodní srovnání, včetně predikcí Evropské komise, nás dlouhodobě řadí do desítky nejméně zadlužených zemí EU. 

Mým hlavním úkolem při sestavování rozpočtu na rok 2026, který vláda projednala už 26. ledna, je vrátit do státního hospodaření pravdivost a transparentnost. Na rozdíl od předchozí vlády odmítám používat účetní triky, podhodnocovat výdaje nebo si pomáhat mimorozpočtovými půjčkami, které dluh reálně nesnižují.

Naše hospodářská strategie nastartuje vyšší ekonomický růst výrazně nad 2 % HDP ročně. Na příjmové straně rozpočtu dále pomůže důsledné potírání šedé ekonomiky, které bohužel nepatřilo mezi priority předchozí vlády. Patří sem znovuzavedení EET, digitální daňová kobra, důsledný boj proti nelegálnímu zaměstnávání, kontrola transferových cen, boj s karuselovými podvody apod. Na výdajové straně rozpočtu se budu držet důsledných škrtů provozních výdajů ve výši 5-10 % v každé rozpočtové kapitole.

Jak dlouhé nás čeká rozpočtové provizorium? 

Ukončení rozpočtového provizoria předpokládám v průběhu března. Parametry rozpočtu v pondělí schvaluje vláda, neprodleně poté Ministerstvo financí zpracuje všechny zákonné přílohy. Děláme maximum pro to, aby toto období bylo co nejkratší, s kolegy ministry jednám na denní bázi. Provizorium je nezbytným úklidovým obdobím, kdy rozpočet čistíme od fatálních chyb našich předchůdců – ať už jde o nadhodnocené příjmy ze sociálního pojistného, dividend nebo kreativní kličky u dopravních staveb či sociálních dávek, které schovávaly dluh pod koberec.

Je výhodné pro ČR být v EU čistým plátcem nebo čistým příjemcem?

Z hlediska cashflow je pro nás pozice čistého příjemce jednoznačně přínosná – od našeho vstupu do EU jsme získali o 1,25 bilionu korun více, než jsme odvedli. I v tuto chvíli zůstáváme čistými příjemci, jen za první polovinu roku 2025 činilo naše kladné saldo 24 miliard korun. Tyto peníze investujeme do našich priorit – do rozvoje regionů v rámci koheze, do stabilizace zemědělství a stále častěji do inovací a digitalizace skrze Národní plán obnovy.

Na druhou stranu, stát se čistým plátcem je pro mne symbolem hospodářské vyspělosti – je to taková naše ekonomická maturita. Znamená to, že jsme se zařadili mezi nejbohatší země Evropy. I v té chvíli pro nás ale bude členství v EU extrémně výhodné. Naše největší výhra totiž neleží v dotacích, ale v přístupu na společný trh, na kterém naše firmy vydělávají násobně více, než kolik činí jakékoli unijní příspěvky. Cílem tedy není být čistým příjemcem navždy, ale využít tyto prostředky k tomu, abychom vybudovali moderní stát, který si může dovolit být v klubu těch, co pomáhají ostatním.

Jak je možné, že se ekonomové přou o výši schodku?

Spor o výši schodku není o tom, že by někdo neuměl sčítat, ale o tom, jakou optiku si pro výpočet zvolí. V odborné rovině existují dva legitimní pohledy, ale v politické a mediální praxi se vždy pracovalo s takzvaným hotovostním saldem. To je to nejreálnější číslo, které ukazuje, kolik peněz skutečně v daném roce v pokladně státu ubylo nebo přibylo. Je to zkrátka reálný stav státní peněženky, ze kterého vycházejí historické statistiky.

Druhým ukazatelem, který teď současná opozice ráda vytahuje, je saldo bez vlivu peněz z EU. To je sice legitimní parciální ukazatel, ale vytržený z kontextu. Opozici se to hodilo proto, že očišťuje rozpočet o evropské dotace, které naše vláda na rozdíl od nich dokáže efektivně čerpat.

Když si stát půjčí peníze bokem například přes fond dopravy, v určité metodice se to může tvářit jako nula, ale ve státní pokladně je to pořád dluh. Já chci debatu vrátit k poctivému rozpočtování – deficit je to, co budeme muset my a naše děti splatit, i kdyby se to schovalo do tisíce složitých podtabulek. Pro mne je směrodatné hotovostní saldo, protože to jediné nelže o tom, kolik si stát skutečně půjčuje.

Jak dlouho může stát hospodařit se schodkovými rozpočty?

Stát může hospodařit se schodky i dlouhodobě, pokud je schopen své závazky řádně splácet a pokud dluh slouží k investicím, které nastartují budoucí růst. Klíčová je zde především důvěra investorů. Dokud věří, že naše ekonomika je zdravá a naše hospodářská strategie dává smysl, jsou ochotni nám půjčovat za výhodných podmínek.

Historie nám ukazuje, že jsme v minulosti dokázali schodky efektivně snižovat, a to je i náš aktuální cíl. Děláme vše pro to, aby Česko potvrdilo svou pozici v elitní desítce nejméně zadlužených EU a dál v ní stoupalo. Toho nedosáhneme jen tupými škrty, které zaškrtí ekonomiku, ale kombinací podpory růstu, důsledným výběrem daní a chytrými úsporami v provozu státu. Když investoři a ratingové agentury uvidí naši jasnou vizi a rozpočtovou disciplínu, odmění nás stabilitou a nižšími úroky. 

Dlouhodobým cílem však musí být strukturální rovnováha. Schodky jsou odůvodnitelné v dobách krizí nebo při realizaci velkých strategických investic, které mají vysoký multiplikační efekt. To v praxi znamená, že každá koruna, kterou dnes vložíme například do dálnic nebo moderních technologií, v ekonomice podpoří soukromé investice, vytvoří nová pracovní místa a státu se v budoucnu vrátí několikrát zpět. 

Je potřeba daňová reforma?

Jako člověk, který se v daních pohybuje celý život, vím, že pro lidi i firmy je nejdůležitější stabilita. Nechci, aby se podnikatelé každé pondělí budili s obavou, jakou novou daň nebo administrativní povinnost na ně stát zase vymyslel. Důležité je připomenout, že před zrušením superhrubé mzdy jsme měli jedny z nejvyšších odvodů v EU. Dnes jsme na rozumném průměru a já odmítám znovu trestat ty, kteří poctivě pracují, dalším zvyšováním zátěže. Místo vymýšlení nových daní se proto soustředím na lepší výběr a boj s podvody. Připravujeme kroky, které narovnají podnikatelské prostředí – aby ti poctiví nebyli biti a státní kasa získala peníze efektivnějším výběrem, nikoliv vyššími sazbami.

Dá se z krize proškrtat nebo proinvestovat?