Šest let po brexitu britská ministryně financí Rachel Reevesová říká nahlas, co mnozí v Londýně dosud jen šeptali: užší integrace s Evropskou unií je pro britskou ekonomiku důležitější než vztahy s USA nebo Čínou. „Pouze jeden z těchto bloků je na našem prahu,“ zdůraznila Reevesová. Vytlačuje pragmatismus konečně ideologii?
Geografie vítězí nad politikou
Reevesová formuluje svůj argument překvapivě přímo. „Existují tři velké ekonomické bloky: USA, Čína a Evropa,“ konstatuje. „Vždy budeme hledat každou příležitost k růstu naší ekonomiky a těchto obchodních vztahů, ale nakonec je pouze jeden z nich na našem prahu, a tak je nejbližší integrace s Evropou.“
Tato slova nejsou jen rétorikou. Britská ekonomika je podle odhadů v důsledku brexitu přibližně o 4 % slabší, než by byla při setrvání v unii. Labouristická vláda Keira Starmera, která se dostala k moci v roce 2024 s ekonomickým růstem jako hlavní prioritou, si nemůže dovolit ignorovat čísla. A čísla mluví jasně: Evropa zůstává klíčovým obchodním partnerem, ať už se to brexitovým nadšencům líbí, nebo ne.
Reset bez návratu
Reevesová však zároveň zdůrazňuje limity tohoto sbližování. Británie se srovná s evropskou regulací pouze tehdy, když to bude v jejím „národním zájmu“. Návrat na jednotný trh nebo do celní unie není na stole – labouristé to slíbili ve svém volebním manifestu a drží se toho.
Co tedy vlastně Londýn nabízí? Pragmatickou spolupráci v oblastech společného zájmu. Summit v květnu 2025 má přinést sérii dohod: posílení obranné a bezpečnostní spolupráce, zjednodušení obchodu s potravinami, efektivnější hraniční kontroly. Británie se také vrátila do vědeckého programu Horizont Evropa. Londýn hledá způsob, jak těžit z blízkosti Evropy, aniž by musel přiznat, že brexit byl chybou.
Tlak z Washingtonu i z domova
Načasování Reevesových slov není náhodné. Americký prezident Donald Trump znovu rozvířil hladinu svými cly a obchodní volatilitou. Část labouristických poslanců už otevřeně mluví o tom, že užší vztahy s EU by mohly být pojistkou proti americké nepředvídatelnosti. V průzkumech veřejného mínění přitom Labour zaostává za stranou Reform UK Nigela Farage – muže, který byl klíčovou postavou brexitové kampaně v roce 2016.
Reevesová tak balancuje na tenkém laně. Musí uklidnit byznys, který volá po stabilitě a přístupu na evropský trh. Zároveň nesmí popudit voliče, kteří brexit vnímají jako dokončený projekt. „Nejde o výběr stran, ale o geografii,“ tvrdí ministryně. Možná. Ale v britské politice je geografie vždycky politická.
Co z toho plyne pro Česko?
Pro české exportéry je vývoj vztahů mezi Londýnem a Bruselem klíčový. Británie je pátým největším exportním trhem pro české zboží, v roce 2024 tam směřovalo 12 % z celkového exportu osobních vozů z Česka. Počáteční období po brexitu přineslo nejistotu a byrokracii. Pokud se Británie skutečně rozhodne pro pragmatičtější přístup k EU, mohlo by to českým firmám usnadnit život. Jak dlouho vydrží tento pragmatismus v zemi, kde je brexit stále citlivým politickým tématem? Reevesová mluví o „největší odměně“, ale odměny se obvykle rozdávají až na konci. A konec příběhu britsko-evropských vztahů ještě zdaleka nenastal.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
