Zatímco íránské ulice hučí protesty a Donald Trump zvažuje další kroky proti režimu ajatolláhů, americký ropný průmysl už si brousí zuby. Mike Sommers, šéf vlivné American Petroleum Institute, minulý týden otevřeně prohlásil, že jeho odvětví je připraveno být „stabilizující silou“ v Íránu. Ovšem až poté, co tamní režim padne. Sommers to neřekl jen tak. Ví přesně, co dělá a jeho slova jsou signálem, že byznys sleduje geopolitiku stejně pozorně jako ceny ropy.
Írán versus Venezuela: Proč je rozdíl zásadní
Americké firmy se do Venezuely nehrnou ani po pádu Nicoláse Madura. Infrastruktura je tam po letech socialismu v troskách. Írán je ale jiný příběh. I přes roky tvrdých sankcí zůstává šestým největším producentem ropy na světě. Jeho infrastruktura sice funguje, ale trpí vážnými nedostatky – technologie jsou zastaralé čtyři dekády, sankce brání jakékoli modernizaci. Přesto je to stále funkční systém, zejména ve srovnání s venezuelským kolapsem.
„Írán dokázal zvyšovat produkci i pod tíhou nejagresivnějších sankcí, jaké USA mohly nasadit,“ poznamenal Kevin Book z ClearView Energy Partners. „Představte si, co by dokázal se západním inženýrstvím.“
Bob McNally, bývalý energetický poradce George W. Bushe, to shrnul ještě přímočařeji: z Íránu by se dalo vytěžit víc ropy mnohem rychleji než z Venezuely. Konvenční ložiska blízko existující infrastruktury, plus zemní plyn. Pro americké producenty lákavá kombinace.
Sankce jako bariéra i příležitost
Realita je zatím jiná. Americké sankce vůči Íránu patří k nejpřísnějším na světě a cílí přímo na jeho ropný sektor. Na začátku roku 2026 Trump pohrozil 25 % cly pro všechny země obchodující s Teheránem. Jakákoli přímá spolupráce amerických firem s íránským energetickým průmyslem je dnes nemyslitelná. Politika „maximálního tlaku“ pokračuje a Írán se potýká s hyperinflací, kolapsem měny a mezinárodní izolací.
Přesto Sommersovo vyjádření není náhodné. Americký ropný průmysl má zkušenosti s rychlým nasazením v nestabilních regionech. A na rozdíl od Venezuely, kde by obnova trvala roky, íránská infrastruktura je relativně připravená. Stačí jen politická změna.
Sommers zároveň jasně odmítl jakékoli státní podíly v ropných firmách – odpověď na Trumpovu praxi přímých investic do strategických sektorů. „Jsme proti znárodňování ropných společností,“ řekl kategoricky. Americký byznys chce svobodnou ruku, ne vládní dozor.
Co se stane, až režim padne?
Není otázka, jestli se americké firmy do Íránu vrátí. Otázka zní: kdy. A co se stane s regionální rovnováhou, až se tak stane. Írán má potenciál výrazně ovlivnit globální trh s ropou – a to je přesně to, co americký průmysl sleduje. Zatím z povzdálí, ale s rostoucím zájmem.
Protesty v Teheránu možná vypadají jako vnitřní záležitost islámské republiky. Ale když se podíváte na reakce z Washingtonu a z ropných kanceláří, zjistíte, že jde o mnohem víc. Jde o budoucnost energetické mapy světa. A americké firmy už mají vytipované místo u stolu.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
