Představte si, že si otevřete slovník a zjistíte, že demokracie znamená něco jiného než včera. Že nepřítel není ten, koho považujete vy za nepřítele, ale ten, koho za něj prohlásí stát. A že slovo „pravda“ v knize vůbec nenajdete. V Rusku právě vyšel nový výkladový slovník státního jazyka – a pokud jsou informace správné, není to jen další jazyková příručka.
„Oficiální dokumenty Ruské federace proto nelze interpretovat na základě běžného významu slov, ale pouze s ohledem na jejich státem kodifikovanou definici,“ upozorňuje podle dostupných zdrojů Jana Kocková ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR. Když ruský úředník mluví o demokracii, nemyslí tím totéž co vy. A to není náhoda.
Když se ze slovníku stává zákon
Nový slovník má být povinný pro státní úředníky a doporučený pro školy. V úvodu se údajně odkazuje na prezidentský dekret o ochraně tradičních ruských hodnot. Většina hesel byla převzata ze starších slovníků – jenže pak přicházejí politické pojmy.
Demokracie? Popisována způsobem, který ji přibližuje oligarchickému uspořádání. Autoritářské řízení? Prezentováno jako vhodné řešení v krizových obdobích. A nepřítel? Definován jako „ten, kdo je suverénní mocí uznán za nepřítele lidu, moci a státu“. Stát si tedy sám určuje, kdo je nepřítel – a slovník to kodifikuje jako normu.
Jazyk přestává být neutrálním nástrojem komunikace. Stává se nástrojem politické loajality. Učitelé a úředníci, kteří s ním pracují každodenně, čelí tlaku používat slova přesně tak, jak je definuje režim.
Co ve slovníku nenajdete
Přinejmenším stejně výmluvné jako to, co slovník obsahuje, je to, co v něm chybí. Slovo „pravda“? Nenajdete. “Víra”? Taky ne. Z politicko-historických termínů je obsažen nacismus, ale stalinismus nebo gulag zmíněny nejsou.
„Slovník tak vypovídá nejen o jazyce, ale i o hodnotovém rámci současného ruského státu,“ říká Kocková. Některá slova jsou redefinována, jiná prostě zmizí. Výsledkem je jazyk, který formuje nejen to, jak lidé mluví, ale i jak přemýšlejí.
Tohle není nový fenomén. Využívání jazyka jako politického nástroje má v Rusku hluboké historické kořeny – od sovětské rétoriky až po současné eufemismy, které Moskva systematicky prosazuje od invaze na Ukrajinu. Ruská státní média cíleně rámují události tak, aby odpovídaly narativům Kremlu.
Co to znamená pro nás
Pro Česko a další demokratické země to má konkrétní důsledky. Když ruský politik mluví o „demokracii“ nebo „míru“, nemůžeme automaticky předpokládat, že máme na mysli totéž. Vyžaduje to důkladnou znalost nejen tohoto slovníku, ale kontinuální analýzu vývoje v Rusku.
Kreml mistrně využívá zranitelnosti západních společností a cílí na emoce. Ruská propaganda se adaptuje na nové technologie, využívá umělou inteligenci k vytváření dezinformací. Nový slovník je jen dalším krokem v této strategii.
Ukazuje, že v autoritářském státě může být i zdánlivě nevinná jazyková příručka mocným nástrojem moci. Dokážeme číst mezi řádky dřív, než nám slova zcela změní význam?
Zdroj info: ČTK
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
<
