Poblíž golfového hřiště v pražské Hostivaři roste moderní pavlačový dům postavený od druhého nadzemního podlaží z panelů. Po finském vzoru ho zde staví společnost YIT. V době drahých stavebních materiálů i drahé práce pomáhají prefabrikáty šetřit náklady. Česko tak začalo sledovat trend severní a západní Evropy, kde se v bytové výstavbě intenzivně prosazují už roky.
Dělníků je na domě s obchodním názvem Happi Milánská potřeba zhruba o třetinu méně, než kdyby se stavěl klasickou metodou, tedy odléváním zdí z betonu přímo na stavbě. Ve fázi hrubé stavby zde usadili dělníci 20 až 25 panelů denně. Jedno patro vyrostlo za 14 dní, tedy zhruba za polovinu času, jaký by developer potřeboval u stejně velkého domu budovaného klasickou cestou.
„Ve Finsku, kde je prefabrikace ještě dál, dokážou udělat jedno patro za týden,“ tvrdí generální ředitel YIT Stavo Marek Lokaj a neskrývá nadšení z nové technologie.
Ta ostatně dává další benefity. Například se panely nad očekávání hodí tam, kde není kolem stavby dostatek místa na uskladnění materiálu a manipulaci s ním. Díky tomu, že panelové bloky i celé hotové koupelny přijížděly na stavbu ve chvíli, kdy je mohli dělníci rovnou použít, stačil zábor okolního pozemku o velikosti autobusové zastávky. „Jinými slovy je potřeba zhruba pětkrát méně prostoru,“ vypočítává manažer stavby Robert Ščotka.
Nástup nového standardu
Mezi developery není YIT zdaleka jediným, kdo se o bytové domy z panelů v poslední době začal zajímat. Prefabrikované balkony či koupelny už otestovaly Skanska nebo Trigema. A po prvotních experimentech jsou připraveny jít ještě dál.
„V letošním roce chceme v Radlicích začít stavět dům, kde využijeme pro nosnou konstrukci budovy prefabrikované CLT panely ze dřeva. Očekáváme, že zrychlíme proces výstavby přibližně o čtvrtinu standardní doby a zároveň snížíme uhlíkovou stopu až o 28 procent,“ řekl týdeníku Ekonom design manažer společnosti Skanska Residential Jan Hruška.
O návrat panelů do rezidenční výstavby usiluje také Prefa Praha, pro niž výstavba panelových sídlišť znamenala v 70. a 80. letech minulého století hlavní zdroj obživy. Loni představila pilotní projekt panelového rodinného domu. „Rychlost závisí na typu a velikosti domu, nicméně celková výroba prvků pro hrubou stavbu může zabrat maximálně 14 dní. Montáž hrubé stavby pak jeden až dva týdny,“ vypočítává Jan Jaška, který má ve firmě na starosti prodej stropních panelů a rodinných domů.
I při rostoucí chuti developerů a stavebních firem využívat panely jde ale v českých podmínkách stále spíše o pokusy. Zato západní Evropa je objevuje roky a v severských zemích už jde o běžný tržní standard, hojně se uplatňující také při budování zdravotnických a sociálních zařízení, například Alzheimer center nebo domovů pro seniory.
Podle údajů Dodge Data & Report Analytics si zahraniční architekti a stavební inženýři na prefabrikaci z 90 procent chválí zlepšení produktivity na stavbách i kvalitu. Často zmiňují také nižší produkci stavebního odpadu a přesnější predikci nákladů na výstavbu.
Statisticky podle procenta reklamací je větší i spokojenost zákazníků. Ve zprávě Dodge Data & Report Analytics na to poukázalo 75 procent oslovených.
Špatná image paneláků
Mezi českými zákazníky zatím tak velká chuť kupovat byty a domy z panelů není. Podle expertů za to může především pověst, kterou tento typ konstrukce získal v minulém století. „Nevýhodou bylo spojení prefabrikace a unifikace. V minulosti byl silný tlak na to, aby všechno bylo jednoduché, stejné a hlavně aby se rychle stavělo,“ vysvětluje ředitel pro vědu a výzkum Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT Antonín Lupíšek.
Syndromem starých paneláků se tak staly mimo jiné problémy s kondenzací a plísně. Už od návrhu nebylo dostatečné zateplení obvodových zdí a výstavbu poznamenávala velká technologická nekázeň na stavbách v minulém století. „I já jsem strávil mládí v panelovém domě, kde byly plesnivé stěny pod střechou. Když se zjišťovala příčina, ukázalo se, že místo tepelné izolace tam byly staré noviny,“ dodává Lupíšek.
Dnes se zateplování věnuje mnohem větší pozornost a díky digitalizaci a automatizaci je kontrola staveb a výroba prefabrikátů mnohem dál. Činí je to srovnatelnými s jinými konvenčními stavebními technologiemi. „Prefabrikované elementy umíme vyrobit podle plánovaného využití. Podíl prvků, které vyrábíme sériově, je velmi nízký. U rezidenčních budov je to 1,2 nebo 1,3 procenta,“ popsal týdeníku Ekonom ředitel finské stavebně‑technologické společnosti AINS Group Pekka Narinen.
Designování stavby tak vládnou architekti. „Stačí, když kontaktují továrnu deset až osm týdnů před plánovanou instalací,“ dodává Narinen. Tovární designéři pak připraví všechny prvky na míru projektu. Vedle různých tvarů a délek dokážou stěny opatřit i různými grafickými elementy či reprodukovat fotoobrazy.
Nový panelový byznys
Přestože jsou v praxi relikty minulosti překonány, v českých podmínkách bude zapotřebí o kvalitě a výhodách novodobých panelových domů zákazníky nejprve přesvědčit a masovému rozvoji zatím brání ještě něco – nedostatek vhodných dodavatelů prefabrikovaných stavebních dílů. Například YIT je našla na Slovensku a rakouský developer UBM, který staví bytové domy v pražských Stodůlkách, sáhl po firmě z jižního Tyrolska, s níž spolupracuje v domovské zemi. To ovšem částečně stírá finanční výhodnost tohoto typu výstavby.
Proto se v Česku začínají objevovat firmy, které mají ambici díru na trhu zaplnit. Příkladem je plzeňský ProCeram, rodinný podnik založený před 30 lety Pavlem Baslem. Dnes patří k významným dodavatelům obkladů a sanity na domácím trhu. Pod taktovkou syna zakladatele Dominika Basla začal zhruba před dvěma lety stavět zcela novou společnost Prefab, jež vyvíjí odlehčené prefabrikované koupelny z oceli a PUR pěny. Denně jich její továrna dokáže vyrobit deset.
Výhodou pro dělníky je podle jejich šéfa hlavně moderní strojové vybavení továrny. Kupříkladu vodní pila umožňující přesné řezání dlaždic se na stavbách běžně nepoužívá, ale v továrně je k dispozici. Tovární výroba koupelen také přináší specializaci pracovníků, což výrobu zkvalitňuje a zlepšuje. A nemají na ni vliv rozmary počasí. „Na stavbách se často dělají kompromisy i v technologických procesech, jako je tuhnutí lepidel. Počasí se nedá předpovědět. V továrně procesy probíhají v ideálních teplotách a podle jasných pravidel,“ vysvětluje Basl mladší.
Prefab má za sebou již několik úspěšných instalací. Dodává plzeňskému developmentu a začal zásobovat už i pražský. Instalace prefabrikované koupelny, kterou měla redakce Ekonomu možnost sledovat v novostavbě Rivi Bachova, trvá méně než deset minut. V místnosti, jejíž zařízení se při klasické výstavbě často skládá z mnoha prvků, je při využití nové technologie v té chvíli již vše, co budou budoucí majitelé nového bytu potřebovat – spolu se sanitou také koupelnové skříňky, nádobky na mýdlo nebo župany.
Podle dosavadních zkušeností rodinného podnikatelského dua vrací prefabrikace efektivitu koupelnového byznysu na ekonomickou úroveň, jakou měla v 90. letech. To umožňuje dodavatelům více vydělávat. „Když jsme začínali, stál materiál na koupelny třikrát, čtyřikrát tolik co práce. Postupně jsme ale dospěli do situace, kdy cena práce je dvojnásobná až trojnásobná oproti ceně materiálu,“ popisuje Pavel Basl.
Právě přechod na tovární výrobu drahou pracovní sílu významně šetří. Jednak díky zmíněné specializaci a také proto, že drazí elektrikáři, obkladači či sádrokartonáři nemusí na stavbu dojíždět, nosit nářadí a materiál do patra nebo odvádět práce, které zvládnou i mnohem méně kvalifikovaní dělníci. Tím se podle propočtů Baslových ušetří až dvě třetiny jejich pracovního času.
Právě takové finanční úspory budou podle lidí znalých věci do budoucna hlavním motivátorem, který přiměje Česko dohnat v prefabrikaci západní svět. Pomáhat ke změně zvyklostí bude také politický tlak na ekologickou šetrnost staveb. I v té totiž prefabrikovaná výstavba vítězí nad klasickými postupy.
