České zdravotnictví se krůček po krůčku modernizuje. I s pomocí evropských peněz se staví a rekonstruují pavilony, ordinace a laboratoře se vybavují novými přístroji. Největší zkoušku, na kterou je třeba se dostatečně připravit, má ale český zdravotnický systém teprve před sebou. Strašáka v podobě stárnutí populace.
Podle odhadů Českého statistického úřadu se v Česku v příštích desetiletích podstatně změní věková struktura obyvatel. Největší změny čekají kategorii seniorů. Kolem roku 2050 mají senioři představovat zhruba 30 procent české populace. V červenci 2021 přitom senioři s 2,16 milionu lidmi představovali zhruba pětinu.
Jakub Hlávka, vedoucí nově vzniklého Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace při Masarykově univerzitě uvádí, že v příštích 30 letech bude nutné efektivitu zdravotního systému zvýšit až o 50 procent.
„Zatímco nyní připadají na jednoho seniora tři aktivně pracující lidé, za 30 let to bude o 40 až 50 procent méně. To bude znamenat, že počet lékařů, sester a dalšího personálu přepočten na osobu bude klesat. A s tím bude klesat také objem příjmů ze zdravotního a sociálního pojištění. Právě kvůli tomuto trendu bude problém zachovat současnou kvalitu a dostupnost péče, pokud se nezvýší efektivita systému zdravotnictví,“ řekl redakci Aktuálně.cz.
Stárnutí populace s sebou přináší řadu konkrétních výzev, zejména chronickou nemocnost starších lidí. Právě lidé s chronickými onemocněními totiž představují většinu zdravotnických nákladů ve všech zdravotnických systémech ve světě, uvádí Hlávka.
Zdravotnictví pod tíhou chronicky nemocných
Podíl chronicky nemocných v české populaci je už teď vysoký. Podle serveru Medical Tribune v roce 2019 činil asi 38 procent. U populace starší 65 let dosahoval téměř 63 procent. A to bylo ještě před vypuknutím pandemie covidu-19.
Se stárnutím populace jsou tedy spojené i vyšší počty hospitalizovaných a vyšší je nákladovost jejich hospitalizace. Už dnes přitom na akutních lůžkách často leží pacienti, kteří by patřili spíš na lůžka pro dlouhodobě nemocné nebo lůžka následné péče, kterých je ale stále málo.
Statistiky Českého statistického úřadu zveřejněné letos v září uvádějí, že ve sledovaném období let 2010 až 2019 se podíl dlouhodobé zdravotní péče na celkových výdajích na zdravotní péči v Česku pohyboval mezi 11,4 až 13,4 procenta. Souhrnné výdaje na dlouhodobou zdravotní péči v roce 2021 byly podle statistiků 73,4 miliardy korun.
„Více než čtyři pětiny výdajů na dlouhodobou zdravotní péči tvoří výdaje na péči lůžkovou. Zahrnuje lůžkovou péči jak v různých typech zdravotnických zařízení (např. nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných, ostatní specializované léčebny, hospice), tak i v rámci poskytovatelů sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, týdenní stacionáře apod.),“ uvádí statistika.
Posílení systému primární péče
Kvůli chronicky nemocným pacientům je podle Hlávky nutné výrazně investovat do systému primární péče, která by mohla pacientovi pomoct hned zkraje, takže by se jeho onemocnění vůbec nemuselo rozvinout nebo chronifikovat.
„Nyní necháváme na pacientech, aby si dělali ‚kolečko‘ po lékařích – to vede k obrovským neefektivitám a ztrátám času. Někdo obíhá lékaře, kteří spolu nekomunikují a spousta výkonů tak není dobře navázaných na sebe, část populace pak kvůli problémům s mobilitou nebo dlouhými čekacími lhůtami z kolečka vypadne a do systému se pak vrátí až v době, kdy se nemoc zhorší do akutního stavu,“ říká Hlávka.
Oborem budoucnosti je podle něj geriatrie, která může výrazně zlepšit koordinaci a kvalitu péče o stárnoucí českou populaci. „Musíme posílit úhrady v této oblasti a přilákat sem mladé doktory. Pokud se nám podaří zlepšit primární a geriatrickou péči, mimo jiného, pomůžeme tím celému systému,“ říká odborník. Dodává, že současně s tím budou ale nutné i investice do domácí péče, terénních služeb i paliativní péče.
„Dlouhodobá péče by měla být daleko profesionálnější a lépe financovaná, aby se pacient nevracel do systému akutní péče v ještě horším stavu a aby zátěž na rodinné pečovatele byla menší. Už nyní nám zátěž této tzv. neformální péče ubírá několik procent HDP – mnoho lidí se musí starat o své příbuzné, protože veřejný systém již nezvládá,“ pokračuje Hlávka.
Například v roce 2021 činily výdaje na domácí dlouhodobou zdravotní péči zhruba 13,5 procenta z celkových nákladů na zdravotní péči.
Projekty jsou, ale systematická příprava chybí
Systematická příprava na stárnutí populace ve zdravotnictví podle Hlávky momentálně chybí. „Ministerstvo zdravotnictví a pojišťovny řeší akutní problémy, málokdy se dívají více než rok dopředu. Nejvíc se na toto paradoxně chystá soukromý sektor, který konsoliduje kontrolu nad systémem sociální péče. To ale povede k prohlubování nůžek ve společnosti – takoví poskytovatelé budou vždy preferovat movitější klienty,“ vysvětluje Hlávka.
K modernizaci zdravotnictví v Česku ale dochází už teď. Není týdne, aby se neobjevila zpráva, že některá z nemocnic s přispěním evropských fondů postavila pavilon nebo zakoupila zdravotnický přístroj. Finance z evropských fondů už dnes plynou nejen do akutní péče, ale směřují také do péče následné, včetně péče na zdravotně-sociálním pomezí, jejíž důležitost stoupá právě spolu se stárnutím obyvatel.
„Jde zejména o investice do infrastruktury, které pomáhají s lepším vybavením a kvalitou prostředí, ve kterém zdravotníci a sociální pracovníci pracují,“ komentuje dotace Hlávka. Tyto projekty pomáhají mazat rozdíly v poskytování péče mezi jednotlivými regiony a posilují české zdravotnictví tak, aby v budoucnu dokázalo lépe čelit novým hrozbám. Peníze plynou nebo budou plynout i do výzkumu, digitalizace a kybernetické odolnosti.
Podle ředitelky odboru evropských fondů a investičního rozvoje ministerstva zdravotnictví Kateřiny Grygarové představují zdroje EU „významný zdroj podpory ve zdravotnictví, ať už v investiční, nebo neinvestiční části“. Uvedla to během III. ročníku summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví, který se uskutečnil na konci října v Praze.
Peníze ze strukturálních a kohezních fondů EU se do českého zdravotnictví rozdělují zejména přes Integrovaný regionální operační program (IROP). Ten za období 2014-2020 v českém zdravotnictví podpořil 174 infrastrukturálních projektů za 11,4 miliardy korun. Mimořádných 23,5 miliardy korun pak do IROP nasypal nástroj REACT-EU, kterým Brusel podpořil zdravotnické systémy zatížené pandemií.
IROP i Národní plán obnovy
Na období 2021-2027 je pro IROP vyčleněno 9,6 miliardy korun. Peníze plynou zejména z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Historicky byla podle Grygarové podporována především akutní péče. „Největší zájem ale byl o podporu ošetřovacího dne v následné geriatrické péči, který ovšem nebyl podpořen s tím, že by se tak mělo stát z Národního plánu obnovy,“ cituje server Grygarovou.
Od loňska už byly v programu IROP pro zdravotnictví vyhlášeny tři výzvy. První výzva se týká podpory rozvoje a dostupnosti zdravotní následné péče, druhá paliativní péče a třetí pak lůžkové psychiatrické péče. Čtvrtá letošní výzva se zaměří na infekční kliniky. Příští rok se počítá například s výzvami pro psychiatrickou péči, urgentní příjmy nebo onkologickou péči.
IROP ale není jediný program, skrze který evropské finance plynou do českého zdravotnictví. Jak připomněl na začátku roku server Euractiv.cz, další projekty se realizují například skrze Operační program Zaměstnanost (OP Z) nebo Operační program Životní prostředí, který pomáhá s energeticky úspornými opatřeními.
Národní plán obnovy
Fondy spadající do kohezní politiky doplňuje fond obnovy a v jeho rámci Nástroj pro oživení a odolnost, který spadá přímo pod Evropskou komisi a kterým se Brusel snaží oživit ekonomiky členských států vysílené pandemií z minulých let.
Peníze do zdravotnictví plynou z pilíře č. 6 s názvem Zdraví a odolnost obyvatelstva. Nasnadě jsou ale i další pilíře, jako je Digitální transformace, Fyzická infrastruktura a zelená tranzice, Vzdělávání a trh práce a Výzkum, vývoj a inovace.
Do českého zdravotnictví by mohlo přes Národní plán obnovy přijít zhruba 20 miliard korun.
EU to za nás nevyřeší
Ministerstvo zdravotnictví nicméně připomíná, že úkolem evropských fondů není řešit problémy, kterým čelí nebo bude čelit české zdravotnictví. „Jejich cílem je přispět ke snížení rozdílů mezi jednotlivými evropskými regiony, v rámci zdravotnictví se jedná především o snižování rozdílů v dostupnosti péče a zajištění doplňkových prostředků na realizaci nových prvků v systému a reforem,“ řekl letos v létě v rozhovoru pro týdeník Ekonom náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček.
„Nevím, jestli je možné očekávat, že (otázku stárnutí populace, pozn. red.) za nás EU fondy vyřeší,“ souhlasí i Hlávka. „Těch 600 miliard ročně, které do zdravotnictví dáváme, musíme zásadně přeorganizovat, aby systém byl efektivnější – ne pouze marginálně, ale o desítky procent. To musíme zvládnout sami, Evropa nám může poskytnout spíš doplňkovou pomoc. Ale nesmíme očekávat, že se to vyřeší samospádem, jak to v českém zdravotnictví bohužel dlouho je.“
Hlávka zároveň varuje, že je třeba se soustředit i na budování analytických kapacit, protože už v horizontu „několika málo let“ může Česká republika do rozpočtů EU přispívat více, než z nich bude čerpat. Inspiraci vidí například ve Švédsku.
„Každý z nás má zkušenost, jak neefektivní systém je – ale potřebujeme skutečně dostatek analytické kapacity na národní úrovni, abychom neuváženým rozhodnutím situaci pro většinu populace ještě nezhoršili. Takové analýzy nemají dělat lidé, kteří jsou jakkoliv ve střetu zájmu – potřebujeme skutečně nezávislou a odbornou instituci, která takovou práci dělá – kvalitně, transparentně a ve veřejném zájmu celé české populace,“ vysvětluje vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace, mezi jehož prioritní témata výzkumu patří kromě stárnutí populace i rostoucí nároky na zdravotní a sociální systém nebo uplatnění nových technologií ve zdravotnictví.
