Před lety obýval kanceláře Strakovy akademie, šest let řídil ČNB, dnes je v předdůchodu a občas úřaduje z malé kanceláře pojišťovny Allianz. Když má Jiří Rusnok volno, zahrádkaří a kutí. V rozhovoru pro Ekonom exšéf ČNB mimo jiné vysvětluje, proč jsou tuzemské odbory ve srovnání se zahraničím tak slabé, proč Česku hrozí opětovný růst inflace i co považuje za svou největší profesní chybu.
Podle Rusnokova názoru Česko v příštích letech nečeká příliš zářná budoucnost. „Máme tu deglobalizaci, dekarbonizaci a stárneme. Jsem skeptický a myslím, že nás čeká vleklá stagnace ekonomiky,“ říká. Transformaci ekonomiky budeme muset podle jeho slov z něčeho zaplatit, ovšem zároveň budeme mít k dispozici méně pracovních sil.
„Cena práce tak bude vyšší. Všechny bohaté státy, které jsou postižené stárnutím, tak budou muset dávat více do přerozdělování ve prospěch postproduktivních generací. Zároveň tak budou muset více financovat svůj provoz na dluh,“ popisuje.
Teď v červenci se premiér Petr Fiala pochválil za pokles inflace pod 10 procent. Je to opravdu i jeho zásluha?
Zaprvé není vůbec co oslavovat. Inflace je bohužel stále na úrovni téměř pětinásobku inflačního cíle. Mluvit o tom vůbec jako o události mi připadá opravdu nadnesené. Zadruhé vláda rozhodně nemůže mluvit o nějakých zásluhách, obzvlášť pokud je tu skoro desetiprocentní inflace. Postupnému poklesu inflace předcházelo to, že vystoupala do těch nebeských výšin. Jelikož jde o meziroční srovnání, tak by se u nás musely dít skutečně hrozné věci, aby ještě dál rostla. To je řekněme statistický efekt. A za třetí funguje měnová politika, která má zpoždění rok až rok a půl, takže dnes působí sedmiprocentní úroková sazba.
O inflaci se mluví jednou jako o Babišově, jindy zase Fialově drahotě. Jak to je?
Je to součást politického boje, ve kterém se dneska všechno personifikuje. Já beru fakta a inflace je dobře zanalyzovaná. Víme, že přišel externí šok. Ano, opravdu tu bylo dobré podhoubí pro vzestup i domácí poptávkové inflace. Všichni, kteří byli v rozhodovacích pozicích, se na ní podíleli. Personifikovat to, kde začíná ta či ona inflace, když u jejích faktorů rovněž hrají roli obrovská časová zpoždění, je logicky nesmysl.
Efekt měnové politiky má zpoždění rok až rok a půl. Je tedy současná vysoká inflace vaše, respektive vaší bankovní rady?
Když to vezmete takto technicky, tak ano. Nelze to ale zužovat tak, že by veškerá makroekonomická nerovnováha v ekonomice měla padat subjektivně na konkrétní vedení centrální banky, respektive vůbec na centrální banku. Můžeme jistě debatovat, jestli politika centrální banky nebyla v historii více uvolněná, než musela být.
To mluvíte o kurzovém závazku, který tu byl od roku 2013 do roku 2017?
Ne, spíše jestli jsme neměli začít zvyšovat sazby dřív, jestli jsme je v době covidu měli tolik snížit až na 0,25 procenta. Dnes intuitivně říkám, že jsme měli být přísnější. To všechno jsou relevantní otázky. Osobně si nemyslím, že bychom ale udělali v minulosti nějakou zásadní měnověpolitickou chybu.
Občas se někdo ozve, že v kontextu dnešní měnové politiky neseme i náklady délky trvání kurzového závazku.
Analýzy, které já jsem viděl, říkají, že jeho celkový národohospodářský účinek byl pozitivní. Samozřejmě nějaké náklady to má, ale celkově, když se vezme obnovení tempa hospodářského růstu a další, pozitivní výnosy převýšily jeho náklady, a tudíž to bylo z národohospodářské perspektivy správně. Zároveň je absurdní, že ho dnes kritizují lidé, kteří se hlásí k odkazu silné koruny.
Tím máte na mysli guvernéra Aleše Michla?
Teď mluvím o současném vedení bankovní rady. Jsou tam lidé, kteří závazek opakovaně kritizují. Bylo by fajn, kdyby byli názorově konzistentní. Právě díky závazku mají dnes devizové rezervy v hodnotě přes tři biliony korun. Bez nich by tahle země nemohla vůbec o nějaké doktríně silné koruny mluvit. A rozhodně by neprošla takovým, řekl bych, klidným způsobem turbulencemi, které nastaly teď po ruské agresi a té řekněme postcovidové krizi. Bez rezerv bychom byli ve velmi podobné situaci jako Maďarsko, které musí mít vysoké sazby a stejně je maďarský forint velmi volatilní.
Proč jste sazby nezvedli ještě víc, když jste věděli, že Aleš Michl není příznivcem jejich růstu?
Šlo by to jen těžko. Když jsme na posledním jednání zvedli sazby o 1,25 procentního bodu, tak to bylo samo velmi nestandardní. Když už jsem věděl, že guvernérem bude kolega Michl, tak jsem mu nabídl, že společně vystoupíme na tiskové konferenci, kde řekne, že bankovní rada pod jeho vedením bude pokračovat v tom nastoleném kurzu razantního boje s inflací. Odmítl to a na to konto jsme se rozhodli sazby razantně zvýšit. Tušili jsme, že nová rada sazby zvyšovat chtít nebude.
Někdejší ministr financí ve vládách Miloše Zemana a také ministr obchodu v kabinetu Vladimíra Špidly. V roce 2013 jej Miloš Zeman jmenoval úřednickým premiérem. Od roku 2016 do roku 2022 byl guvernérem ČNB. Dnes radí šéfovi pojišťovny Allianz.
Foto: Tomáš Nosil
Myslíte, že vámi nastavených sedm procent nás dovede k dvouprocentnímu inflačnímu cíli? ČNB počítá s tím, že se na dvě procenta v příštím roce dostaneme.
To je velká otázka dnešních dnů. Dovedu si představit, že v příštím roce se tam dostaneme. Asi tak zhruba za rok ode dneška se můžeme klidně kolem dvojky pohybovat. Dokonce se to může pohybovat dočasně i pod dvojkou.
To by ale dávalo za pravdu současné bankovní radě.
Problém je, že mám velkou pochybnost, že takovou inflaci budeme mít i v roce 2025. Ta bude podle mého vyšší, než je cíl. Domnívám, že rada neměla pravdu v tom, když v druhé polovině loňského roku tvrdila, že sazby jsou už dostatečně restriktivní a že není třeba je zvyšovat. To byl hluboký omyl. Bylo jasné, že za rok bude inflace pořád dramaticky nad cílem. Čili nevidím žádné odůvodnění, proč to neudělali. Že se měly sazby zvyšovat dál, a ne o čtvrt bodu, ale o víc, je úplně jasné. Teď se vysoké sazby budou muset držet výše, než by se bývalo muselo.
Proč, když v roce 2024 bude inflace kolem dvou procent?
Z titulu toho, že v roce 2024 bude mít velký vliv vysoká statistická základna letošního roku. V roce 2024 bude spíše doznívat stagnační situace, kterou teď zažíváme. V roce 2025 bude ale ekonomika snad již v růstu o dvě až tři procenta. My a Evropa, která je pro nás relevantní, zejména Německo, máme velký problém. Tím je tranzice a transformace ekonomiky. A myslím si, že je tam řada trendů, které jsou spíš mírně proinflační. Proto myslím, že inflace bude v roce 2025 vyšší, než je cíl centrální banky.
Obávám se, že pokud by byla inflace v roce 2025 na dvou procentech, tak by to rovněž nemusela být dobrá zpráva pro naši ekonomiku. Pravděpodobně je to možné, pouze pokud ekonomika bude i nadále stagnovat, a tím pádem by byl tlak i na pokles cen.
Byl jste guvernér, premiér, ministr a šéf firmy. Na co nejraději vzpomínáte?
Jak říká klasik: Vším, čím jsem byl, byl jsem rád. Možná je to tím, že to mám nejvíce v živé paměti, ale nejzajímavější byla centrální banka. Pro člověka, který se cítí být národohospodář a ekonom, je to z hlediska odbornosti vrchol. Navíc se můžete soustředit na odbornou práci. Když jste v politice, tak vás rozptylují i jiné věci, nemáte na nic čas, úřední procesy, opozice a tak dále.
Politika je blázinec. Centrální banka je od toho odstíněná a můžete se v ní soustředit na svou hlavní roli. Rovněž v ní pracujete s mimořádně kvalitními a chytrými lidmi. Celá její kultura je vysoce nadstandardní a lepší než ve většině naší státní správy.
Co berete jako svůj největší profesní neúspěch? Považujete za svoji prohru, že se vám nepodařilo Miloše Zemana přesvědčit o jiném nástupci do guvernérského křesla?
Určitě je to pro mě zklamání a považuji to za prohru. Ale nevím, jestli je to moje prohra.
Máte ještě ambici státu pomoci, kdyby přišla například nabídka třeba na post ministra či premiéra?
Vždy jsem to bral jako službu. Dnes jsem už ale starší. Vezměte si, že po určitém věku se z evidence vyřazují i vojáci, takže ne. Už bych nic takového nevzal.
Kompletní rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.
