Německá politika zažívá zemětřesení. Tedy fakticky ještě ne, parlamentní volby se stejně jako u nás konají až na podzim roku 2025.
Přesto čísla z průzkumů představují významný zlom. Alternativa pro Německo (AfD), všeobecně označovaná jako extremistická, předehnala v oblibě vládní Zelené a dotáhla se na jejich koaličního partnera, sociální demokracii. Proč je to pro nás důležité? Za touto změnou je rostoucí nespokojenost s klimatickou politikou. Tu patnáct let Němci vnucují celé Evropě. Mohlo by se to změnit?
Naši sousedé jsou známi vysokou disciplinovaností a odmítáním extrémů. Protimigrační AfD sice v posledních volbách získala 10,3 % hlasů, ale bez jakékoli šance, že by s ní někdo chtěl utvořit koalici. Přičemž daleko silnější postavení měla na východě Německa, což se považovalo za důkaz, že jde o projev “menší vyspělosti” postkomunistických spolkových zemí. Nyní v nich s přehledem vede, ale posiluje i na západě. Už zdaleka není přijatelná jen pro bývalé “dederony”.
V posledním průzkumu od společnosti YouGov, který vyšel 9. června, získala AfD 20 %, tedy dvojnásobek, než ve volbách roku 2021. Socialistická SPD jen 19 % a Zelení pouhých 13 % (vede CDU/CSU s 28 %). To je úžasný výsledek který ukazuje, že ji musejí preferovat i jiné typy voličů, než pouze těch radikálních. Ještě zajímavější jsou důvody, proč se tak děje. Dvě třetiny příznivců pro tuto stranu v této chvíli chtějí hlasovat nikoli kvůli jejímu vlastnímu programu, ale kvůli nespokojenosti s prací ostatních stran.
Vedle obligátního protestu proti migrační politice, která dlouhodobě zatěžuje občany Spolkové republiky, se přidala další příčina rostoucí popularity AfD: odpor proti klimatické doktríně. Kvůli jejímu prosazování se propadla obliba Roberta Habecka, spolupředsedy Zelených a mocného vicekancléře pro hospodářství a ochranu klimatu. Nespokojenost s “energiewende” je pro nové sympatizanty daleko důležitější, než nesouhlas se zahraniční a bezpečnostní politikou. Za voličskými přesuny tedy není vztah k Ukrajině a válce.
Němci brblají, protože jim Habeck chtěl zakázat dokonce už i plynové topení, které je u nich hodně oblíbené. Přitom mnozí předpovídali, že Zelení jsou vítězi příštích voleb a získají post kancléře. Nyní to na to nevypadá. Byť volby jsou ještě hodně daleko, tak přinejmenším jde o jasný vzkaz, že už i naše sousedy přestává bavit se zaťatými zuby snášet všechny klima hysterické nesmysly. V tom je pro nás určitá naděje, protože právě Berlín je už patnáct let tahounem Zeleného údělu.
Že se opravdu v Německu “mění klima”, je vidět delší dobu. Velké firmy píší Evropské komisi a protestují proti zavádění “zelených” pravidel pro firmy (ESG – Environmental Social and corporate Governance). Prý jsou nesplnitelná a měla by se změnit. Němci se také přidali k odporu proti emisní normě EURO 7. A Evropská lidová strana, která je nejsilnější frakcí v europarlamentu a v níž má významné postavení CDU/CSU, chce zrušit část balíčku Fit for 55 týkající se klimatických omezení pro zemědělství.
Že se nyní tolik voličů i na Západě Německa přiklání k AfD je další důkaz, že veřejné mínění se odvrací od třeskutého klimatismu a lidé hledají alternativu (a to doslova). Mainstreamové strany, přes určité náznaky korekcí u lidovců, pořád v zásadě drží zelený kurs nastavený Angelou Merkelovou. Ale demokratičtí politici nemohou donekonečna vládnout v rozporu s přáním voličů. Ti němečtí jsou jednostranně masírování liberálním médii, která už dávno neříkají “globální oteplování” a zásadně razí termín “klimatická krize”.
Nyní se ale zdá, že železné obruče propagandy a vymývání mozků začínají praskat. Proč právě teď (či až nyní)? Odpověď je jednoduchá. Až dosud všechny zelené nesmysly nedopadaly na občany bezprostředně. Díky síle německé ekonomiky existovaly ve formě jakési vzdálené hrozby. Avšak poté, co mnohé Němce probraly ze zeleného snu účty za energie, na ně nyní vláda valí další a další klimatické zákazy a příkazy, které tvrdě dopadají na jejich peněženky. A to už nyní – nikoli někdy v budoucnu.
Stejný efekt jsme viděli v Nizozemsku. Dokud hloupá zelená politika neměla bezprostřední vliv na životy lidí, nikdo se nebouřil. Když ale klima hysterický kabinet Marka Rutteho chtěl realizovat plán na masovou likvidaci farem kvůli snížení emisí, tak tvrdě narazil. Sedláci se vzepřeli, ve velkých počtech a dlouhé měsíce demonstrovali, nakonec si založili vlastní stranu a vyhráli s ní regionální volby. Holandští křesťanští demokraté v nich přišli o plné dvě pětiny křesel. Jistě i kvůli tomu evropští lidovci změnili zemědělskou politiku.
Vane tedy Unií vítr změn? Určitě je situace hodně jiná, než ještě před dvěma lety, kdy se konaly i německé volby. To ještě neznamená, že se podaří Zelený úděl reformovat, ale poprvé na to vůbec můžeme vážně pomýšlet. Pokud jde o Německo, voliči dávají dost jasně najevo, že hodně z nich má klimatismu plné zuby. Jistě, AfD zůstává stále “nedotknutelná”. Ale to se teoreticky může změnit – mohla by s CDU/CSU a liberály z FDP vytvořit pravicovou vládu. Nebo alespoň mainstreamové strany zavětří a opraví dosavadní zelený kurs.
Politický vítr začíná vát jiným směrem, než se otáčejí obludné vrtule větrníků. Jakmile v zatím pevném evropském zelený krunýři vznikne trhlina, bude se rozšiřovat. Co se stane v Německu, to nemůžeme ovlivnit. Doufejme, že se opravdu věci pohnou od klimatického šílenství směrem ke kritickému rozumu. Hlavně však tlačme na naši vládu, aby byla v Bruselu odvážnější a důrazně hájila české národní zájmy proti Zelenému údělu. Kde Němci začínají klopýtat, my už ležíme na zemi.
Už nám nezbývá mnoho čas na záchranu.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
<
